Drsné jaro
-
Aoi haru
-
Blue Spring
Drama
Japonsko, 2001, 83 min
Režie:
Toshiaki ToyodaHrají:
Ryûhei Matsuda, Hirofumi Arai, Kyôko Koizumi, EitaPlakáty
Obsah
-
Drsně poetické vyprávění, odehrávající se na jedné "typické" předměstské střední škole, inspiroval comics, který v letech 1990 - 1993 realizoval Taiyo Matsumoto. Jeho protagonisty jsou členové divoké party z nejvyššího ročníku, kteří na střeše školy začnou provozovat smrtelně nebezpečnou hru. Vůdcem party brutálně tyranizující spolužáky a uvádějící do stavu zoufalství bezmocné učitele se stává cynický chuligán Kujo - vítěz soutěžení o to, kolikrát kdo z odvážlivců dokáže zatleskat, mezitím co se pustí a zase chytí zábradlí ohrazujícího střešní prostor. Mladší spolužák Aoki Kuja bezmezně obdivuje a snaží se ho překonat, což nemůže skončit jinak než tragédií. Agresivita party vzrůstá, patrně je však jen východiskem z nudy plynoucí z nedostatku smysluplných aktivit. To naznačuje lehce absurdní přátelství hrdinů s liliputánským zahradníkem a jejich vážný zájem vnést trochu zeleně do šedi života jejich neperspektivních životů. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (34)
-
tombac
Nevím proč, ale Aoi Haru mi čímsi blíže nespecifikovatelným připomínalo naše Šakalí léta. Přitom je to film diametrálně odlišný. Styčným bodem je v obou případech jen prvek mladistvé rebelie a přemíra hudby, v Aoi Haru výborné a nadupané, plné kytarových rifů, jež často doprovází poetické zpomalené záběry. Film je to hodně pocitový, k zamyšlení, oscilující mezi depresivní, odevzdanou náladou a odlehčenou, leč hodně černohumornou. Drsný a těžko uchopitelný snímek, nad nímž budu ještě nějaký čas přemítat.(15.12.2005)
-
molotov
Celé mi to přišlo jako jeden dlouhý videoklip. Snad polovina filmu jsou zpomalené záběry podbarvené skvělou hudbou, což působí opravdu hodně cool. Jenže na videoklip je to moc dlouhý a na film je to moc zkratkovité.(25.1.2007)
-
paascha
Vcelku nenáročný vhled do života smradů z gymplu. Nemám už moc přehled, ale předpokládám, že dneska a u nás se hajzlíci baví podobně: lezení přes vagóny, jízda na metru atd. 2 Richie666: ty jsi fakt kouzelnej:-)(5.10.2007)
-
Rudovous
Az na samotny katarzni zaver jsem hlavou jen kroutil a docela me to stvalo. Skvela hudebni slozka, ale temhle skolnim mazakum jsem nikdy moc nefandil. Toyoda tak jak jej dobre zname.(22.2.2009)
-
Dragoni
Drsná, bezútěšná a neradostná vize dospívajících studentů posledního ročníku střední školy, kteří se baví smrtelně nebezpečnou hrou na kraji římsy školní střechy, kde ten kdo vícekrát tleskne je považován za vůdce školního gangu. Snímek si mě opravdu získal a stejně tak i první představení hereckého umu Ryuhei Matsudy spolu s JPunk - Rockovou hudbou v pozadí. Dějově zajímavé, emočně výborné, po stránce doprovodné hudby nepřekonatelné, už jen díky klipu ♫ Drop ♫ a celému OST od Thee Michelle Gun Elephant, který mluví za vše a skvěle líčí atmosféru i pocity z Drsného Jara a nejen to. Některé záběry byly naprosto dokonalé a stejně tak i výkony herců. Dramatické momenty jsou prokládané krásnými záběry na školní sakury, metafora v podobě květin, které žáci zasadili a čekají až rozkvetou nebo scéna při zrychleném záběru od soumraku do úsvitu na školu. Film ve mě zanechal impozantní zážitek, rozjaření a vysoký srdeční puls. 98%(29.6.2009)
-
Slarque
Film se tak nějak potácí od skvělého černého humoru až ke zbytečné brutalitě. Kdyby byl trochu vyrovnanější, byl by skvělý.(12.7.2003)
-
Richie666
A tohle zas mělo znamenat co?! Já mám takovou radost, že nejsem Japonec, to byste nevěřili. Na co si to hrajou? Nebo takhle to u nich fakt funguje? Že by se děcka jen tak z nudy vraždily na školních chodbách?! No to mně teda poser záda... Asi tu asijskou kinematografii nikdy nepochopím. Fakt už mě nebaví pořád dokola čumět na to, jak jsou Japonci zdegenerovaní svou vlastní demencí. Omlouvám se všem, kterým podobná díla jako je toto něco říkají, ale mně to přijde jako kus mudrcova hovna. Jedinou hvězdičku dávám za ten nasprejovanej stín úplně na konci filmu.(5.10.2007)
-
Seifer
Musim rict, ze tenhle film me hodne prekvapil. Sehnal jsem ho hlavne proto, ze tam hraje Ryuhei Matsuda, ktereho mam hodne rad. Neumim popsat, co me na tom tak vzalo, ale nemuzu si pomoct. Je to to film, u kteryho mi porad tlouklo srdce jak zbesily a cekal jsem, co bude dal. Vsechno dokresluje genialni hudba, ale pochybuju, ze bych nekdy sehnal soundtrack :( . Nasili tam neni samoucelne, vzdy ma sve misto a neni prehnane, jak je obcas v japonskych filmech zvykem. Vrele doporucuju.(5.2.2005)
-
seeker23
Tenhle film mě dost sebral. Působí ze začátku dost nenápadně - jako solidně natočený příběh ze školního prostředí s dobrým využitím hudby a pečlivou režií. Asi tak od poloviny ale začíná zalézat pod kůži, a jak je to u japonců časté, děje se tak těžko popsatelným způsobem. I bez znalosti předlohy je patrný původ v komiksu. A stejně jako se v komiksu děje to podstatné mezi obrázky, lze metaforicky totéž říci i o tomto filmu: mezi "řádky" se tu rozkrývá komplikovanost vztahů mezi mladými lidmi (která je v japonsku asi daleko za hranicemi našich obzorů, protože život tam je z našeho pohledu trošičku science fiction). Závěr je opravdu hodně na efekt udělaný, je však nejen efektní, ale též efektivní.(26.2.2007)
-
Jira K
Deprimující snímek, kterému dodává černou atmosféru dokonalý soundtrack a do toho přiměřená dávka černého humoru. Jsi-li šťastný zatleskej...(31.1.2007)
-
Tygrys
Na Aoi Haru jsem se hodně těšil, přece jenom námět byl velmi zajímavý a slibný. Celkově po shlédnutí nejsem nějak zklamaný, ale taky ne nejsem nadšený. Nedivím se, že Japonci jsou cvoci, když točí a dávají do distribuce takové filmy. Poetiku jsem tam teda hledal marně, násilí bylo hodně ale nepřesvědčivé. Hudba OK.(11.9.2006)
-
Wormboy
Velmi posobivy film s niekolkymi skutocne mimoriadne vydarenymi myslienkami, ktore stoja za zamyslenie. Cele to ma zvlastnu atmosferu podfarbenu vybornou hudbou (mrzi ma,ze to asi nikde nezozeniem:( ... Po druhom pozreti ostava komentar rovnaky.(12.3.2005)
-
wipeout
Nato aby sa Bleu Spring mohol tváriť ako dráma s trpkým koncom a ponaučením sa snaží pôsobiť príliš štýlovo. Herci a ich postavy sú priam utopené v pózach a typickej "atmosferickej cigaretke". Chápem, že v spoločnosti, kde Hikimori a iné zvláštne deviácie doby sú pevnou súčasťou jej štruktúry, nemusí pôsobiť tento kúsok zase až tak prehnane, no pre človeka, ktorý zažil idilické dni v školských laviciach na Slovensku bez akejkoľvek ujmy na zdraví je táto téma vzdialená na míle, a uniká mi i logika súťaženia o vodcovstvo v bande pomocou tvárenia sa ako sopka pred eurpciou, ktorá pri samotnom výbuchu sa pretaví skôr v súťaž krásy o kaderníka s najtuhším gelom.(13.2.2009)
-
Mulosz
Mozna by me zajimalo, jakym zpusobem skola v tomto filmu dostala takovou podobu, jakou mela, ale kdyz si vzpomenu na sve v posledni dobe oblibene heslo "punk´s not dead", neprijde mi az tak dulezite po tom patrat. Dalo se na to divat a ztrata casu to urcite nebyla.(26.8.2006)
-
Cedr
Velmi depresivní a trochu hůře stravitelný film s vynikajícím soundtrackem (Thee Michelle Gun Elephant a The Blondie Plastic Wagon). Podivná střední škola plná ještě podivnějších osob. "Příběh" každé postavy není polopaticky vykládán a je na divákovi aby motivy jejich jednání vypozoroval z filmu. Rozhodně dost netradiční a originální snímek. Za zmínku jistě stojí několik naprosto geniálních, téměř "poetických" záběrů, které v kontrastu s velkou porcí násilí obzvlášť vynikají a podtrhují zvláštní tísnivou atmosféru celého filmu.(19.1.2008)
-
IMPAIRED
Je to absolutně o něčem jinym než budete čekat podle komentářů dalších uživatelů a některých imbecilů. Nečetl sem je všechny.(7.8.2010)
-
t_gon
Nejedná se o vyloženě špatný film, pouze se v tomto žánru jedná jasně o slabší kousek. Důvody jsou na snadě : strašně krátká stopáž filmu, kde se během 80 minut nestihnou ani trošičku osvětlit životy ústředních postav. Proto jsem nepochopil jednání herců, vztahy mezi nimi jejich minulost či vyhlídky do budoucna. A konec byl jednoznačně příliš brzy, jakoby film začínal nikde a končil taktéž nikde...Ale za některé akčnější prvky a komediální scény si 2* vysloužil...(23.9.2006)
-
Bouřňák
Přesně **1/2 - čili průměr. I během relativně krátkého filmu se člověk může nudit. Některé složky tohoto filmu jsou vydařené. Zejména hudba, bez níž by se na to nedalo vůbec dívat. Ale celkově je spád filmu velice zdlouhavý a pomalý. Řekl bych, že tento film je o všem a zároveň o ničem. Některé tzv. hluboké myšlenky by sice byly na delší zamyšlení, ale tento snímek mě k tomu rozhodně nenaladil. A bohužel "krutá" pointa byla lehce odhadnutelná předem. Pro všechny, kteří se chystáte na tento snímek podívat, chce to mírně depresivní nebo melancholickou náladu. Jinak to bude ztráta času.(12.4.2006)
-
dawe04
Mé iluze o slušných a po skvělé práci prahnoucích Japoncích se zhroutily...Ne, teď vážně. Narozdíl od nedotaženého 9 Souls, kde Toyoda úplně neukočíroval všechny hlavní charaktery, mi Drsným jarem vyráží dech. Po zkušenosti s 9 Souls jsem vlastně nic neočekával, o to víc jsem zvedal své obočí nad tím, co se děje na jisté japonské střední. Psychologický profil místních studentů bez zájmu o školu, o kamarády či jejich absolutní ignorace budoucnosti naznačuje, že dnešní mladí Japonci se zrovna nehrnou do celoživotnímu posluhování ve velkých firmách. Občas dojde i na ostřejší scény (dobře, psycho scény), ale na mě nepůsobily vůbec samoúčelně, když se zamyslím a prolétnu dneska občas noviny...spíš naopak. I přes viditelnou Toyadovu zálibu v co největší množství bizarních postav, tentokrát se mu daří vytvářet opravdu zapamatovatelné charaktery. Ať jde o nemocného, v lavici spícího a venku se stromy rozmlouvajícího mladíka, nebo hlavní postavu Kuja a jeho kamaráda Aokiho. Jejich vztah je kapitolou sama pro sebe, jež vrcholí v předvídatelném, ale mimořádně silném finále. Nesmím opomenout výkony herců, zejména Matsudy, který se už asi nezbaví rolí vyšinutých a zakřiknutých mladíků. Tak zítra ve škole!(18.2.2009)
-
Daweflip
Výborný film o partě mladíků v posledním ročníku střední školy. Všichni jsou problémovými žáky, což pramení z nudy a nedostatku motivace, kterou může školní systém, skola a také sami učitelé nabídnout. Místo stále stejných nudných hodin v učebnách tráví čas na chodbách a střeše budovy, kde hledají alespoň nějaké rozptýlení a zábavu. Postupně se ale nuda prohlubuje, parta se pomalu rozpadá, přicházejí neshody a neschopnost komunikace. Celý film utíká poměrně rychle, čemuž přispívá i výborná hudba. K tomu si přidejte pár námětů k přemýšlení, které film přináší, a vyjde z toho plný počet hvězdiček.(12.1.2006)