Kdesi ve Francii je brutálním způsobem zavražděna mladá dívka. Zanedlouho dochází k podobné vraždě, obětí je tentokrát dcera známého sochaře. Zdrcený sochař i se svou manželkou zahajují vlastní vyšetřování a brzy se dostávají vrahovi na stopu. Bestiální šílenec se však rozhodne, že je na čase postarat se o lidi, kteří toho ví už moc. (Chatterer)
Jediné co se dá tomuhle prostinkému giallu přičíst k dobru je občasná fajnová práce se širokoúhlým formátem. Jinak je to příběhová bída, podivně zkratkovité budování napětí, mdlé herecké výkony a hlavně absence pořádných mordů. Pár figurín a atraktivní prostředí s jednou pekelně hot kočkou to v žádném případě nezachrání.
Dokud se vraždí (za doprovodu výborné Morriconeho hudby), je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile se ale začne vyšetřovat a vykecávat, začíná film trochu nudit.
Hudba Ennia Morricone pozvedá některé scény z obyčejných na umělecké, bohužel to ale neplatí pro celý film a je to sakra škoda. Aldo Lado totiž hlavní prvky žánru využívat umí a začátek je více než sympatický. Jenže po skvělém začátku, a sice ve chvíli, kdy začíná vyšetřování vraždy, napětí i zábava povolí a do tempa se již znovu nedostanou. V podstatě tak jako v předchozím (a debutním) filmu La corta notte delle bambole di vetro, ani tímto filmem se Ladovi nepodařilo vytvořit dílo, které by mělo šanci stát se ve svém žánru výjimečným, i když to po určitou dobu vypadá slibně.
Italský giallo film o sérii vražd dětí.
Díky skvělé symbióze dobrých záběrů a výborné hudby příznačně postavené na dětských chorálech (Ennio Morricone) tu máme dnes již málo známý, ale vynikající thriller, který se místy - pro důraz na hudební složku - stává až obrazovou operou.
Výkon "Bonda" Lazenbyho je spíš mdlý, ale vyrovnává ho osvědčený padouchovský italský herec Adolfo Celi.
