"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v ... (zobrazit celý text)
Přetěžko hodnotit současnými měřítky právě tenhle dnes devadesát let starý film. Film jak svým obsahem, tak i strukturou vyprávění a vůbec filmařsky v mnohém průkopnickou formou nadčasový. Poprvé jsem ho viděl někdy před dvaceti lety v brněnském Filmovém klubu a měl jsem pocit (zvláště v oné >netolerantní< době) nadšení filmového fanouška, který se dotkl historie. Nyní se stalo neuvěřitelné skutkem a vydavatelství KMa tohle klasické dílo americké (světové:-) kinematografie vydalo v >lehce modernizované< podobě na dvd. A tak za ten nestárnoucí půvab a velkolepou marnotratnost tolerantních pět velkých hvězd! :-)
Nehodlám se přít s filmovou historií. Ale tříhodinový gigantický spektákl, který je tu jen proto, aby mi do hlavy neustále vtloukal, že se mají mít lidi rádi, to je na mě trochu moc. Shodou okolností jsem film viděl prakticky současně s „Metropolis“, u kterého jsem prodělal něco podobného, který ale díky hudbě, vizuální a filmové vytříbenosti dopadl o poznání lépe. Ta kolébka mě bude strašit ještě hodně dlouho. Pro poznání vývoje kinematografie ovšem zásadní dílo. Mimochodem, krásně tenhle film humorně zvaríroval Buster Keaton ve svých „Three Ages“.
Pri sledovaní v kine sa dostavil podivuhodný zážitok: sledoval som tento celovečerný film bez jediného zvuku v poloprázdnej kinosále, sústredený výlučne na obraz, nerozptyľovaný sprievodnou hudbou. Dej tvoria 4 príbehy rôznych historických období spojené témou ľudskej netolerancie. Stvárnenie moderného príbehu - súdnej drámy so silným sociálnym akcentom, použitými prostriedkami presvedčivé a pútavé, striedme biblické zobrazenie Ježišovho ukrižovania a vypätý príbeh násilia počas bartolomejskej noci boli pre mňa bezchybné a ich čoraz rýchlejšie striedanie v postupujúcom priebehu plynutia filmu vytváralo zaujímavú kakofóniu pocitov rýchlo prebiehajúcich od jednej udalosti k druhej. Za použité výrazové prostriedky, kostýmy a tisíce štatistov v štvrtej, babylonskej príhode by sa nemusel hanbiť ani vysokorozpočtový spektákel dnešných dní . Chaotická spleť bradatých postáv a na seba sa podobajúcich tanečníčok v tejto epizóde bola pre mňa ale nezrozumiteľná a kvalitatívne rozriedila inak výnimočné dielo. Verím, že sa niekedy dočkám kinouvedenia celej rekonštruovanej vyše 4 hodinovej verzie.
Griffith mě nebaví, ať už byl jeho přínos jakýkoliv, protože melodramatický pohled na svět a na život je mi v mnoha ohledech absolutně cizí. Navíc jsem docela slušně alergická na snahy být velký, větší, největší, až budu největší na celém světě.
"SOUTĚŽ: Sdružení kinomajitelů "Biografia" v Praze vypisuje tímto konkurs na stručné dvouřádkové vystižení geniální myšlenky amerického režiséra D. W. Griffitha v jeho slavném grandiosním filmu "Intolerance". Cenou poctěného textu užije "Biografia" jako vtipné a účelné reklamy k tomuto největšímu filmu světa. I. 1500 K II. 1000 K III. 500 K" (časopis Kinografia, č. 3/1921) Tak prosím...
Intolerance je beze sporu vyvrcholením Griffithova tvůrčího umění. Spojení čtyř zdánlivě odlišných příběhů s ústředním motivem marnosti a zmaru lidského konání,a špatným koncem, kromě příběhu ze současnosti. Prolínání jednotlivých časových rovin působí dodnes místy dost chaotickyhlavně v závěrečných sekvencích filmu,kdy se prolínají pořád rychleji,dokonce byl film jednu dobu puštěn do distribuce sestříhaný tak,že každý byl každý příběh vyprávěn samostatně bez prolínání. Masové scény ze starého Babylóna jsou značně podobné s italskou Cabirií. Stavbou mohutných kulis a následným neúspěchem filmu vyčerpal Griffith své finanční zdroje,tak,až neměl dost peněz na jejich zbourání,proto pak vévodily ještě po několik desetiletí Hollywoodu. Monumentální bojové scény si v ničem nezadají s dnešními filmovými souboji. Na svoji dobu dobře provedené souboj místy až příliš detailně zábírají mrzačená těla,na nichž je evidentní,že se v průběhu souboje změní ve figurinu(na dnešní dobu úsměvné,ale tenkrá celkem slušný filmový trik). Tenhle film miluju pro jeho nápad,humanismus a určitou naději v budoucnost. Griffith trochu napravil reputaci z rasistického Zrození národa a dokázal,že jeho reputace je opravdu zasloužená.
Hrozně chaotický film, ve kterém jsem se obtížně orientoval a je mi jasné, jak moc tomu rozuměli diváci před 90 lety... Je to velmi zajímavé a Griffith občas překvapí, například velmi rychlým a přesto docela přehledným střihem, ale celkově mě film nijak nezaujal.
V tomto díle vedle sebe stojí čtyři příběhy z různých dějinných údobí, které ilustrují "boj lásky v průběhu věků" a nejsou vyprávěny postupně. Griffith přeskakuje z jednoho do druhého a často rovněž provádí napínavé střihy uvnitř jednotlivých částí. Podobně jako ve Zrození národa i zde Griffith využívá k vyjádření svých politických postojů strukturu viktoriánského melodramatu. (Triangle & Wark) (Němý, čb. /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: D. W. Griffith /// Kamera: G. W. Bitzer, Karl Brown /// Hudba: Joseph Carl Breil, Carl Davis, D. W. Griffith)
Z hlediska filmového vývoje a historie jde bezesporu o dílo zásadního charakteru, a jako takové si bez zbytečné omáčky zaslouží plný počet, který také nadělím. Ovšem, kdybych měl film hodnotit čistě subjektivně, bilancovaly by červené hvězdičky někde mezi 3 a 4. A to z jednoho prostého důvodu - je to tak manýristicky a megalomansky d...............l................o...............u..............h.............é, že jsem s obtížemi ustál (useděl) celou stopáž v bdělém stavu (kolosální spektákl je vskutku příměr bez skrupulí). Přestože rozhodně nebyla nouze o náhlé frekvence nezapomenutelných scén (za všechny uvedu jako příklad úchvatné dobývání Babylonu a následné oslavy v ulicích města - 1916? Ha!), co je moc, to je příliš i na dnešní zadaptované diváctvo. Na samostatný komentář by vydal i silně kontroverzní konec, který by dokázal svým idealistickým viděním světa nakrmit celou Afriku bezmeznou nadějí v potravinové balíčky._____Z jiného soudku - Víte proč zbožňuji němý film? Když má špatnou hudbu, pustím si vlastní a nic mě netrápí. Intolerance na DVD z produkce Levných knih je právě takový nešťastný příklad (jedinec, který nahrával hudbu, si z hecu na tři hodiny sednul k nástroji a z patra si vymýšlel nesmysly). Prostě obludnost rozměrů gigantického notového klíče! Pokud Vás zajímá, co jsem si jako hudební kulisu zvolil já, tak vyhledejte terapeuta jménem The Dark Knight. A nepiště mi, že se to nehodí, protože máte samozřejmě pravdu! ;)))
1001 filmů, které musíte vidět, než umřete: Netušil jsem, že bych někdy mohl skouknout najednou tříhodinový němý film a stalo se. Nejenom že jsem to vydržel, ale mě se to vážně líbilo a díky tomuhle filmu jsem si teď začal shánět další němé snímky. Ze všech příběhů na mě samozřejmě nejvíc zapůsobil příběh Babylónský, která ještě s příběhem z "moderní doby" byl poté sestříhán do samostatného filmu.
Jedná se o jednoznačně průlomový film, plný nových věcí, které nikdo před Davidem Warkem Griffithem na plátně nepředvedl. Je zde např. využíváno křížového střihu, nebo Griffith dokázal jako první vyjádřit pocity v detailu. Jedná se o film němý a tak je vždy buď ticho, nebo jemný orchestrální doprovod (jak už to bývá :)), a tak si film může divák mnohem více vychutnat a vice se soutředit na jeden smysl.. Každopádně na mě z filmu sálala obrovská snaha vyprodukovat něco obrovského, což je také vydět na nebývale vysokém rozpočtu na tu dobu. Či. slavný "pád Babylónské věže", při jehož natáčení bylo v záběru více než 16.000 lidí! Dá se hovořit o dědečkovi americké, dodnes světové kenematografie.
