The Lobster
The Lobster
Ο Αστακός
The Lobster
The Lobster
Homár
The Lobster
The Lobster
Režie:
Yorgos LanthimosKamera:
Thimios BakatakisHudba:
Johnnie BurnHrají:
Colin Farrell, Rachel Weisz, Léa Seydoux, Ben Whishaw, John C. Reilly, Jessica Barden, Olivia Colman, Ashley Jensen, Ariane Labed, Angeliki Papoulia (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek Humr je romantickým filmem, jehož děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy jsou dle zákonů Města nezadaní lidé zatýkání a odváženi do Hotelu. Tam si musejí do 45 dní najít odpovídajícího partnera. Pokud se jim to nepodaří, jsou proměněni ve zvíře dle vlastního výběru a vypuštěni do Lesa. Zoufalému muži se podaří uprchnout z Hotelu do Lesa, kde žijí Samotáři, a zamiluje se tam, ovšem něco takového je proti jejich zásadám. (Falcon)
(více)Recenze (544)
Antonioni meets Bresson meets Haneke meets Monty Python. ()
Humr je elegantní a vtipnou odpovědí na škarolídské řeči ohledne úpadku a komercializace světové kinematografie. Alternativa stále žije a i ti, co neholdují trikovým komiksovým podívaným, si mohou přijít na své. Snímek divákovi představuje originální temně groteskní svět, který je nejspíš scénáristovou odpovědí na dnešní krizi rodiny a raketový vzestup popularity životního stylu singles. V dystopickém filmovém světě nutí systém jedince vstupovat do partnerských vztahů nekompromisním způsobem. Život v páru je vlastně jediný dovolený způsob existence. Cokoliv jiného vede buď k živoření odpadlíků v hlubokých lesích, na něž se pořádají štvanice, nebo k přeměně v jiný živočišný druh. Jakkoliv je to svým způsobem bizarní úlet a typická festivalová hříčka, na plátně to kupodivu funguje obstojně. Je to vtipné a navíc je možné říct, že trampoty filmových hrdinů mají reálný základ v lidské psychologii a partnerských vztazích. Navíc obsazení je opravdu hvězdné a pro tenhle druh filmové produkce netypické. Colin Farrell si se svým vyhořelým depresivním ňoumou pohrál o poznání úspěšněji než odtažitá Rachel Weisz. A Léa Seydoux vytvořila charakter nekompromisní velitelky guerily, která je v rámci boje proti systému ochotná dělat stejná, ne-li větší svinstva. Festivalová manýra nezadat si s hlavním proudem a utvrzovat svého diváka v tom, že vidí něco umělecky výlučného, vedla k tomu, že film není tak divácky vstřícný, jak by být mohl. Humra bych se neodvážil doporučit běžnému návštěvníkovi kina, který si chce odpočinout a vyčistit hlavu od každodenních trablů. Ale pro fanoušky klubové kinematografie je to dobrá volba. Celkový dojem: 75 %. ()
„Dnes máme ztopoření rychleji než jindy. To je dobře.“ Po Lanthimosově Špičáku jsem čekal originální a švihnutou podívanou, a také se dočkal. Svět, který stvořil, byl střelený, chladný a odosobněný, ale zároveň neskutečně zajímavý a zábavný. Tvůrce se vyžívá v absurdním, cynickém, černočerném (místy až morbidním) humoru, a já si ho užíval s ním. Ať už šlo o lovy, nacvičování scének, trestání onanisty, snahu mít něco společné (krvácení z nosu), reakci na srdceryvný dopis, ženu s olivou (!) a vůbec celý ten jejich chladnokrevný vztah (včetně zákeřné „zkoušky“), a mnoho jiných. Tahle část filmu byla jednoduše skvělá. Pak se film přenese z jedné totality do druhé, a ačkoliv hlavnímu páru (a jejich vyvíjení nonverbální komunikace) fandíte, už to není tak poutavé. A s výjimkou tancování, kytarového koncertu či sabotáže ani tak zábavné, i přes ten zlomyslný závěr. Proto to celkově vidím „jen“ na silné 4*. „Viděl jsem ženu, která kulhala.“ - „Má jen vymknutý kotník. Za pár dní bude chodit normálně.“ - „To je škoda.“ - „Ano, je to škoda.“ ()
To eye or not to eye, that is the question.. Černá absurdní fašisticko-dystopická podivnost, která zajíždí do společenské kategorizace partnerských vztahů a přitom si rochní v poznatku, že ani jedna z cest není absolutním vítězstvím a ve druhém plánu ještě stačí ironizovat všemožná hnutí odporu, co se bouří proti nastaveným pravidlům, ale sama se jinými svazují. Co tím vším chtěl nekonvenční Lanthimos říct je celkem jasné, ale oproti The Killing of a Sacred Deer u mě nezafungovalo to pojetí. Možná by přineslo potřebnou empatii, kdyby všechny postavy nebyly jak na čtyři tužkové baterky, ale to už by byl docela jiný příběh mimo autorský záměr.. P.S.: Tělnatý korýš Colin perfektní. Jeho případná proměna na humra by byla jen kosmetickou úpravou.. ()
I feel attacked! ()
Romantický snímek outside a box, odehrávající se v divném světě s divnými pravidly. Scenáristicky neuvěřitelně nápadité. Farrell znovu dokazuje, že je herecký chameleon, jeho minimalistická kreace celému snímku vévodí. Tempo je záměrně pomalejší, zpočátku to nevadí, ale usínací syndrom útočí v polovině a mizí až u operace očí. Solidní bizár, který by ale potřeboval vyladit tempo a některé vysvětlovačky. ()
Surrealistické, nápadité, ujeté. Někdy je fajn vzpomenout na studentská léta a nechat se překvapit nějakou bizarností, která má (což řada klubových kousků z oněch vysokoškolských let neměla) co sdělit. Vztahy jsou sakra křehké, a když se do nich pustí cyničtí hrdinové zvrhlého Hotelu, solidně se do diváka zakousnou. Alespoň v „lepší“ první polovině. To s cukajícími koutky pozorujeme hledání druhé polovičky – pokud to za určitou dobu neklapne, stanou se z klientů zvířata dle vlastního výběru. Divák se ze situací mezi hotelovými zdmi baví náramně. A tvůrci přikládají do kotle pomocí neotřelých (ale furt snesitelných) nápadů. Škoda, že v přítomnosti revoltujících lesních Samotářů zvolníme a na originalitu úvodu se už nedostaneme. I tak brilantní satira dnešní společnosti s výbornými herci. ()
Do první poloviny cáklá romantická komedie maskovaná za komplexní artový drama, u který jsem se prořehtal až k sousedům. Je to tak blbý a nápaditý, až je to (skoro) dokonalý. Škoda, že se film ke konci promění z odsýpajícího situačního tyjátru na nudné a ryze filozofické tlachání o tom, nakolik je důležité mít vztah založený na spontánnosti. Přitom tu paradoxně vidím ohromný potenciál na vytvoření atypického britského seriálu s nekompromisním hrubozrnným hum(o)rem... ()
Veľmi zaujímavé, ale unesený z toho nie som. Na druhej strane chápem prečo z toho majú festivalový diváci orgazmy. Je to originálne, so super námetom, parádnymi hercami a unikátnou atmosférou. Ale takisto je to na mňa obrovský bizar a totálne tomu chýbajú emócie. Hocijaké. Dokonca ma to ani neštvalo. Nič to so mňou nerobilo, iba som pozeral na pekné a slušne natočené obrazy. 7/10 ()
Zpočátku fajn, vůbec jsem netušil wocogou a tak jsem si užíval tu bizardnost prostředí a zvrácená pravidla. Po přestěhování děje z hotelu mě docvaklo o co se jedná a film pro mě ztratil na zajímavosti. Pro milovníky zvláštních filmů určitě doporučuji. Colin Farrell už dlouho takhle dobře nezahrál. Závěr nejednoznačný. 60% ()
,,A jakým zvířetem chcete být, když vám to tu nevyjde?" ,,Humr." ,,A proč?" ,,Žije sto let. Celý život je potentní. A mám rád moře." Fajnová artovka pro vybrané publikum. Hlavní motto: Z louže pod okap. Podle všeho dystopická budoucnost, kdy single jsou na odstřel (obrazně i doslova). Hlavní hrdina přišel o manželku, a tak je odvezen do speciálního Hotelu. Takový Hotel pro cizince. Přetvářka se pozná, tudíž jeho vyvolená zakrátko prohlédne a rozhodne se ho zničit. Ač se Farrell jeví jako slaboch, několikrát ukáže, že se nebojí a umí jednat více než rázně. V momentě, kdy mu partnerka ukope bratra k smrti (který byl už v podobě psa), vydá se na cestu, odkud není návratu. Vyměnit však jednu společnost za jinou není až tak šťastné... Chladné a odcizené prostředí, vojenská pravidla, nelítostnost, zvrácenost. Těžko říci, zda je lepší ruka v toustovači nebo ústa rozřezaná žiletkou (a to rudý polibek bude procházkou růžovým sadem oproti rudému styku). Kruté podobenství lidské společnosti je z větší části zasazeno do úchvatných kulis divokého lesa, kde na každém kroku čeká smrt... ()
Na počátku to vypadalo poměrně slibně, ale s postupem času byl Humr divnější a divnější, až zůstala radost pouze z hereckých výkonů Farrella, Weisz, Seydoux a Bena Whishaw, dále hudby a celkové atmosféry. Celkově vzato se však jedná o neuvěřitelně zvláštní film, který nesedne každému. ()
"We dance alone. That's why we only play electronic music." ()
Nevím, jestli byl na drogách pouze mistr Lanthimos, který napsal jeden z nejbizarnějších scénářů, jaké jsme kdy mohli na stříbrném plátně vidět, nebo také herci v čele s málomluvným páprdou Farrellem, který si připsal suverénně nejbizarnější roli své kariéry. Ale koho to vlastně zajímá, když tenhle emocionálně neuchopitelný, a přesto romantický, vizuálně strohý a statický, a přesto působivý sci-fi úlet nějakým zázrakem funguje a je poskládaný přesně z těch pečlivě navolených esencí, aby si svou jedinečnou tvář sebevědomého autorského díla udržel od první až do poslední vteřiny. Dodat fanatickému totalitnímu systému o něco zlověstnější a méně parodický nádech a vyvolat k veskrze divným postavám větší sympatie, mohlo jít o jeden z nejzajímavějších nezávislých filmů posledních let, takhle je Humr pouze přechodnou specialitkou pro festivalové a artové konzumenty... 75% ()
Psát, že to je strašný bizár, je asi zbytečné. Zajímavý příběh, se všemi svými kličkami, a výborné herecké výkony, obzvlášt Farrell.. 7/10 ()
,,Víš proč jsem tě zavedla na toto klidné místo? Je to ideální místo pro tvůj hrob! ´´ --- Už hodně, hodně dlouho jsem si u filmu tak často pro sebe nedrmolil ...hmmm..zvláštní..! Humr totiž je zvláštní a to velmi. Byla místa, kde jsem fascinovaně zíral na obrazovku s chrochtal si blahem nad geniálním námětem, tak jiným a originálním, nad krásnou kamerou i perfektně zvoleným soundtrackem převážně z per a smyčců klasiků... Byla však místa (a bylo jich tam požehnaně), která byla hluchá a kde jsem tápal. A to nemám rád. První hoďka vám uteče jak nic, ta druhá se už krapet vleče a občas ze zapařeného ponča a vlhkého listí vysunete ruku k pohledu na hodinky. Moc rád bych dal za 4, ale nemohu. Neotřelost není vše. Mimochodem jaké zviřátko budete chtít být vy? Dávám za tři uspávací šipky a jen tak mimochodem u mne z hotelu vedla jednoznačně pokojská Ariane Labed! * * * ()
Tak nic. Ani na podruhé jsem to nepobral. Celkem top mluvící hlavy, ale scénář je přesně to, co by se dalo nazvat artová rohypnoliáda. Prostě mám úplně jinou medikaci, než tenhle Yorgos. Na existencionální minfucky jedině Lynch. A humr je fešné zviřátko. Mimochodem. ()
Originálna a nápaditá freska prečudesného sveta, v ktorom neexistuje miesto pre ľudí bez partnerov. Na druhú stranu však ani pre city. Zo snímku totiž sálal taký pocitový chlad, aký som pri filme už dlho nemal. Tu treba vzdať Y. Lanthimosovi hold, ak bolo toto jeho úmyslom, tak to dosiahol na sto percent, klobúk dole. Do istej miery je to zapríčinené aj veľmi šikovným, priam až karikatúrnym vyobrazením jednotlivých postavičiek, ktorým sa podarilo stvárniť prekrásne deformované charaktery, ktoré nádherne zapadli do takto koncipovaného, neutešeného totalitného sveta. Prvá polovica bola geniálna, od miesta kde sa do deja zamontujú Samotári príbeh trocha stratil na sile. Tiež škoda tých pár logických nejasností, s ktorými som si po celý čas nevedel rady. Napr. prečo by sa k sebe mali hodiť iba ľudia s rovnakým telesným postihnutím? V tomto kontexte sa mi aj samotný záver zdal nerozumný a možno aj trochu odbitý. Celkovo ale jasný nadpriemer a veľká spokojnosť. 80/100 ()
Film mě zaujal svým obsazením i námětem, a tak se mi nechtělo čekat do novinářské projekce, a film jsem si pustil v předstihu. Humr je podle mě zajímavá, promyšlená, nápaditá a sympaticky provokativní alegorie, otevřená mnohačetným interpretacím. Nad filmem lze dlouze uvažovat i po jeho zhlédnutí, například v otázce toho, jaké rysy v něm obsažené lze identifikovat i v naší společnosti. Na filmu se mi kromě bizarního děje (a svérázného humoru) velmi líbily i lokace, nádherná kamera, výborná hudba, a herecké výkony mých dvou oblíbenců - Colin Farrell i Rachel Weisz jsou oba skvělí, a obzvlášť jejich líbací scéna na gauči je fakt něco. Film to asi není pro každého a samotnému mi při jeho sledování nebylo moc do smíchu, ale čím víc se mi rozležel v hlavě, tím lepší dojem z něj mám. Yorgos Lanthimos je rozhodně velmi originální tvůrce a se zájmem od něj v budoucnu zhlédnu i další jeho filmy. ()
Související novinky
Colin Farrell v nové gangsterce od Ritchieho
Herec Colin Farrell, který se v posledních letech objevil v impozantním sledu filmů jako Vdovy, Oklamaný, Zabití posvátného jelena nebo Humr, se čerstvě připojil k obsazení chystané gangsterky Toff… (více)
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Hotel pro smetánku za hranicemi Hollywoodu
Řecký režisér Giorgos Lanthimos před několika lety šokoval a bavil svým unikátním filmem Kynodontas, který ve festivalových kruzích rozděloval diváky a poutal pozornost ke kvantitativně velmi skromné… (více)
Hned na začátek je nutno dodat, že Humr přece jen stojí za zhlédnutí a to už kvůli jenom základnímu (nejen) filmovému pravidlu ´´ sto lidí, sto chutí´´ díky kterému je možné, že někdo jiný bude na rozdíl ode mně z Humra případně výrazně nadšený. Ode mě ale moje první setkání s režisérem Yorgosem Lanthimosem už tehdy moc hezkých věcí neuslyšelo a jak jsem očekával tak po pár letech po téměř celém druhém zhlédnutí můj postoj k mému tehdejšímu prvnímu setkání s režisérem Yorgosem Lanthimosem vůbec nemění a skutečně jsem tehdy uvažoval nad tím, že nad Lanthimosem zlomím hůl a zavedu ho do své osobní kategorie ´´tvůrci od nichž už nikdy víc cokoliv jiného ne´´. Po Zabití posvátného jelena a především Favoritce jsem Lanthimose vzal na milost, Humr je ale pro mně pořád tak trochu bolestivou vzpomínkou. Samotná myšlenka je velmi zajímavá, ale už zde se objevuje zásadní problém: Lanthimos spolu se spoluscenáristou Efthymisem Filippou představí svět ve kterém jsou nezadaní odvezeni do hotelu kde musí do 45 dnů najít partnera či partnerku nebo budou proměněni ve zvíře dle vlastního výběru a zároveň představí základní pravidla- 1) Žádná masturbace, 2) Povinně se musí souložit s pokojskou, soulož ale nesmí skončit ejakulací, 3) Probíhá lov těch svobodných, kteří utekli do lesa a za každého chyceného dostane lovec den navíc kdy může zůstat člověkem. Minimálně tyhle pravidla tak film vysvětlí, spousta věcí ale zůstane neprozkoumaná a nevysvětlena. Jak vlastně vyšší moc mění lidi ve zvířata? Je tohle jediný hotel na světě nebo jich po světě existuje víc? Je tohle pouze stanovisko USA nebo jde o nový světový řád? Jak vlastně tahle podivná společnost vznikla? Čím dál tím více uvažuji nad tím, že bych vlastně radši viděl film nebo vyloženě prequel k samotnému Humrovi, který by vlastně celý zavedený systém lépe osvětlil a vysvětlil. To, že se tak totiž po celou dobu Humra nestane beru jako zásadní omyl a argumentace ve stylu, že bych si měl vše kolem domyslet sám už poté beru jako vyloženou ukázku scenáristické lenosti. Stejně tak se dá diskutovat nad tím, že je Humr komplexní a hrozně složité dílo, které potřebuje od diváka výrazně složité vysvětlení a prozkoumávání. Má to ale dva háčky: 1) Rozkrývání Humra totiž není zajímavé ani zábavné a za 2) tohle je za mně vyloženě film, který by chtěl být složitý, komplexní a především osobitý. Vychází mu ale jenom ta osobitost, protože něco jako Humr se jenom tak nevidí. Ale to zrovna v tomhle případě není vůbec žádná pochvala! Potencionálně zajímavý nápad je zcela utopen v nefunkčním černém humoru, nefunkční práci s emocemi, šňůře WTF příběhových rozhodnutí, příšerném soundtracku, velmi špatných dialozích a především v nefunkčnosti adekvátně využít výborně obsazení. Především velice bolí fakt, že výborné obsazení, které čítá Colina Farrella, Rachel Weisz, Johna C. Reillyho, Bena Whishawa nebo Olivii Colman není skutečně využito a především mi většinu času přišlo jako kdyby herci jen odříkávali repliky na první dobrou a nebyl tam žádný cit nebo procítěnost. Humr se přitom snaží o vyvolání romantických emocí nebo černý humor, jde ale o černý humor, který nejenom, že nefunguje ale především je hodně za hranicí nějakého dobrého vkusu. Zrovna černý humor je věc, který u Lanthimosových pozdějších filmů funguje výrazně lépe a i proto mi Humr v rámci jeho tří posledních filmů přijde jako takový špatný vtip či vyložený omyl. Humr má několik skutečně zajímavých podzápletek, potencionálně je zde i možné najít jisté metafory a především se o Humrovi alespoň nedá říct, že by neměl svůj styl, protože Lanthimos svůj styl má velmi výrazný a neodpustí si působivou zpomalovačku či si rovnou alespoň uměl pohlídat vizuál (kameraman Thimios Bakataris si ale u příštího Lanthimosova filmu Zabití posvatného jelena rozhodně také vyhrál víc). Celé to ale k kdovíjakému nadšení nestačí. Stejně tak jde v rámci Lanthimisovi tvorby poznat, že nemá problém napsat působivé či zajímavé dialogy (paradoxně je za mně jeho nejlepší film Favoritka ke které Lanthimos osobně scénář nenapsal) jak dokázal příště právě u Zabití posvátného jelena. S tou nulovou procítěnosti je ale také spojen fakt velmi bolestivých dialogů, při kterých si jen člověk říká proč ty lidi komunikují tak zvláštně a divně a jen to vlastně sedí k celé podobě Humra. Humr je rozhodně divný, rozhodně ale ne v tom dobrém slova smyslu (+ vyprávění vypravěče je občas skutečně k popukání a paradoxně to jako vtip funguje více než veškerý pokus o humor v celém filmu). Korunu tomu nasazuje první (a snad poslední) soundtrack Johnnieho Burna, jehož hlavní motiv se během filmu opakuje pořád dokola a začne reálně bolet už po druhém použití. Jsou hudební motivy, které se ani na dvacáté neohrají, hlavní motiv Humra ale mezi ně nepatří. Je možné Humra analyzovat a skutečně si v něm spousta věcí domyslet a odhadovat kam tím Lanthimos mířil. Znova ale platí, že Humr rozhodně není tak zajímavý aby to skutečně stálo za to a především se bojím, že i když tento termín nemám rád tak je Humr spíše tím druhem filmu, který se pokouší být umělecký, ale selhává už ve své startovní zóně. U filmů se musí tak nějak automaticky přemýšlet aby člověk pochopil jejich složitost a komplexnost (viz. Stalker, Loni v Marienbadu nebo čerstvý Tenet), zrovna u Humra ale zapnutí mozku spíše bolí než cokoliv jiného, protože tam pořád vzduchem lítá jistá autorská nedotaženost. Opět platí ´´ sto lidí, sto chutí´´ a tudíž si i Humr pochopitelně našel své fanoušky, já mezi ně ale rozhodně nepatřím. A jedná se pro mně o jeden z mála filmů, jejíž vychvalování vlastně nechápu u téměř nikoho. Lanthimos není špatný filmař, tady ale bohužel za mně šlápl velmi brutálně vedle. Ale potenciál pro zajímavý prequel a pořádně osvětlení toho jak vlastně svět v Humrovi funguje tu pořád je. Společně se Sezn@mkou Zity Marinovové nejhorší filmová seznamka všech dob! () (méně) (více)