Obsah
-
Filmem MEFISTO, natočeným podle stejnojmenného románu Klause Manna, dosáhl maďarský režisér István Szabó vrcholu své dosavadní tvorby. Je to příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena, podléhajícího bezmezné ctižádosti, jíž obětuje své morální zásady, politické přesvědčení, umělecké ambice, osobní život. Přitom klame sám sebe iluzí, že ve zvráceném totalitním světě by mohl kolem sebe vytvořit klidný ostrov umění. Na vrcholu společenského vzestupu je Hofgen osamoceným a vnitřně rozpolceným mužem, vydaným na milost a nemilost nacistické moci, které sloužil. Jeho závěrečná slova ve filmu nejsou jen poznáním vlastní tragédie, ale i přiznáním zrady, beznaděje a viny. Snímek vykresluje především obraz kariéristického umělce, který je ochoten spojit svůj osud s nacisty, ale také zachycuje v širokém záběru politické události v Německu v třicátých letech. Z velkého počtu výborných interpretů vystupuje do popředí představitel titulní role, vídeňský herec Klasu Maria Brandauer, strhující svým vynikajícím a přesvědčivým výkonem. Na XXXIV. MFF v Cannes 1981 získal Mejisto Cenu za nejlepší scénář a Cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)
Filmem MEFISTO, natočeným podle stejnojmenného románu Klause Manna, dosáhl maďarský režisér István Szabó vrcholu své dosavadní tvorby. Je to příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena, podléhajícího bezmezné ctižádosti, jíž obětuje své morální zásady, politické přesvědčení, umělecké ambice, osobní život. Přitom klame sám sebe iluzí, že ve zvráceném totalitním světě by mohl kolem sebe vytvořit klidný ostrov umění. Na vrcholu společenského vzestupu je Hofgen osamoceným a vnitřně rozpolceným mužem, vydaným na milost a nemilost nacistické moci, které sloužil. Jeho závěrečná slova ve filmu nejsou jen poznáním vlastní tragédie, ale i přiznáním zrady, beznaděje a viny. Snímek vykresluje především obraz kariéristického umělce, který je ochoten spojit svůj osud s nacisty, ale také zachycuje v širokém záběru politické události v Německu v třicátých letech. Z velkého počtu výborných interpretů vystupuje do popředí představitel titulní role, vídeňský herec Klasu Maria Brandauer, strhující svým vynikajícím a přesvědčivým výkonem. Na XXXIV. MFF v Cannes 1981 získal Mejisto Cenu za nejlepší scénář a Cenu FIPRESCI. Komentáře uživatelů k filmu (66)
-
necrosrandist
Profesorsky precizní Brandauer a totálně přestřelená délka filmu.(19.8.2011)
-
Jack.Pott
Komediant Hendrik Hofgen (Klaus Maria Brandauer) mě zprvu odpuzuje - předvádí přibližně ty afektované, teatrální, hysterické exhibice, kvůli kterým cítím k hercům obecně jakési předsudečné antipatie. Ale časem tyhle výstřelky logicky zapadnou do příběhu, který coby plastický portrét jedné zarážející osobnosti dosahuje nejvyšší kvality. Hendrik Hofgen je zbabělec. Jeden můj kamarád přistupuje ke vztahovým problémům tak, že je údajně "nechává vyhnít", prostě je neřeší. Ve skutečnosti opravdu bolavé rány samy nikdy nevyhnijí, naopak hnis se šíří dál. Hendrik Hofgen chce "jenom hrát divadlo, protože nic jiného neumí a skutečný umělec se dokáže povznést nad sebetemnější dobu". Ale jednou, z ničeho nic a nesnesitelnou silou se nahromaděná hniloba vyvalí zpod koberce. Bývalý komediant stojí uprostřed nacistického monstrstadionu a jeho tvář je jednou pro vždy tváří zla.(3.1.2012)
-
Alister
Více než celý film je výkon Brandauera. Je jisté, že přehrávat si herec může dovolit pouze a jen tehdy, hraje-li herce. "Herec hraje herce" Branauerovy divadelní pózy mimo prkna - filmově v jeho civilním životě -, tak nepůsobí nijak rušivě, neubírají hereckému výkonu na autenticitě, nepřetváří vyznění filmu do alegorické frašky; pak je tedy zřejmé, že nejvýživnější půdou pro nejvíce strhující ztvárnění, pro "absolutní herectví" je postava herce. Sám herec prokazuje téměř dokonalé porozumění své postavě a má zároveň nevídanou tvůrčí svobodu, neboť jak jsem již řekl, přestává být minimalistický a uzavřený do své postavy, a je pouze spontánním jevem své herecké grácie, odproštěn ode všeho, od všeho porozumění své roli, má téměř absolutní tvůrčí svobodu. Proto Brandauer tolik exceluje, hraje "své" divadlo, nehraje filmovou roli v pravém slova smyslu, on koncertuje ryze divadelními prostředky - svou teatrálností a prací s hlasem. Snímek se tak vymyká realismu, ale zároveň běží v jeho duchu, přetéká tolika emocemi a zároveň je vážně umírněný, působí na diváka s dynamikou úlisného Mefista, který vždy mění notu s nejjemnějším citem pro situaci, kterou svou vychytralostí přetváří výhradně v duchu svých zájmů, v případě filmu se tak stejnou cestou děje pomocí estetických prostředků: co mrštný jazyk Mefistův, to um režiserův, studnice nevysichající, byť místy zásobená poněkud lenivě tekoucím pramenem - avšak nikoliv pozbývajícího své umělecké mohutnosti -, což ke konci filmu způsobuje nepříjemnou rozvláčnost, a tak i velmi výmluvný konec okrádá účinku přílišná stopáž, jelikož poněkud otupělý divák zajisté smyslově zcela nedocení geniální tečky, je-li v polospánku.(5.2.2012)
-
Juklitz
Film mě bavil v celé své šíři, byť mnoho myšlenek pouze lehce črtá.(31.3.2010)
-
nouvelle vague
Naprosto geniální dílo. Byl to teprve můj druhý film od Szabóa po Hanussenovi, ale musím říct, že je to geniální režisér. Od filmu neodtrhnete oči, nemá žádná slabá místa, Brandauer hraje jako bůh - no prostě jasných 5*. Vřele doporučuji!!!(23.4.2010)
-
roithamer
Výborně zpracovaný román Klause Manna s neuvěřitelně výborných Klausem Maria Brandauerem v hlavní roli. hlavním posláním jak filmu, tak knihy pro mne vždy bylo ukázání, že umění není nezávislé na politice a pokud si to někdo myslí, tak je to alibismus, který vede k jeho vlastnímu pokřivení v rámci politické situace, ve ktéré se nachází (tzn. v tomto případě hrůznost nacistikého německa pokřivuje také hlavního hrdinu, který se schovává za své "nevinné" herectví a jehož poslední slova, jsou, příznačně - co po mne chcete, vždyť já jsem jenom herec!!)(15.9.2008)
