Reklama

Reklama

Hasičská ulice 25

  • Maďarsko Tűzoltó utca 25.- Álmok a házról (více)
Maďarsko, 1973, 97 min

Režie:

István Szabó

Kamera:

Sándor Sára

Hrají:

Lucyna Winnicka, Margit Makay, Károly Kovács, András Bálint, Erzsi Pásztor, Edit Lenkey, Ervin Csomák, János Jani, Zoltán Zelk, Ági Margitai, Sándor Zákonyi (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Téměř surrealisticky přízračný snímek, evokující vzpomínky a sny obyvatel budapešťského činžáku, který čeká na brzkou demolici. Je dusná letní noc a obyvatelé z činžovního bloku v budapešťské Hasičské ulici č. 25 nemohou usnout. Zneklidňující rachot a lomoz těžkých strojů, které bourají sousední dům, jim navrací vzpomínky na 2. světovou válku, osvobození a raná 50. léta, se vším tím utrpením, pronásledováním a smutkem. Hezké, poetické vize a rekvizity vykolejené ze svého přirozeného kontextu tvoří specifickou mapu prožitků smutných a unavených pozorovatelů, jimž se vyjevují podivné sny. Snímek, který byl oceněn Zlatým leopardem na festivalu v Locarnu, přirovnávala dobová kritika k Felliniho filmu Roma (1971). (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (3)

Juklitz 

všechny recenze uživatele

Druhá světová válka a období okolo zachyceno v krapet šílené mozaice vzpomínek a reálií. Zdá se, že opuštění domu v Hasičské ulici č.25 je pro aktéry nakonec vysvobozením, každý kout domu je zatížen množstvím, ne vždy veselých, vzpomínek. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Marné je hledání prostoru, ve kterém se nic neděje, nic špatného, ani nic dobrého, v němž je klid místa i duše. Přestálé události (válka) a a současné dění (demolice vztahů a domů), tomu nenapomáhají. Den a noc, současné i minulé, skutečné a fiktivní, milé i nežádoucí, zde proudí v jednom víru, který nikoho nešetří. Pavlačový Usherův dům, z kterého se zachrání jen ten, kdo z něj uteče. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Zvláštně temný a fascinující, surrealistický István Szabó. Opět se silně alegorickým zpracováním moderních dějin, zde na půdě jednoho pavlačového obydlí, jen ještě v surrealističtějším hávu oproti Budapešťským povídkám, v nichž přeci jen více fungoval souvislý (byť silně absurdní) děj. Jak se říká, že v posledních okamžicích lidského života se člověku promítne hlavou celý jeho život v krátkých útržcích, asi tak útržkově evokující snový zážitek zde ožívá historie jednoho obydlí s již značně depresivně oprýskaným vzhledem při zahájení demolice. Zcela nejvíc mě na začátku zaskočila snová scéna s plavbou starožitním pokojem a na konci zase starý muž pojídající úplně vše včetně skla, kdežto hlubší význam tohoto bizarního výjevu jsem vůbec nepobral. Zpočátku na mě film působil chaoticky, ale jak plynul, vytvářela se přede mnou osobitá mozaika plná silné atmosféry i zajímavých motivů, působivě absurdních výjevů, střídání ročních období a událostí atd., která postupně dávala dohromady nevšední obraz života na jednom místě v průběhu delšího času. Minimálně zásah válečné hrozby včetně obrazu holokaustu s nástupem k transportu, pozdější vystřídání předchozí (fašistické) ideologií další totalitní ideologií (komunistickou) skrze pouliční shromáždění, stejně jako obrazy vypuklé epidemie a později i vzpoury (povstání), byly snadno rozluštitelné... a zbytek? To jsou ty obyčejné mezilidské vztahy, drobné příhody, vzájemné sešlosti, radosti, starosti i noční můry a sny, z nichž leccos pozná každý z nás, v jakékoliv době... [80%] ()

Galerie (22)

Reklama

Reklama