Smradi

Jeden z mých oblíbených českých filmů (moc jich není) s vynikajícím Trojanem a řadou dětských herců, Smrady beru spíš za komedii než jako drama, je tu spousta skvělých hlášek které jsem si oblíbil (3x dobrý den, drž hubu, na vem si koblihu, já jsem se polil, já mám horečku) mimo to je zde věrohodná vesnická atmosféra a zajímavý pohled na problematiku rasové nesnášenlivosti. Vřele doporučuji. (27.04.2023)

Občas to bylo trošku mimo mě, třeba jak šla ta mátina rozbít okno tomu sousedovi, protože takhle se věci řešit nedají a jen maximálně dají tomu člověku důvod. Ale jinak to byl docela zajímavej pohled na to, jak se žije. I když tu rodinu bych těm rodičům nezáviděl, protože takových starostí, to je na předčasnej hrob. (13.02.2006)

Krásný film, který vystihuje českou morálku, občas skvělé hlášky, přesto jsem srašně zklamán. Mělo to nakročeno k něčemu mimořádnému, mohl to být první film, který krásně vystihuje český rasismus, ale ten potenciál úplně vyprchal. Takový film podle mě potřebuje nějaký závěr, ne jenom to, že adoptovat cikána je pěkná fuška. Např. adoptované děti mohli vrátit do dětského domova nebo aspoň rodiče mohli na konci pronést nějakou chytrou větu ve smyslu: "přeci každé dítě má právo na rodiče" nebo "nevzdáme to". Kniha podle které film vznikal (Rok kohouta) taky nějak skončila. Mrzí mi to, ze začátku to vypadalo na nový český kultovní film, pak ale začala místy pokulhávat režie a na konci i scénář a film se vrátil k šedému průměru (možná lehký nadprůměr abych byl přesný). (17.07.2011)

Tyc a Romská otázka poprvé. Za hranice autentičnosti se dostal příběh Terezy Boučkové, dcery Pavla Kohouta.. Tentokrát na tu story neměl Kohout vliv a díky za to. Muselo to být velmi osvobozující přijít po sedmi letech s novým filmem a zapomenout na debakl s Plyšovým lvem. Navíc svést se na tehdy osvěžujícím a novém úspěchu Ivana Trojana. Budiž Tycovi přáno, ale bohužel vše co následovalo nebylo výsledkem vykoupení, ale jen volného plynutí času a zániku autorské osobnosti, která měla rozhodně na víc. Smradi sice ještě nebyli za hranicí pohodlného kalkulu ve stylu - natoč něco chytlavého o Romech a ceny se jen pohrnou, ale byl to začátek. (31.07.2015)

Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... (04.10.2014)