Mars at Sunrise

297. Letitá, únavná, již naprosto rutinní, nezměnitelná realita, jako nějaké surrealistické drama, tísnivěji a tísnivěji skličující, odpuzující obraz obludné, vysilující, stále a stále bezvýchodnější situace, dále a dále se prodlužující konflikt soužití lidí rozdělených událostmi, které příčinami přesahují již několik generací, nesmiřitelně znepřátelené skupiny, Židé a Palestinci, násilí a bezpráví, útlak a pak odveta, další a další násilí jen střídané jiným násilím, utrpení a zmar, to vše se k nám divákům dostává, jako provokující dílo, znepokojující zvolenou, až absurdní nesourodou formou, ostře jitřivá, nepřehledná koláž, jen, jen, aby se na nás co nejsilněji přenesla atmosféra stavu a pocity z každodennosti v níž se snaží lidé přežít, se zvláště silným důrazem na smysl postrádající místní reálie, v jedinečné, ale jistě ne ojedinělé výpovědi jednoho z mnoha, výtvarného umělce, o jeho těžké životní zkušenosti, o svém zadržení, vyslýchání, věznění, mučení, ponižování, vše se má jevit co nejvíce jako nějaká bizarní, surová parodie na téma týrání, možná některé z nás napadne, kde jsou meze formy, v níž je ještě možné se pokoušet předat publiku tak závažné sdělení? Tak aby si konečně lidé uvědomili, v jaké vztahové bídě se všichni potácí a vzájemně moří. (9/10) (10.04.2015)