Takovej barevnej vocas letící komety

Subjektivně za čtyři, ale objektivně musím přiznat, že dokument pluje spíš ve vlnách přátelsko-pietního vzpomínání. Jenže jde o Filipa Topola, toho, který "prostě a jednoduše mlátil do toho klavíru, celej svůj život tomu přizpůsobil a nic jinýho ho vlastně nezajímalo", takže objektivní moc být nejde... (25.11.2017)

Na tomhle dokumentu je nejzásadnější to, že vůbec vznikl, že tady je a bude ucelený dokument o mimořádně talentovaném a charismatickém umělci, který zásadně ovlivnil část jedné generace u nás. Je to takový film od kamarádů (z části byl financován fanoušky, včetně mě) a asi i hlavně pro kamarády. Nejzajímavější asi bude pro fanoušky, kteří Filipa a Psí Vojáky poslouchali, ale nedostali se až do okruhu kapely. Býval jsem docela blízko, ale i já jsem dostal pár nových střípků do mozaiky. Třeba o "dívce odjezdu". Za nejzajímavější považuji pohled jeho bratra Jáchyma, který se často vyjadřuje s lehce ironickým odstupem. Druhým zajímavým rozměrem, který jsem si uvědomil až s odstupem, je jakási protichůdnost působení Filipa Topola i spousty věcí okolo kapely. Například dvě velmi přesvědčivá, ale vzájemně se vylučující vysvětlení názvu kapely, či vyjádření různých souputníků o tom, jaký byl Filip společník. Režisér často sekvencuje protichůdná vyjádření a já jsem si z toho odnesl, že je zajímavé, jak si vzpomínky lidí žijí vlastním životem a s odstupem času jsou možná více výpovědí o tom, kdo je vypráví, než o tom o němž vypráví. Z formálního hlediska to je velmi konvenční dokument, ale jde to slušně kupředu, jenom někde ve 3/4 to začíná trochu ztrácet tempo, konec už je ale zase dobrý. Objektivní a komplexní dokument, ale myslím, že nešel opravdu do hloubky a do duše Filipa Topola a Psích Vojáků a úplně nepostihl jejich výjimečnost. Je to takové trochu jako vzpomínání nad fotoalbem. Hudba, život a hlavně texty Filipa Topola jsou natolik zajímavé a bohaté, a doba v které žil tak specifická a bohatá na zásadní změny, že určitě zůstává otevřený prostor pro další filmy či dokumenty tímto českým Jimmem Morissonem inspirované, které by šly více do "mytologie" Psích Vojáků. Pořád mám pocit, že film Žiletky tak nějak lépe vystihuje tu atmosféru a emoce, byť formálně o Psích Vojácích a Filipovi Topolovi vlastně není. Zajímavý komentář - Radek99 - celkem souhlasím. (07.10.2015)

Psychologický, nikoliv faktografický, portrét osobnosti žijící hudbou a skrz hudbu. Divák si musí svůj názor složit sám ze střípků výpovědí a ukázek. A bude to určitě názor osekaný a nepřesný, protože nikdo nedokáže něco takového beze zbytku pochopit. Stálo to vůbec za to - talent a posedlost za cenu takové bolesti? Ale tohle není věc výběru. (08.10.2017)

Vizuálně hezky sjednocený celek, který divákovi nabízí jednu z podob mýtu Topol, založenou na malosti vypravěčů. Z výsledku pak asi divák, který si v sobě nenese svůj topolovský příběh založený na vlastní zkušenosti s ním nebo jeho tvorbou, nepochopí, co by mohlo stát za nápadem točit o něm dokument ... leda že byl takový skoro dnešní emo ztracený ve velkym světě. Překvapivě kvalitní záznamy z Vojáckých vystoupení. 2-3* (10.10.2017)

Vždy, když hodnotím dokument, kladu si otázku, proč vzniknul a co je jeho cílem. Co bylo impulzem pro tvorbu tohoto dokumentu, zdá se mi být zjevné. A pak se ptám, proč až teď? Nebyl snad Filip Topol zajímavou osobností už za svého života? A tak skládáme tu mozaiku domněnek, protože není co říct, i když je toho zároveň tolik k vyslovení. A právě takový mám z tohoto dokumentu dojem. Jako, kdyby někdo slepil pár archivních záběrů s výpověďmi přátel a blízkých, proložil to muzikou a bylo hotovo. V dokumentu pro mě nezaznělo příliš nového, naopak jsem v něm spoustu věcí postrádala – především hloubku, do které by se dalo ponořit – vždyť tady Filip zanechal tolik osobních zpovědí! A to už se ani nebavím o míře invence celého dokumentu, která ustrnula těžce v mínusu. Asi proto mě nejvíc oslovily některé dosud nezveřejněné archivní záběry a taky to, že jsem konečně viděla tu Filipovu „dívku odjezdu“. (25.09.2015)