Pépé le Moko
Režie:
Julien DuvivierScénář:
Henri JeansonHudba:
Vincent ScottoHrají:
Jean Gabin, Mireille Balin, Gaston Modot, Marcel Dalio, Line Noro, Gabriel Gabrio, Saturnin Fabre, Gilbert Gil, Roger Legris, Jean Témerson, Lucas Gridoux (více)Obsahy(1)
Dohonil jej vlastní stesk po Paříži, touha po lásce a smutek. Jean Gabin jako gangster, jemuž se uzavřela cesta zpět.
V roce 1937 mělo v Paříži premiéru drama Pépé le Moko o francouzském zločinci, který je nucen skrývat se před policií v Alžíru. Jeho útočištěm se stala stará maruská městská čtvrť Kasba, kde se bezpečně skryje ve spleti uliček, nikdy nekončících domů a teras. Obklopí se lidmi, kteří ho uznávají a někteří i bojí. Noblesního gangstera trápí hluboký stesk po domově, především po Paříži, která se mu zhmotní v ženě, do níž se zamiluje, krásné Gaby, bývalé kabaretní umělkyni, nyní ženě bohatého obchodníka.
Pépé le Moko je výrazným reprezentatnem poetického realismu - směru ve francouzské kinematografii druhé poloviny 30. let 20. století, který vytváří vlastní svět připomínající skutečnost, ale poznamenanou nostalgickou atmosférou. Jejími hrdiny jsou osamělí lidé, vyděděnci ze společnosti, jenž jim ukřivdila, život se jim nedaří a jen zoufale se snaží odvrátit blížící se katastrofu.
(oficiální text distributora)
Recenze (33)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $155,895║Tržby Celosvetovo $-║ škoda že dej je tak jednotvárny a za celý čas sa nič zvláštne než malá zaľúbenosť neudeje, Jean Gabin fajn /55/ ()
Čekal jsem táhlou nudu a tu naštěstí nedostal. Pobavil mě už úvod představením místního života se svým propracovaným systémem informátorů. Stejně jako postavy, nejvíc asi trpělivý inspektor Slimane (který mi začal vadit až ke konci) a pak také parťáci hlavního hrdiny (no a samozřejmě i sám pan Nepolapitelný, přestože v některých momentech mi jeho chování nebylo zrovna po chuti). Naopak Gaby mě silně zklamala, neměla žádnou šťávu, a tomu vzplanutí k její osobě jsem prostě nevěřil (i přes závan domova). Příběh samotný byl spíš takový horší průměr, který krom linky s Pierrotem a pak chvilkovým vzpomínáním Carlosovy ženy (mělo cosi do sebe) ničím nevybočoval. To se změnilo až úplně ke konci, nejdřív mě sice film dráždil nepěknými zadními projekcemi, ovšem samotný závěr byl svou atmosférou velmi dobrý (škoda, že na něco takové člověk musel čekat celý snímek). Proto hodnotím celkově lepšími 3*. ()
Romantický obrazotvûrce Duvivier si tentokráte vybral exotické prostředí Alžíru, které se mu bohužel nepodařilo plně zužitkovat, k vyprávění romantické gangsterky. Překvapí na svoji dobu nezvyklá zkratkovitost děje a především absence akčních scén, které by takovémuto snímku slušely. Nelze pochybovat, že by je režisér prvního akčního celovečerního filmu nezvládnul natočit. Ale Duvivier se rozhodl dát tentokrát průchod spíše emocím. Bezhlavé zamilování hlavního hrdiny do dámy se šperky na první pohled však nepůsobí příliš věrohodně. K nedůvěryhodnosti přispívá i zcela nezvykle přehrávající Gabin, který některými svými grimasami přinutí diváka spíše k smíchu, než k pochopení. V kontextu předchozího děje se nelze divit závěrečné patetické scéně u plotu. Nezbývá než opět ocenit jemnocit, s jakým Duvivier nechává snímat scénu, především pak to, že využití zadní projekce coby propojení snového světa s realitou dodává této mnou opovrhované metodě zcela novou dimenzi a povyšuje ji na plnohodnotný tvůrčí prvek. ()
Pepé Le Moko je poetický realizmus ako vyšitý. Ale on je viac zromantizovaným, ako realistickým, čomu napomáhajú exotické lokácie ako zmes ateliérových stavieb a skutočných exteriérov mestečka, v ktorom by sme všetci radi strávili dovolenku. Cez deň na pláži, v noci v pochybných baroch. Duvivier používa takmer až archetypálne metafory typu plotov ako väzenia, trúbiacej lode ako symbolu vytúžených diaľav, alebo turniketu ako predzvesti neodvratného osudu. Je to jednoduché, ale zároveň mätúce množstvom postáv a intrigami a vládne tomu Jean Gabin ako gangster, ktorého si väčšina (ženského) publika musí obľúbiť. Ja už trochu menej, predsa len to je reálny gangster, ktorý sa mstí okom za oko (resp. vražda za vraždu) a patrí do väzenia. Každopádne kúzeľný film. ()
Ornamentální kolorit a gangsterské prostředí je tu pojat v kontrastu k Paříži (o které se ale jen mluví). Obojí už ale nikdy nebude tím, jako bylo kdysi (vlastně konec kolonialistického období předznamenáno poněkud prorocky) Je zároveń tím, co mě, co mě stále a stále uchvacuje (Maroko s Dietrichovou a Casablanca míří k podobným zdrojům), přesto oko a ucho znalce vidí a slyší (ale nejen folklor, i skvělá Gabinova píseń a operní arie vysloužilé zpěvačky) víc než v konkurenčních projektech. Špína, hazard, zároveň klasická gangsterská romantika (Gabin je hodně sympatický darebák), kterou tolik filmaři milují a já ji vždy podlehnu. ()
Síce Pépé le Moko, je typickým zástupcom „poetického realizmu”, tentoraz (znovu) s melancholickým predstaviteľom v podaní Jeana Gabina , a pod režisérskym dohľadom Juliena Duviviera, no musím následne podotknúť, že snímka, ktorá je vo veľa ohľadoch podobná nadchádzajúcej Casablance, či je tiež rovnako považovaná i za akúsi predzvesť prichádzajúcich Filmov-noir, mi vonkoncom nesadla zrovna tak, ako to napríklad líčia niektoré „renomované internetové ukazovatele filmových recenzií,” povedzme príkladne na „Rotten Tomatoes” (k dnešnému dňu 10.06.2023), kde tomuto počinu svieti výsledné hodnotenie až neuveriteľných 100%, čo je už totálne pod čiarou, s ktorým sa vôbec nestotožňujem, aj keď jednako vo všeobecnosti taktiež zohľadňujem i pozitívne aspekty tohto filmu, medzi ktoré by som výslovne zaradil i „casbahskú atmosféru” v spojení so zaujímavou výpravou Jacquesa Kraussa, s úvodným, dokumentárnym nádychom, prezentujúcim toto miesto, ako akýsi labyrint, odkiaľ síce nie je žiadneho úniku, no zase pre zmenu poskytuje nepriateľom štátu - určitú výhodu v tom zmysle, že sa skrátka odtiaľto absolútne nikam nepohnú, neutečú, len sa neustále schovávajú ako krysy, podobne ako i titulná postava, ktorá by už teda najradšej konečne vymenila toto nezáživné prostredie za nejaké úplne nové, čo sa s príchodom atraktívnej Parižánky Gaby, táto túžba snáď ešte oveľa viacej znásobí, pretože sa do nej bezhlavo zamiloval až po uši, čiže stále jestvuje potenciálna šanca, že sa to predsa niekedy podarí... • Ako som v samotnom úvode už trochu naznačil, nie je to mojou šálkou kávy, aj keď snímka zväčša spĺňala všetky potrebné atribúty, no celkový naivizmus hlavnej postavy, vrátane úzkoprsého scenára, mi v podstate ani nedával inú možnosť, ako sa zmieriť iba s priemernou známkou v podobe *** . Ako jeden z práve kritickejších dôvodov by som následne mohol uviesť predovšetkým tento: „Postava vskutku dosť slizkého inšpektora/informátora Slimaneho, mala vari automaticky vzbudzovať podozrenia najmä u Pépého, ktorý bol vo väčšej miere k tejto dotyčnej osobe až mimoriadne dôveryhodným, než je vôbec prípustné, čo bolo napokon nielenže obalené do alobalu plného klišé, ale súčasne sa tým pádom postupne znižovala i celková realistickosť”. • Ak by som si mal z tohto francúzskeho hnutia, konkrétne hneď teraz niečo geniálneho vybrať, kde zaraz účinkoval i Gabin, tak jednoznačne by na prvom mieste bol Carnéov Deň začína, alebo predchádzajúci Renoirov Človek beštia, tak to sú naprosto realistické pecky! ()
Skvelo zobrazená chudobná štvrť Casbah v alžírskej metropole je slabou náplasťou k príliš jednoduchému príbehu. ()
Jedna z těch klasik, u kterých lze obdivovat téměř každou scénu. V restaurované verzi naprostá lahoda. ()
Nechala jsem si hodnocení filmu uležet do druhého dne a došla jsem k tomu, že mi sice z hlavy nevyšuměl, naopak některé scény se mi vybavují velice živě, avšak jsou to ty, u kterých jsem si říkala, že se tam poněkud plýtvá s emocemi. To se týká romantické linky, jejíž opravdovosti jsem jaksi nebyla sto uvěřit. Trochu tomu filmu pomáhá prostředí úzkých, křivolakých uliček starého Alžíru, leč toho skákání mezi střešními teráskami mohlo být trochu více, to by tam ale asi musel hrát Belmondo. U J. Gabina mi více sedí ta podoba moudrého a rozvážného muže z jeho pozdějších filmů. I tady hrál dobře, pokud zrovna neromantizoval. ()
Proč to ale, u všech rohatých, zprznili tak hrůzným dabingem??!?!!! Mám teď na mysli vysílání ČT 2, 22. 4. 2010. Tím spíše mne to udivuje, když se jedná o ČT 2. Kupř. k Jeanu Gabinovi hlas Marka Vašuta absolutně nesedí. Kdo ho bude dabovat příště - Vojtěch Kotek, nebo Aťka Janoušková? ()
Filmový Pépé se mi ohromně zamlouval, elegantní chlapík s okouzlující přitažlivostí. Pravdou však je, že v reálném světě bych ho netoužila potkat, výčet jeho zločinů byl hodně dlouhý a k sukním měl také příliš kladný vztah.. Jeho faktické uvěznění v Alžíru ve čtvrti Kasba, nemožnost vrátit se domů, jeho teskná touha po domově, resp. rodném městě, tuším násobilo jeho nový vášnivý vztah s Gaby.. No a vidět Jeana Gabina zpívajícího na terase, rozesmátého, šťastného bylo pro mě velké potěšení.. Za zdařilý závěr a s přimhouřením oka dávám čtyři hvězdičky.. ()
Pomalé ukecané krimi, které mě zaujalo snad jenom skvělým prostředím Alžíru, ale jinak celkově ničím. ()
Málo napínavé, málo romantické, málo na to, aby sa film mohol stať zaslúženou legendou, ktorou ju niektoré filmové beletrie označujú. ()
Gabin je fajn, závěr pěkný a skvělá je i tísnivá atmosféra Kasby. Vůbec vše, co je na tomto filmu francouzské, je dobré. Ale ty ,,americké atributy" - jako především plytká krimi dějová linka, na níž je příběh Pépého jakž takž namontován - to zas až tak úchvatné není. Zjistil jsem, že mi nějak vadí filmy, jejichž prvním záběrem je místnost plná mužů v kloboucích. ()
Konečně jsem viděl něco dobrého od Juliana Duvviera. Taky svůj film hezky zasadil do zajímavého prostředií Alžírské čtvrti. plné uliček, domů a teras. No a v této spleti se ukrývá ganster Pépé le Moko v podání Jeana Gabina. Ten tady je ještě mladý a má nezvyklou frajerskou, šarmartní, Belmondovskou polohu, která mu sluší. V druhé polovině se střidá s romantickou. která mu taky ohromně sedí. I když se může zdát romantická zápletka unáhlená a nelogická, mě se líbila a sledovat úsměvavého, šťastného a dokonce i zpívajícího Gabina bylo božské. O to víc mě pak zasáhl velmi silný a smutný konec který z hlavy jen tak nedostanu. Některé chvilky jsou slabší (především ty bez Gabina) ale i tak tento film ani příliš nezestárl a je dobrý i v roce 2019. Dnes už by se ani natočit nemohl, černobílá kamera má nejenom tady své kouzlo. A Duvvier dokázal dobře využít i neoblíbené zadní projekce, které tady mají fakt smysl a nápad. Dneska už by se za něco takového tvůrci styděli. ()
Jean Gabin zde ukazuje své mistrovství a onu ležérní polohu, kterou mu ale snadno sežerete, stejně jako tu polohu romantickou. Film sám o sobě ale není tak unikát ní, prostě jen skvěle zachycuje místo a vztahy mezi jednotlivými postavami. Fatální konec se pak zdá nevyhnutelný a člověk si pak až řekne, co všechno je možné udělat z lásky, respektive její ztráty. ()
Škoda že se tenhle film nepodařilo pořádně dotáhnout, protože měl slušně našlápnuto po úvodním představení alžírské čtvrti Casbah. Pak už to jen tak plynulo po povrchu až k nevyhnutelnému konci. ()
Tenhle Film jsem si mohl užít jen proto,že jsem ignorant.Podařilo se mi totiž ignorovat dost nepovedený dabing(Čt2 11.1.011). ()
"Co je? Vypadáš jako by Ti vypnuli proud." ()