Beginnings
Obsahy(1)
Adéla, Denisa a Pavla odcházejí z výchovného ústavu zkusit žít v reálném světě. Jak chutná vysněná svoboda? Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které vyrostly ve výchovném ústavu pro děti a mládež v Počátkách. Odtud je nevyhnutelně čeká cesta do samostatného života, na niž se vydávají vybaveny výučním listem a směsí radostného očekávání a obav. Aby přechod nebyl tak tvrdý, začínají v domě na půli cesty. Jejich startovní pozice je řadí do role outsiderů, z níž není snadné se bez podpory rodiny vymanit. Přesto se o to pokusí, každá svým způsobem a každá také s jiným výsledkem. Režisérka Linda Kallistová Jablonská sledovala dívky téměř dva roky, aby zaznamenala jejich snažení, každodenní malá vítězství a prohry. „S dívkami z našeho dokumentu jsem se poprvé setkala před pěti lety, kdy jsem přijela do Počátků na obhlídky," vzpomíná režisérka a autorka námětu Linda Kallistová Jablonská a pokračuje: „Od začátku mě zajímal fenomén pasťáku jakožto státní instituce, která má svým způsobem nahrazovat rodinu. Protože jsem sama matkou a představa, že své děti odložím do ústavu, je pro mě naprosto nepochopitelná, zajímají mě především rodiče a sourozenci našich hrdinek. A především mě zajímá, zdali se někdy naše hrdinky stanou matkami a jak situaci ustojí. Jestli jejich vlastní děti nenastoupí podobnou cestu jako ony samy." Kreativní producentka Kamila Zlatušková, v jejíž tvůrčí producentské skupině dokument vzniká, režisérku doplňuje: „Všechny tři protagonistky se zúčastnily několika projekcí filmu, který pro ně nevyznívá vždy lichotivě. Ony se na sebe ale přes všechny nezdary umějí podívat s nadhledem. I proto dále pokračujeme v časosběrném natáčení, je to cenný materiál a leckdy drsná připomínka toho, v jaké bublině se ocitají mladí lidé, kteří podobná sociální zařízení opouštějí."
Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které letos v červnu opustily Výchovný ústav pro děti a mládež v Počátkách. Je jim 18 až 19 let a záleží jen na nich, jak se v následujícím roce dokážou poprat se svobodou a postarat se samy o sebe. Kamera jim bude v patách při každodenních starostech nebo nejrůznějších setkáních a zároveň si bude všímat, jak velká je síla předsudků a jaké šance dává společnost outsiderům. Dokument navazuje na snímek Ústav, který Linda Kallistová Jablonská natáčela v loňském roce. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Next generation romské populace, jejíž názor na docházku do práce stručně a jasně zformuloval starý cikán: "Proč by holka měla dřít na někoho? Ženský maj prát, vařit a večer dojit..." Co k tomu dodat? Pro mne pochmurné pokoukání, byť se hlavní představitelky sběrného dokumentu evidentně dobře bavily. ()
No zajimavy pohled mezi lidi, kam se normalne asi jentak nepodivam a celkem je to i nekdy sila. Jen nesouhlasim s mym predchudcem, ktery vsechnu vinu a odpovednost jendoduse hazi na stat a ustavy... Ono je tezky neco nekoho ucit, kdyz dotycnej nema vubec zandou vuli a chut se neco naucit viz. ta asi nejlepsi holcicna z nich, kera touzila dostat se na skolu a pak tam nechodila (pritom v praci skoncila pochvilce pry proto, aby mela cas na skolu) a propadala... to je o tom cloveku samotnem a jeho vuli a ne o tom co udela nejaky ustav nebo stat, ktery je nemuze celej zivot vodit za rucicku. Ty deti/lidi jsou bohuzel casto obrazem svych nezodpovednych rodicu, zijou vlastne podobne ikdzy to kdysi doma nenavideli a jestli nekdy budou mti svoje deti, s velkou pravdepodobnosti dopadnou stejne jako ony a cely kolotoc se bude opakovat... a stat na tom vazne nic nezmeni... ()
Zajímavý dokument. Několik výchovných ústavů jsem navštívila v rámci studia, nějakou představu o životě uvnitř mám. Že to holky nemají jednoduché, je jasné. Startovní pozice u všech tří dívek stejná, výsledek se odvíjel od jejich (ne)snažení.Přiznání dívky, že v práci vydržela jen dva dny, protože ji to nebavilo a nudí se, muselo naštvat každého diváka. Pokud neodešel od obrazovky hned v té chvíli, kdy viděl, že děvčata jsou tmavší pleti. A to asi udělalo dost lidí, vzhledem k tomu ,jak málo je zde hodnocení i komentářů. Škoda. Předsudky mi vadí. Fandím paní režisérce a rozhodně si nenechám ujít další osudy dívek. ()
MajkHany v první řadě selhali rodiče těch dětí, na druhou stranu komu není rady tomu není pomoci viz slečna lesba, která kdekoliv byla - všude nuda, nic ji nebaví a všude je to trapné tak to je potom opravdu těžké. Zkuste si vzít jedno takové problémové "dítě" domů z ústavní péče a "převychovat" ho ;) ()
Dokument zajímavej, vlastně tragikomickej. Je mi jasný, že to nemají jednoduchý - na druhou stranu nemají ani moc ctižádosti se z toho vyhrabat. Ale od režisérky bych čekal snahu o hlubší výpověď. Přišlo mi, že se jim moc pod kůži nedostala... Další sběr může být dost zajímavý, asi jako většina ovšem nečekám nic moc pozitivního. ()
Galerie (4)
Photo © MFF Jeden svět
Reklama