Hrabě Monte Christo

1. díl: Jsem rád, že se televize Barrandov odhodlala promítnout o rok mladší seriál, který z tohoto snímku vychází (nebo je to možná jedno a to samé, jsem z těch 183 minut docela zmatenej, protože jen první díl má skoro dvě hodiny). Seriál jsem totiž naposledy viděl jako malý kluk a když jsem po přečtení originální Dumasovy knížky pořád slýchal, jak je verze s Maraisem ta nejlepší, nemohl jsem se dočkat, až ji konečně (zase) uvidím. A jsem zatím spokojen, i když ta pasáž s Abbé Fariou mohla být delší (hlavně mi chybělo jak ho to všechno učil, atd.). ***** 2. díl: Ani druhý díl v ničem nezaostává za tím prvním, přesto jsem však měl pocit, že především závěr se seběhl v až neuvěřitelně kvapíkovém tempu. Ale co, je to jen malá kaňka. **** a půl Celkové zhodnocení (průměr 4,75): Ano, utvrdil jsem se ve svém názoru, že Hrabě Monte Christo z roku 1954 se Jeanem Maraisem v hlavní roli je zatím tím nejlepším a nejvěrnějším přenesením Dumasovy knihy na filmová plátna. Tudíž zasloužených pět hvězdiček. (08.09.2011)

Asi nejvěrněji (mnohdy téměř doslovně) natočená filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího. Hrabě Monte Christo je vystavěný na idejích romantismu a toho se drží i filmoví tvůrci. Tragická a nenaplněná láska, výjimečný osud dlouhodobě žalářovaného, vzpoura proti onomu nepřátelskému osudu, vnitřní rozervanost... K tomu režisér Robert Vernay přidává postavu a vzezření ženského idolu Jeana Maraiseho, taktéž s romantickými prvky ve stylu oblékání... Dumas však tvořil především pro široké masy (byl nejčtenějším - a také velmi bohatým - autorem své doby) a tak sepsal osudy Edmonta Dantése alias hraběte Monte Christa především jako dobrodružný román, sice na základě historických faktů a se spektrálním pozadím doby (známá je jeho tvůrčí spolupráce s historiky), ale pořád s rastrem čtivosti a prožitku čtenáře... (tomu odpovídají i romanticky ozvláštněné výjimečné dějové peripetie...) A duch Dumasova Monte Christa se dá nalézt i v této nadmíru povedené adaptaci... Tohle je zlatý fond francouzské kinematografie... (27.09.2008)

Ačkoliv mám velmi rád hlavního představitele, tak musím hodnotit pouze třemi bodíky. Ne však kvůli Jeanu Marais, ale kvůli velmi povrchně zpracovanému námětu, neboť vzhledem k poměrně dlouhé délce byla spousta důležitých pasáží ošizena na úkor někdy přespříliš dlouhých dialogů, které místy až nudily. Očekával jsem dle zdejšího vysokého hodnocení mnohem více, avšak jak vězeňský pobyt, tak dostání se z vaku ven apod. bylo velmi nedodělané a napůl. A takových pasáží, které zasloužily větší rozpracování, je zde hned několik. Jako jeden příklad za všechny uvedu, že Marais jako Dantes i jako Monte Cristo vypadal úplně stejně a přesto ho nikdo nepoznal - úsměvné, že. Shrnuto, verze s Chamberlainem z roku 1975 je mnohem propracovanější, akčnější a věrohodnější. (04.02.2011)

Osobne by som bol najradšej, keby veľké epické diela nebolo povolené sfilmovať. Pretože ani dvojdielny film nedokáže postihnúť to, čo si čitateľ dokáže na necelej tisícke strán prečítať. Táto verzia so Jean Maraisom je pravdepodobne najznámejšia a spolu s verziou, v ktorej Dantésa stvárnil Chamberlain, ju považujem za najlepšiu. Otrasným zážitkom bolo vidieť Depardieua ako Dantesa, ďalšie verzie nepoznám. Ťažko mi je hodnotiť túto, takmer 60-ročnú verziu. Všetko je v nej také, aké má byť. Film sa poctivo drží predlohy, postavy sú dobre vybrané a tak jediným a neodstrániteľným nedostatkom je, že film nedokáže nahradiť knihu. Ale aj tak som sa po rokoch v záujme disproporcionácie rozhodol tejto verzii jednu hviezdičku pridať. (18.11.2012)

Poměrně věrná adaptace mojí oblíbené knihy. (Poprvé jsem ji četla v cca 12 letech, naštěstí zcela nedotčená jakýmkoliv filmovým zpracováním či jinou povědomostí o tom o co v knize jde, takže zážitek z četby a z odhalování tajů zápletky byl absolutně dokonalý a nikdy se mu žádná adaptace nevyrovná.) Dějová linka této adaptace se soustředí přísně na Dantese, veškeré odbočky a rozvětvenosti původního románu byly potlačeny. Ráda bych dala 4*, ale prostě mi to v momentech, kde mají lítat emoce, přišlo ploché. Jean Marais pojednal svého Edmonda dost pateticky. Každopádně díky ČT za odvysílání této filmové památky. Oceňuji práci restaurátorů původního filmového materiálu i nasazení dabingu z roku 1966. (24.07.2021)