Ve službách krále

Další z řady francouzských historických dobrodružných filmů. Od většiny ostatních se liší tím, že se ponořil do trochu starší doby (místo obvyklých kordů, pistolí a mušket tu máme dřevce, luky a meče) a absencí humoru (když nepočítáme ten nechtěný v akčních scénách). Bohužel tu chybí i pořádná historická atmosféra (i když představitel Ludvíka XI. byl vybraný výborně). Ani scéna s vlky, podle které je film v originálu pojmenován, není nijak zvlášť působivá. (28.01.2018)

Bývaly časy ve sladké Francii, kdy kromě podlých zlosynů bažících po neomezené moci a bohatství žili i ctnostné panny - a především chrabří rytíři, kteří se statečně a neúnavně bili za své dámy i za svého nedokonalého krále (pokud zrovna někde neleželi přizabití zákeřnými zlosynovými nohsledy). V těch dávno zapomenutých dobách pravda a láska dostaly šanci zvítězit nad lží a nenávistí ... alespoň ve filmu. Jak by ne, když měly v záloze takového neohroženého hrdinu, jakým byl Jean Marais ... a když se i vlci v úzké kooperaci se samotným Bohem a s Panenkou Marií postavili na stranu práva a spravedlnosti. Solidní 3* (30.11.2012)

Gotická Hunebelova adaptace sice šistí papírem o poznání víc než KAPITÁN; i tak si však uchovává svůj pel patinové dokonalosti žánru. Co však strhuje nejvíc, je pozoruhodná čistota výpravy, úcta až pietní, která charakterizuje důslednou snahu po postižení neopakovatelné krásy užských i ženských oděvů a interiérů skvělých francouzských gotických hradů a pozdějších zámků. Pieta, s jakou byly nastudovány a pro potřeby natáčení dotvořeny z dobových obrazových pramenů, je až dojemná. (26.12.2010)

Tak je tomu právě 45 let, co jsem tento film viděla. Ačkoliv jsem se dnes některým scénam srdečně zasmála (pro jejich absurditu), věřte, že tehdy jsme v kině byli všichni napjati až k prasknutí, jak to bylo AKČNÍ !!!! No časy se mění a dnes už se tomu směju.... Ale uznejte, že JEAN MARAIS (my zde na ostravsku jsme mu familiérně říkali " Janek Maras ") byl prostě kouzelný a pro ženy pravý romantický hrdina. (03.09.2008)

Bývaly časy, kdy jsem historické podívané s Jeanem Maraisem považovala za to nejlepší, co kdy bylo natočeno, a byla ochotná poprat se s kýmkoli, kdo se opovážil něco namítnout. Dvanáct mi už sice přinejmenším fyzicky není, ale obtíže dentistického rázu mě chvílemi nutí se k tomuto postoji vrátit, protože film schopný odvést mou nenávistnou pozornost od pětky vlevo nahoře prostě musí být třída. A i když tohle všechno vynechám, existuje snad lepší náplň deštivého listopadového večera než se s kocourem na klíně, psisky u nohou a punčem u ruky zabořit do křesla a přenést se do těch imaginárních časů soubojů, dobrodružství a romantiky? (04.11.2009)