Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rakousko, 1889. Sledujeme narychlo uspořádaný a utajený pohřeb Mary Vetserové, stejně tak i oficiální pohřební průvod doprovázející na poslední cestě rakouského korunního prince Rudolfa. Retrospektivně se děj vrací zpět o několik měsíců, kdy se rodí skandální milenecký vztah mezi rakouským následníkem trůnu a mladou dívkou z nižší aristokratické vrstvy. Po několika konfliktech mezi Rudolfem a jeho otcem, císařem Františkem Josefem, se oba milenci vydávají na cestu do loveckého zámečku v Mayerlingu. Tady jsou oba druhý den nalezeni mrtví.
Mayerlingská tragédie je dodnes ne zcela objasněnou záhadou, mimo jiné díky tomu, že císařský dvůr po smrti korunního prince důsledně zahladil všechny stopy. Tragický příběh několikrát inspiroval i filmové tvůrce (v roce 1936 jej ve Francii zpracoval Anatole Litvak, známá je také britská adaptace Terence Younga z roku 1968). Po druhé světové válce se k tématu vrátil významný režisér Jean Delannoy, který se v té době specializoval na výpravné historické filmy. Ve spolupráci s Jacquesem Rémym napsal také scénář, který se však v mnohém lišil od historických skutečností (Delannoy se mimo jiné nechal inspirovat zkreslenými vzpomínkami jedné z hlavních aktérek, hraběnky Larischové) a z Rudolfa učinil oběť politického spiknutí.
Zajímavému hereckému obsazení dominoval Jean Marais, který se v postavě zdecimovaného prince Rudolfa musel v tomto případě vzdát své pověsti filmového krasavce, jeho milenku Mary Vetserovou hrála Dominique Blanchar, která touto rolí debutovala, velkou filmovou kariéru ale neudělala. Za zmínku stojí i císařovna Alžběta; tu hrála významná divadelní herečka Marguerite Jamois, která se filmu jinak důsledně vyhýbala. Film se natáčel v prvních měsících roku 1949 s omezenými finančními prostředky, exteriérové scény byly pořízeny v Alsasku.
Film měl premiéru 7. května 1949 a ve francouzských kinech jej vidělo bezmála dva a půl miliónu lidí. Při vydání na VHS v roce 1994 byl film bez vědomí režiséra zkrácen o sedm minut, čímž se vytratily poslední scény s Delannoyovou fabulací o příčině smrti obou milenců. (argenson)

(více)

Recenze (1)

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Vzhledem k tomu, že šlo o fabulaci a příběh podle vzpomínek, nějaké historické nepřesnosti nevadí a že tam teda byly - od absence dcery Alžběty (Erzi) přes absenci milenky Mizzi Caspar až po absenci chorob (duševní se tam mihla jen náznaky v nevyrovnanosti princovy povahy, no a té jeho tělesné se vyhli úplně, stejně jako těhotenství slečny Marie). A byl to takový romantický až pohádkový příběh, aspoň takový byl můj pocit a to i přes ponurou vizuální stránku a konec, který nám připomene všemocnou rakouskou tajnou policii. Na začátku se žádná romantika nedala čekat, neboť ten byl vskutku brutální, navíc jej podtrthla černobílá barva. Jak jsme se ponořili do vzpomínek hraběnky Larisch (pro kterou to všechno taky moc dobře nedopadlo), vzdalovali jsme se nejen oné tmě, jíž se princ Rudolf tolik bál, ale i skutečnosti. Přes to všechno, i nižší rozpočet pro film, na mě jako celek zapůsobil, stejně jako Marais v roli korunního prince následníka Rudolfa... No a kdyby tato verze Rudolfova (a Mariina) konce měla být pravdivá, dalo by se v případě Františka Ferdinanda d'Este asi hovořit o Božích mlýnech... ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama