Věčný návrat
-
Éternel retour, L'
Drama / Romantický
Francie, 1943, 97 min
Režie:
Jean DelannoyHudba:
Georges AuricObsah
-
V rolích současného Tristana a Isoldy se ocitnou Sologne a Marais. Jejich působivá romantická tragédie se povznáší nad pomíjivost našeho světa a přivádí nás do říše snů a legend, jako tomu bylo v Krásce a zvířeti. Téma filmu a jeho smysl pro stylovost mají mnoho společného s řadou německých filmů té doby. Obdivovatelé umění Jeana Cocteaua rozhodně nebudou zklamáni. (oficiální text distributora) -
Milostný příběh lásky, žárlivosti a pomsty - Patrice odjíždí na odlehlý ostrov, kde potkává okouzlující Nathalie a nabídne jí sňatek se strýcem Marcem. Nathalie souhlasí v představě, že opustí soužení dosavadního života a oddá se vypočítavému manželství bez lásky. Věčný návrat je temným a fascinujícím básnickým proroctvím režiséra Delannoye a alegorií Francie obléhané fašistickým Německem. (Festival francouzského filmu)
-
Vpád německé armády do země a následný průběh války rozdělil francouzskou kinematografii vedví. Jedno centrum bylo v okupované části a druhé ve vichistické Francii, kde právě vznikl Delannoyův snímek. Geografická poloha napomáhala trpěným italským koprodukcím. Podobným způsobem se zrodil i Věčný návrat, na jehož produkci se podílela francouzská společnost DisCina se štědrou finanční injekcí právě z Itálie. Doba vzniku zapříčinila, že snímek byl předmětem mnoha diskusí na téma kolaborace či vlastenectví. Cocteau ve scénáři sice vycházel ze staré francouzské báje, tu ale proslavil svou operou také Hitlerův oblíbenec Richard Wagner. Na odbojovém duchu nepřidal příběhu ani konec zakletý do jímavé scény plné fatalismu, bez naděje na změnu či na vzepření se statu quo. Ve filmu můžeme nalézt i protinacistickou symboliku či alegorii - nucené a de facto násilné odloučení milenců, podřízení se nemilovanému manželovi i konečné spojení ústřední dvojice (i když až po smrti). Toto čtení ukazuje Věčný návrat pravděpodobně ve stejném světle, v němž ho viděl i Cocteau. V psané předmluvě si půjčuje sousloví „věčný návrat" od Nietzscheho a operuje s myšlenkou, že totožné příběhy se mohou dít znovu a znovu, aniž by si toho kdokoliv všiml. Tak uvádí do pohybu současné vyprávění o energickém Patriceovi (Jean Marais), který žije ve starodávném rodinném sídle s milovaným strýcem Marcem (Jean Murat) a zbytkem trpěného příbuzenstva v čele s podlým trpasličím bratrancem Achillem (Pierre Piéral). Bezstarostný mladík se rozhodne pořídit strýčkovi mladou manželku. Při výletu na ostrov se setkává s krásnou Nathalií (Madeleine Sologneová), jež ve sňatku z rozumu vidí příležitost, jak by se mohla dostat ze spárů jiného nápadníka. Do nového domova si nevěsta veze i lahvičku s nápojem lásky. Ten v nestřežené chvíli vinou osudu vypije s Patricem. Tak začne strastiplná pouť dvou milenců za vrtkavou nadějí na šťastnou lásku, která je od počátku předurčena k tragickému konci.
Nezničitelná působivost téměř šedesát let starého snímku stojí na třech pevných pilířích: dojemném, silném a inteligentním scénáři Jeana Cocteaua, noblesním, zářivém herectví třicetiletého Jeana Maraise a téměř nadpozemské kráse Madeleine Sologneové. - Kristýna Pleskotová (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
Faidra
Keltskou legendou zasazenou do novodobé Francie vane ledový dech Valhaly a seversky plavá krása hlavních představitelů připomíná křehkost efemérního kvítku, který už v okamžiku svého vzklíčení ví, že jeho čas se počítá jen na okamžiky. Přesto tahle malá fialka z pugetu francouzské kinematografie dokázala vlít sílu do srdcí lámaných válečnými lety a půl století po svém vzniku ve mně probudit jednu z mých největších platonických lásek, když jsem tehdy dávno zaslechla tichý hlas Jeana Maraise: "Je t´aime, Nathalie..."(26.11.2007)
-
Marthos
"TY DVA UŽ TEĎ OD SEBE NIC NEROZDĚLÍ." A doufám, že to celé bylo zamýšleno jako parodie na klasickou milostnou tragédii. V opačném případě se jedná o absurdní melodrama, principiálně shazující sebe sama a které se mimo jiné v mnoha detailech ocitlo i ve slavné Fričově Pytlákově schovance (trpící námořníci v krčmě pocházejí odtud). Ovšem nutno dodat, že tehdy třicetiletý Jean Marais zahrál svého šlechetného hrdinu se vší milovnickou patinou, čemuž se sice celé kino může vysmát, ale jen zainteresovaní vědí, že právě tehdy se začala psát milostná kapitola s dramatikem a režisérem Jeanem Cocteauem. Film, u kterého lze volit jen mezi smíchem a slzami. Jak se na parodii sluší a patří.(26.11.2011)
-
blackJag
Zbytečně rozněžnělá a vzrušená variace na Tristana a Isoldu, která především neuvěřitelně topornou Madeleine Sologne, vystupující jako ve stínu němého filmu, a v závěru otravně ufňukaným Maraisem, působí stylem díla přecitlivělého básníka. Kdo ví, v jakém rozpoložení mysli byl Jean Cocteau při psaní scénáře, filmový pás ale potřebuje jiné pojetí, než básnické obraty psané na papír, to je jisté… II Scénář: Jean Cocteau. 60%(6.12.2011)
-
Milwa
Byl to jeden z prvních filmů Jeana Maraise, který jsem viděla v originále. Dodnes bude pro mě jedním z nejoblíbenějších. Ponuře romantický příběh inspirovaný legendou o Tristanovi a Isoldě je zasazen do Francouzského městečka 40. let. Skvělé výkony všech herců jen podtrhují jedinečnost zážitku.. nemůžu než doporučit, je to krásné i jen poslouchat...a nechat se unést(18.3.2005)
-
IdaHutt
Při novém zhlédnutí po dlouhých letech - snad právě proto, že milostný čtyřúhelník už znám - mě tentokrát plně zaujala tříčlenná rodinka žijící na hradě strýce Marka. Charaktery těch tří zrůd v čele s trpasličím sociopatem jsou psychologicky tak přesné, že bylo potěšením (pravda, poněkud masochistickým) je sledovat. Svým způsobem mi ten trojlístek zastínil i nordicky sošného Jeana Maraise a spol. Jestli se k filmu po čase ještě znovu vrátím, pak hlavně kvůli trpaslíkovi! A samozřejmě kvůli kvalitní filmařině s promyšleně komponovanými záběry.(1.9.2011)
-
brasek
To bolo veľmi dávno, keď som videl tento snímok... rád by som si ho pozrel ešte raz.(5.12.2009)
-
Jester_X
Můj první kontakt s tradicí kvality a hned v takto velkém stylu. Mám rád vznešená témata. Nadčasová témata. Taková, která si zaslouží precizní zpracování a toho se jim v rukou Jeana Delannoye dostává. Věčný návrat je velmi dobře odvyprávěn, zároveň nový háv původní legendě o Tristanovi a Isoldě sedl přesně na míru. Stěžejní myšlenky o lásce, zradě a zahořklosti jsou dovedeny do potřebné hloubky. Mimo to si přičtěme zajímavé epizodní příběhy. Film si, jak je v tradici kvality zvykem, vytváří svůj vlastní, abstrahovaný svět, ale co je podstatné, funkční svět.(4.8.2011)
