Krásky noci
-
Belles de nuit, Les
Komedie
Francie / Itálie, 1952, 87 min
Režie:
René ClairHudba:
Georges Van ParysObsah
-
Francouzská veselohra známého režiséra René Claira o podivuhodných osudech mladého učitele hudby Clauda, který z nesnází svého života utíká do snů, v nichž lehce získává slávu i lásku krásných žen. Nakonec se však i ve snech dostane do takových nesnází, že si znovu zamiluje život, obzvlášť když získá srdce skutečné Zuzany i umělecký úspěch jako skladatel opery. (FILMOVÝ PŘEHLED 27 / 1955) (oficiální text distributora)
Francouzská veselohra známého režiséra René Claira o podivuhodných osudech mladého učitele hudby Clauda, který z nesnází svého života utíká do snů, v nichž lehce získává slávu i lásku krásných žen. Nakonec se však i ve snech dostane do takových nesnází, že si znovu zamiluje život, obzvlášť když získá srdce skutečné Zuzany i umělecký úspěch jako skladatel opery. (FILMOVÝ PŘEHLED 27 / 1955) Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(28.12.2005)
-
ripo
„Krásky noci" jsou třetím filmem francouzského režiséra René Claira po jeho návratu z Hollywoodu, kde působil po dobu druhé světové války. Po filmu „Mlčeti zlato" z doby začátku kinematografie, vyslovil René Clair důrazný protest proti myšlence na nové vraždění lidstva, na novou světovou válku, parafrází klasického faustovského námětu ve filmu „Ďáblova krása". V „Kráskách noci" se Clair vrací k prostým francouzským lidem, jejichž životní strastí i radostí dokázal již nejednou zobrazit ve svých filmech z třicátých let, a to se svérázným, jemným humorem, jemuž nechybí lehce ironický pohled, ostrý satirický šleh, ani bezprostřední srdečnost. Nejinak je tomu i v tomto filmu, k němuž si René Clair podle vlastního námětu napsal i sám scénář. Dílko si ovšem neklade k vyřešení tak závažný problém jako předcházející „Ďáblova krása", zřetelně však vyslovuje zdravou myšlenku, že náš současný život je lepší už proto, že je i v našich silách ho užitečně prožít. Clair si k doložení této myšlenky důmyslně vykonstruoval příběh, proplétající skutečnost sny a naopak konfrontující romantické sny s reálnou přítomností, jíž dává nakonec autor i hudebník Claude přednost. Dokázal přitom znovu, že je skutečným virtuosem v splétání komických situací, že jeho úsporný dialog hýří vtipem a je opravdovým mistrem režie, vtiskující celému dílu svérázný charakter své tvůrčí osobnosti. V rámcovém ději se mu pak podařilo vyjádřit svůj srdečný vztah k prostým pracujícím lidem, zachytit věrně prostředí provinčního francouzského městečka a postihnout jednotlivé charaktery postav v dokonalé filmové zkratce. — Postavu hudebníka Clauda hraje oblíbený Gérard Philipe, který hraje opět titulní roli v právě natáčeném filmu režiséra Claira „Velké manévry". ... ... René CLAIR. — Málokterý režisér může svým dílem prokázat tak stálou a vyhraněnou vývojovou linii jako René Clair, tento Pařížan rodem i srdcem, který má v historii filmu své místo vedle největších geniů Pudovkina, Ejzenštejna a Chaplina. René Clair se narodil 11. listopadu 1898. Záhy začal projevovat živý zájem o film a jeho herecký talent mu dopomohl v roce 1921 k prvním filmovým rolím. Jeho umělecká dráha se začíná ovšem plně rozvíjet až po nástupu zvukového filmu, kdy v roce 1930 vytvořil film, který ho rázem proslavil doma i za hranicemi, „Pod střechami Paříže". V „Milionu" vytvořil v roce 1931 jednu z klasických situačních komedií historie filmového uměni. Z tónů ironických přešel v témže roce k pokusu o sociální satiru na zotročení člověka strojem ve filmu „Ať žije svoboda!" a v roce 1933 se pak vrátil ve „Čtrnáctém červenci" ke své staré lásce Paříži a jejímu lidu. V roce 1934 vytvořil pak svůj poslední francouzský film z předválečné éry — satiru „Poslední miliardář". V Anglii vytvořil v roce 1936 velmi duchaplnou satiru na mentalitu amerických zbohatlíků „Strašidlo na prodej". Před obsazením Francie nacisty odjel Clair do Ameriky, kde měl již z dřívějších let několik pozvání k natáčení filmů. V Hollywoodu vytvořil v letech válečných celkem pět filmů, z nichž se žádný nevyrovnal jeho pařížským pracím. Hned po skončení války a po likvidaci svých hollywoodských závazků se vrátil René Clair v roce 1946 do Francie, kde navázal na své dřívější obrázky ze života pařížského lidu a natočil film z dob začátků kinematografu „Mlčeti zlato" (1947) s Mauricem Chevalierem v hlavní roli. Jako další dílo vytvořil ve společně francouzsko-italské produkci film „Ďáblova krása" (1949). Clair je nejenom vynikající filmový tvůrce, ale i theoretík a publicista, v čemž se odrážejí jeho dlouho potlačované novinářské zájmy z mládí. Napsal několik knížek o filmu (vedle dvou románů), řadu podnětných časopiseckých úvah a nikdy se netajil tím, že jeho sympatie patří především drobným lidem. Filmový přehled 27/1955(7.10.2009)
-
fragre
G. Phillipe jako nepříliš úspěšný učitel hudby je v reálném životě terčem otravných žertíků svých sousedů i žáků a navíc je trápen hluky automobilové dílny v domě, v kterém bydlí, které mu nedovolují komponovat. Ve svých snech je však úspěšným hudebníkem a hrdinou různých epoch, kterému krásky padají samy do náruče. Leč i sny se nakonec spiknou proti němu a ve všech na něho čekají žárliví manželé a milenci, rozhořčení otcové a dokonce i revolucionáři s gilotinou. Závěrečný úprk ze snů je taškařicí, která je mocně inspirována bláznivými honičkami němých grotesek. Prolínání snů a reality je vtipné a velmi připomíná obdobné scény z mnohem mladšího filmu Muž z Acapulca (tato podobnost asi nebude náhodná). Moc pěkný filmeček, který ani po tolika letech neztratil schopnost pobavit.(24.11.2011)
