Tento snímek není zajímavý ani tak epizodní rolí vojáka, kterou zde vytvořil Jacques Tati, jako spíše tím, že jde přímo o kultovní dílo, jež se stalo symbolem rozkolu ve francouzské kinematografii. Ďábel v těle je původně útlý román ve dvaceti letech zesnulého Raymonda Radigueta (1903-1923) z roku 1923, v němž pozoruhodným způsobem obnovil tradici psychologického románu ve francouzské literatuře. O zhruba pětadvacet let později se Claude Autant-Lara pokusil o jeho filmovou adaptaci. Na celé záležitosti by nebylo nic pozoruhodného, kdyby v roce 1954 François Truffaut ve své slavné stati Jistá tendence francouzského filmu nepoužil právě tento film jako příklad toho nejhoršího, co ve francouzské poválečné kinematografii vzniklo. Claude Autant-Lara je jedním z nejtypičtějších představitelů tzv. francouzského filmu kvality. Tak byla nazývána převažující filmová produkce zhruba v období 1945-1959, která se vyznačovala těžkopádnými literárními adaptacemi. Scenáristé Jean Aurenche a Pierre Bost jsou autory řady divácky velmi úspěšných snímků tohoto období. Zároveň byla tato dvojice nejvíce nenáviděna režiséry francouzské nové vlny. Právě Truffaut jim vyčítá svévolné nakládání s literární předlohou. Skutečnost byla taková, že pasáže, které považovali za nezfilmovatelné, vypouštěli nebo zcela přepisovali. Kvůli tomu se původně poměrně provokativní román stal ve filmové podobě dosti konvenčním příběhem. Děj začíná 11. 11. 1918 v městečku Nogent-sur-Marne, kdy jednak končí 1. světová válka a zároveň François Jaubert vzpomíná na právě zesnulou Marthu. Vracíme se s ním do roku 1917. Tehdy byl sedmnáctiletým studentem, jenž prožíval vášnivý milostný vztah s vdanou ženou. Úspěch snímku zaručil hlavně Gérard Philipe, jehož herecká hvězda po válce strmě stoupala vzhůru.
(Letní filmová škola)
