Hráč

francouzské adaptace ruských románů (z 50. let) jsou velmi specifické. Jako kdyby měly pocit, že tu bezhraničnost a sílu různých citů a hnutí musí nějak vymezit, vysvětlit, vést nějakou obvyklejší cestou. Že se krátí postavy a děje, že se mění motivace některých postav, lze pochopit. Že měli potřebu změnit konec, i to se dá akceptovat. Ale že z postavy, která se v knize v podstatě propadne do patologické závislosti, udělají člověka, který se díky jedné šťastné a vlastně naprosto náhodné výhře jen tak trochu zapomněl, to už mi přijde jako dost razantní posun. Proč se to potom jmenuje Hráč? (01.06.2015)

Podľa očakávania sa polovica filmu odohráva pri rulete, ktorá porušuje pravidlá teórie pravdepodobnosti, a tak sa mimoriadne oplatí vsádzať na nulu. Vo filme to tak môže byť, no zábavné to až tak nie je. Poslúži to vo filme akurát na obhajobu hazardných hier a motív lásky je akosi zdecimovaný na jedinú otázku, či pre lásku zabije alebo nezabije. Pôvodné vysoké hodnotenie filmu 85% pred dnešnou televíznou premiérou sa mi zdá absolútne neopodstatnené. –––– A o co je horší vydělávat si hazardem, než kupříkladu obchodem? (23.05.2015)

Adaptace textů, jako jsou ty Dostojevského, by měly být sankcionovány stejně jako vysvobozování princezny - tedy půlkou království, nebo setnutím hlavy. Hráč patří k tomu málu knih, které jsem v životě přečetl a toto je jedno z nejidiotštějších nepochopení a nivelizování předlohy, co znám. Korunováno kuriózním antihapyendem: nechat Paulinu na konci žít někde nějaký banální život bylo asi adaptérům moc málo romantické. Ale dost se mi tu líbil Gérard Phillip, kterého vlastně prakticky neznám. (10.08.2016)

Zajímavé spojení francouzského zpracování ruské klasiky. Přestože jsem Hráče nečetla, musím konstatovat, že mi tento snímek ruské prostředí moc nepřipomněl. Tehdejší lamač ženských srdcí Gérard Philipe sice válel a nejedno ženské oko muselo v té době zvlhnout dojetím nad jeho šarmem, mě ale spíše rozesmíval. Svou rolí trochu naivního Alexeje Ivanoviče, jenž se honosil takovou legrační bradkou, mi připomínal kozlíka. Určitě mi toto dílo ale dokázalo, že je neradno sedat za jakýkoliv hrací stůl, kde jde o peníze. (mezi námi, tady se ta ruleta točila opravdu až moc nevěrohodně) Člověk velmi snadno prohraje nejen vlastní spodky, ale i něco mnohem, mnohem cennějšího. (16.07.2016)

Vcelku zdařilá, adaptace Dostojevského románu s neodolatelným Gérardem Philipem v hlavní roli. Tím, že se příběh odehrává převážně v kasinu a na velkorysé výpravě se nešetřilo, jeví se film jako příliš francouzský. Duch díla nebyl vystižen, protože námět ruského autora má být realizován v ruském prostředí – viz adaptace z roku 1972. Varováním budiž naše Kněžna Libuše v americkém podání z roku 2009. (13.11.2015)