Červený a černý
-
Rouge et le noir, Le
-
Uomo e il diavolo, L'
(Itálie) -
Red and the Black, The
Drama
Francie / Itálie, 1954, 113 min
Režie:
Claude Autant-LaraObsah
-
Francouzský celovečerní umělecký barevný film byl natočen podle stejnojmenného románu vynikajícího francouzského realistického spisovatele 19. století Stendhala (Henri Beyla). Ústřední postava filmu Julien Sorel je typ mladého muže své doby (román vyšel r. 1830), který pochopil, že cesta k bohatství a moci již nevede vojenskou kariérou jako za Napoleona, ale že spíše závisí na černé kněžské sutaně, než na červené vojenské uniformě. Stendhal vytvořil v Julienovi Sorelovi typ vypočítavého ctižádostivce, který jde záludně a pokrytecky za cílem svého vzestupu na společenském žebříčku, využívaje přitom obratně především přetvářky a milostného poblouznění urozených žen. Filmový přepis Claude Autant-Lary tlumočí rozsáhlý dějový proud románu v neobyčejně přesné kostře. (Filmový přehled)
Francouzský celovečerní umělecký barevný film byl natočen podle stejnojmenného románu vynikajícího francouzského realistického spisovatele 19. století Stendhala (Henri Beyla). Ústřední postava filmu Julien Sorel je typ mladého muže své doby (román vyšel r. 1830), který pochopil, že cesta k bohatství a moci již nevede vojenskou kariérou jako za Napoleona, ale že spíše závisí na černé kněžské sutaně, než na červené vojenské uniformě. Stendhal vytvořil v Julienovi Sorelovi typ vypočítavého ctižádostivce, který jde záludně a pokrytecky za cílem svého vzestupu na společenském žebříčku, využívaje přitom obratně především přetvářky a milostného poblouznění urozených žen. Filmový přepis Claude Autant-Lary tlumočí rozsáhlý dějový proud románu v neobyčejně přesné kostře. Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
ripo
Autant-Larův obšírný filmový přepis slavného Stendhalova románu vyvolal nejen ve Francii, ale všude, kde byl dosud uveden, nejživější pozornost a vzrušení — o to větší a nápadnější, za jaké netečnosti čtenářů tento román r. 1830 vyšel. Ne nadarmo je tento ohlas tak veliký. Způsob přepisu rozsáhlého románu je skutečně pozoruhodný. Je až s obdivem, jakou míru dějových podrobností se Autant-Larovi podařilo dostat do filmu v nezkreslené podobě, takže divák dostává vlastně hutný sice, ale přece nejpřesnější succus děje Stendhalovy knihy. Správně zcela v intencích stendhalovské ideje je i ve filmu vystižen v postavě Juliena Sorela typ ctižádostivce, typ mladého muže své doby - typ člověka, který si „dovedl vybrat uniformu své doby", který vypočítavě, s chladnou myslí jde za svým cílem. Claude Autant-Lara, jeden z nejlepších francouzských režisérů, začal svou kariéru jako dekoratér a později režijní asistent. První film, ve kterém se uplatnil jako režisér, byl „Různé zprávy" (Faits divers) v r. 1923. V roce 1930 byl na dva roky angažován společností M-G-M. 1937 vytvořil film: „Aféra lyonského kurýra" (L'affaire du courrier de Lyon), 1941 „Chiffonova svatba" (La Mariage de Chiffon), 1942 „Milostné dopisy" (Lettres ďamour), 1943 „Douce se vrací" (Douce) 1945 „Sylvie a fantom" (Sylvie et le fantome), 1946 „Ďábel v těle" (Le diable au corps) podle Radiguetova románu. Toto dílo umístilo Autant-Laru do prvních řad francouzských tvůrců. Z posledních prací režiséra Autant-Lary uvádíme filmy „Červená krčma" (L'Auberge Rouge), „Osení" (Le blé en herbe) podle románu Coletty a „Markétka noci" (Marguerite de la Nuit) podle románu Pierra MacOrlana. Filmový přehled 9/1956(24.1.2007)
-
raroh
Nemůžu si pomoci, ale Rossellini (též adaptace Stendhala Vanina Vanini) a Visconti (Vášeň, Gepard) pojali romantickou epochu mnohem romantičtěji v duchu své doby. Z filmu tak zůstává pouze výkon Gerardův, vše ostatní je hodně popisná filmařina bez duše, ale i bez humoru Clairova (Velké manévry ) a Ophülsova (Rej).(19.12.2011)
-
Orlau32
Komentovat ? Čekám, když už někoho napadne dát tento film na DVD !!! To by byl kasovní trhák u PNS ! Protože mnoho lidi tento Stendhalův román četlo, vědí, že to je vynikající dílo, takže by doufali, že bude takový i film. A BYL !! Panebože, dej ať se opět točí aspoň pětina z celkové produkce takových filmů, jaké se točily v 60. letech.(25.6.2008)
-
JARDAHONDA
Syn prostého venkovského tesaře Julien Sorel touží dosáhnout vynikajícího postavení..aby nemusel jít ve šlépějích svého otce.Potlačuje sympatie k Napoleonovi,protože by to v nových politických poměrech bránilo jeho kariéře.Ačkoliv pohrdá náboženstvím,rozhodne se pro černou kněžskou sutanu,nebot´ ta je nezbytným předpokladem společenského vzestupu.Jako pokrytec své city a názory mění,tak jak to vyžaduje situace a jeho vlastní zájem..Svou ctižádost vnáší i do milostných vztahů,které využívá ve své cestě na výsluní.Ačkoliv se mu podaří postupně proniknout do nejvyšších politických kruhů,není ani v červené uniformě husarského poručíka spokojen,nebot´ poznává,že každý společenský vzestup s sebou přináší nové výzvy.****(17.2.2012)
-
Deverant
Převést na plátno Stendhalův román, to je věru oříšek. Nezploštit Sorela (ale ani třeba paní de Rénal), tak jak se to třeba daří v místním infu, není snadné, už pro pozici jakou kniha zaujímá, na přelomu romantismu a realismu, revoluce a restaurace. Film se toho naštěstí zhostil více než dobře, Julian zůstavá nejednoznačnou postavou a otázky jež klade nejsou násilně a zjednodušeně zodpovídány.(12.9.2007)
-
vesper001
Jsou herci, kteří se mohou vrhat do prostoru, padat ho hlubiny, prožívat svou roli až k infarktu, a jediná emoce, kterou v divákovi vyvolají, je trnutí zubů. A pak jsou tu herci, kteří můžou jenom stát v koutě a nepřítomně se usmívat, a divák z nich nedokáže spustit oči. Do které kategorie patří Gérard Philipe, netřeba dodávat. I přes jeho nadčasovou krásu a omračující charisma jsem jej nikdy nevnímala jako sexuální symbol, bránila mi v tom jakási neuchopitelnost jeho chování, jistá odměřenost a zvláštní křehkost, která vyzařovala z těch očí, jakoby stále zahleděných do jiného světa. Jedním z filmů, kde jsou tyto jeho atributy hodně patrné, je právě Červený a černý… K filmovým adaptacím svých oblíbených knih bývám skeptická, ale tato se mi líbila. Claude Autant-Lara se k předloze postavil s úctou a vyrovnal se ctí. Jistě, příběh je na dnešní dobu příliš dlouhý (viděla jsem francouzskou verzi, která trvá 185 min), cudný a distingovaný, ale v tom je právě jeho největší půvab. Postavy Juliena Sorela i madame de Rénal jsou precizně vykreslené a správně nejednoznačné, kritika společnosti trefná i ironická, zkrátka myslím, že Stendhal by byl býval byl spokojen.(19.12.2011)
-
sornilka
Kéž by se dnes takovýchto filmů točilo víc...(29.10.2010)
