Soko nomi nite hikari kagajaku

V podstatě se mohu podepsat po komentář uživatele Cedra. Nejedná se o žádný veselý snímek a pokud si Japonsko představujete jako zemi zaslíbenou, tohle je jeden z těch snímků, které vám pomohou s radostí vystřízlivět. Natočené je to velmi decentně a podané velmi naturálně. Herecké výkony jsou skvělé všech hlavních představitelů. Souhlasím s většinovými názory, že Suda Masaki dokázal zaujmout a zaperlit nejvíce. Není to romantika, není to film na pohodu, kde sledujete krásnou přírodu u pobřežního městečka. Není divu, že snímek byl oceněn na několika festivalech, protože to je přesně místo, kam patří. Mainstream by ho rozcupoval. Titulky. (04.10.2015)

Tému prakticky tých najnižších vrstiev obyvateľstva síce moc neobľubujem, ale vo festivalovom prevedení a navyše v japonskej produkcii tým nepohrdnem a síce nie som úplne spokojný, ale ani zlé to nebolo. Asi takým hlavným problémom je to, že sa prakticky nejedná o postavy, ktoré by sa skutočne snažili niečo zmeniť, ale vlastne len úplne pasívnych mladíkov, ktorým tento povaľačský spôsob života zase tak moc nevadí a jednoduchý fakt, že žijú v oblasti s menším množstvom pracovných príležitostí im na to vnútorné ospravedlnenie bohato stačí a tak som im vlastne ani nemal žiadny dôvod fandiť. A navyše ma aj mrzí, že ani to ich poflakovanie nie je žiadnym spôsobom atraktívne, takže vo svojom voľnom čase žijú len úplne nezaujímavým spôsobom. Ale veľkým plusom je postava mladej prostitútky, ktorej ako jedinej som dokázal fandiť a celá tá jej línia je veľmi dobre zvládnutá, bavil ma jej vzťah s hlavným hrdinom, pri ktorom som bol zvedavý, ako sa bude vyvíjať, rovnako aj s jej nechceným milencom, zamestnávateľom jej brata, takže predsa len sa tu nájde aj dosť zaujímavého a tak aj napriek tomu, že sa to celé nesie v pomalom tempe a nejakých výraznejších situácií je úplné minimum sa mi na to pozeralo celkom dobre a ušlo mi to až prekvapivo rýchlo. Inak obsadenie mi prišlo dosť nevýrazné, čo je ale v podobných filmoch zvykom a režijne je to v rámci svojej kategórie zvládnuté úplne štandardne. Takže lepšie hodnotenie dať nemôžem, predsa len to nie je úplne môj typ, ale aj tak ma The Light shines only there dokázalo zaujať, takže nemám väčší problém. 67% (12.12.2015)

Taky artovo pomaly film o ludoch z nizsich vrstiev, ktori ziju v malomeste, kde je nudza o pracu. Toto prostredie spoznavame vdaka hlavnemu hrdinovi, ktory sa snazi vyrovnat s mindrakom z nedavnej minulosti a tak si dava oddych od prace. Zoznámi sa s rodinou, ktora zije z rôznych dôvodov v tazkych podmienkach a nema prilis velku nadej na zmenu. No a postupne sa ich zivoty ovplyvnia, ale je jasne, ze sa to pre vsetkych happyndom neskonci. Na rozdiel od niektorych si nemyslim, ze by sa tie postavy nesnazili svoj zivot zmenit. Len uz vdaka neustalym neuspechom a nepriazni osudu na to nemaju silu bez pomoci od niekoho ineho. Takze film pôsobi ako taka drsna sonda, ktora ukazuje, ze aj v Japonsku ziju ludia, ktori vedu tazky zivot. Vzhladom na to, ze niektorym postavam sa podari vymanit sa z tej mizerie, tak zaver pôsobi povzbudzujucim dojmom. 6/10. (22.08.2017)

Další z řady depresivních snímků na téma pár ztroskotanců co je tíží minulost či současnost, bohužel z průměru nijak nevybočující. (18.05.2019)

Málomluvný mladý hlavní hrdina opustil práci v horách a přesunul se k moři, kde se poflakuje a žije ze svých úspor. Okamžitě je očividné, že si z hor přinesl i nějaké břímě. Hned v úvodu je zavlečen na oběd do rodiny jiného mladíka, jako revanš za půjčený zapalovač. Hrdina se okamžitě zakouká do mladíkovo sestry. Samozřejmě to není tak lehké, neboť mladíkova rodina si těch břemen nese hned několik. To je prvních ani ne deset minut příběhu. Zbývající část dvou hodin je naplněna syrovým slice-of-life downerem z prostředí nižších vrstev společnosti přístavního města. Scénář je dle románové předlohy z roku 1989 Yasushi Sata, který měl na svědomí i předlohu pro Sketches of Kaitan City, kterému je tento snímek pochopitelně velmi podobný. Scénář je vynikající a i přesto, že většinu postav v mnohém trochu idealizuje, tak jejich strasti a... další strasti... předkládá velmi poutavě a zúčastněně. Žádné zbytečné prvoplánové hraní na city se rozhodně nekoná a vše působí velmi přirozeně. Režii je vcelku nenápadná, ale místy se nečekaně vytáhne a o padnoucí atmosféru se stará spolehlivě a to nejen díky fotogeničnosti města Hakodate. Herecké jsou výkony perfektní, hlavního hrdinu vzhledem k jeho zakřiklému charakteru trochu stíní Chizuru Ikewaki a obzvlášť pak energetický Masaki Sudou, který je z filmu asi nejvýraznější. Všehovšudy jde o typickou festivalovku (v tom dobrém slova smyslu) ala Nobuhiro Yamashita, Shinji Aoyama či tak trochu už zmíněný Kazuyoshi Kumakiri. The Light Shines Only There v rámci těchto pomalejších dramat sice v ničem extra nevyniká, ale to co se v rámci tohoto žánru sluší plní zatraceně spolehlivě. (14.01.2015)