Brány noci
-
Portes de la nuit, Les
-
Gates of the Night
Drama / Fantasy / Mysteriózní / Romantický
Francie, 1946, 100 min
Režie:
Marcel CarnéPlakáty
Obsah
-
Marcel Carné a Jacques Prévert jsou zakladatelé francouzského poetického realismu ve třicátých letech minulého století. Brány noci bývají označovány za poslední film tohoto směru. Podnět k jejich natočení dala produkční společnost Pathé, která požádala Carného, aby připravil film pro Jeana Gabina, jenž se právě vrátil z americké emigrace. Hlavní ženskou roli měla ztvárnit Marlene Dietrichová. Carné, Prévert, Gabin i Dietrichová se shodou okolností zúčastnili baletního představení Le rendez-vous (Schůzka), které se mělo stát námětem pro jejich společný film. Nicméně scénář se slavné herečce nelíbil. Považovala ho za urážlivý pro francouzský národ a následně se i Gabinovi podařilo odstoupit od smlouvy. Marcel Carné se pod tlakem událostí rozhodl, že hlavní postavou jeho filmu bude tedy Paříž. A tak si nakonec mohl dovolit obsadit do hlavních rolí neznámé herce, jakými byli Yves Montand, Serge Reggiani nebo Jean Vilar. Pro potřeby natáčení byly postaveny velkolepé kulisy stanice metra Barb?s-Rochechouart a jeho okolí. Snímek postupně podtrhl všechny znaky typické pro poetický realismus včetně studiového natáčení. V jedné z tehdejších kritik byl film překřtěn na Brány nudy a toto stigma mu na dlouho zůstalo. Sám režisér později uznal, že neměl šťastnou ruku hlavně v případě výběru herců. I když se Yves Montand později stal hojně obsazovaným a uznávaným, v tomto snímku na něj vyšla role čtyřicetiletého muže, ačkoli mu bylo pouhých dvacet pět let. Carné mu také raději nedovolil, aby ve filmu příliš zpíval. V roce premiéry snímek vyvolal vlnu rozhořčení svým údajně „nevhodným" obsahem a již při premiéře diváci v sále pískali a dupali. Brány noci jsou totiž také pohledem na dobové praktiky - do světa černého trhu s potravinami a dřevem, do životů údajných válečných hrdinů a kolaborantů, což pobouřilo širokou veřejnost, protože šlo o témata nejen velmi citlivá, ale hlavně vadilo, že Francouzi zde nejsou vylíčeni jako národ hrdinů. Údajně právě toto „tažení" proti Branám noci vedlo Jacquese Préverta k rozhodnutí, že omezí psaní scénářů a bude se věnovat především literatuře. Pro Marcela Carného začalo také nepříliš úspěšné tvůrčí období. - David Čeněk (Letní filmová škola) -
Paříž, únor 1945. Válka ještě neskončila, ale již má na krajíčku. Stejně jako je na pokraji sil Malou, mladá žena, jíž se hnusí její oportunistický manžel. Opouští jej, aby se pod vedením (či navzdory) Osudu setkala s mladým odbojářem Diegem... (Dan)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Sandiego
Zajímavý předchůdce filmů typu Knoflíkáři, kde vše souvisí se vším a to vše řídí nezvratitelní osud, který je zde dokonce personifikován. Atmosféra dává vzpomenout na poetický realismus a navíc je děj společensky aktualizován a i plný euforie z konce války, která záhy vybledne.(31.5.2009)
-
Dan
I šel Jidáš a vrhl se pod vlak... Příběh o lásce a nenávisti, zradě a podlosti, překvapení a okouzlení. Příběh Osudu. Neboť lidé si nedají říct, nepomůže je varovat - oni se chtějí do všeho vrhat po hlavě... Výborně propojená obrazová stránka s efektními dialogy - produkt plodné spolupráce dua Marcel Carné - Jacques Prévert. A na pozadí píseň Les Feuilles Mortes, kterou složil Joseph Kosma a jež se stala prvním velkým úspěchem Yves Montand. Delikatesa ;)(30.5.2009)