poster

Televise bude! (TV film)

Dokumentární / Drama

Česko, 2014, 55 min

Režie:

Jan Bušta

Kamera:

Braňo Pažitka

Střih:

Šimon Špidla
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    ***

    Bliká to, cvaká to, docela nápaditě, což o to, ale nějak tak mi nedošlo proč vlastně. Hloupě řečeno jsem si nedokázal propojit formu s obsahem a všechny ty vychytávky na mě působily značně samoúčelně. Mám navíc malý handicap, že téma, o kterém film pojednává, mám ze školy nastudované, takže nemůžu posoudit, jak plynule dokáže dokument předávat informace (protože o tom mám pochybnosti), ale to jen tak na okraj. Film působí na každý pád sympaticky, vlastně jediná výtka je, že mi téma nepřijde všem tem hrátkám a touze vyblbnout se nosné a vhodné - místy mi především přišlo divné, proč by mělo být takto zobrazováno. Rozhodně ale skvělé, že je něco takového na ČT. 3 a 1/2, možná později zvýším.(25.4.2014)

  • Vodnářka
    ***

    Cesta po stopách (nejen) českého televizního vysílání? Krásná to myšlenka a na první pohled nám premiérový film Jana Bušty dává velkou naději na další krásy - prezentuje co chvíli jeden nápad za druhým, snaží se proniknout do hloubky politických, technických a lidských aspektů celého procesu vývoje tohoto mocného nástroje a herecké etudky, ačkoliv občas dost statické, v dokumentárním filmu jsou v tomto případě přínosem. Volba vizuální stránky a hudebního doprovodu bandu Péti Marka také určitě nebyla krokem vedle. Co mě ale dost deprimovalo, byl ten doprovodný a trapně vlezlý komentář Braňa Holíčka, jeho vnucující se myšlenky, na které by asi každý rozumný divák přišel sám, nepřirozené pitvoření...a proč mi proboha musel tykat? Místo něj se režisér mohl trochu více zanořit do všech politicko-technicko-provozních souvislostí a předat divákům o něco hlubší pohled na problém. Takhle mám pocit, že zajít si do Národního technického muzea na (mimochodem fakt výbornou) výstavu, zůstává přínosnější. Na druhou stranu...jsem nadšená, že v České televizi vznikl nápad na zpracování tohoto tématu, tento styl ztvárnění a snad se českému televiznímu dokumentu aspoň lehce zablesklo na lepší časy...(13.5.2014)

  • Katullka
    *****

    Je to dukaz, ze to jde. Uprimne doufam, ze se timto vody pohnou. Nicmene jsem absolutne okouzlena tim, co jsem videla... a to na CT!!!!!!(1.5.2014)

  • Matty
    *****

    Konstrukce i dekonstrukce mýtu o počátcích televizního vysílání u nás. Film sice naplňuje charakteristiku televize jako vysokodefiničního média, které nás zahltí takovým množstvím textových, zvukových a obrazových informací, že se stáváme otupělými, zároveň je ale vysoce sebevědomý a vyžaduje zvýšenou pozornost při vnímání neustálých přechodů mezi mezi fakty a fabulací, mezi různými prostory a dějinnými obdobími, mezi různě obnaženými syžetovými postupy (které využívají televizních a dokumentárních, ale také třeba divadelních komunikačních kódů). Televizní svět je doprovodným komentářem i zvolenou formou odhalován jako záludný konstrukt, který jednou iluzorní vrstvou zakrývá jen další, neméně mediovanou „realitu". Neustálé pronikání „za" obraz je prostředkem k rozptýlení diváka, k odvracení pozornosti od faktu, že se za obrazy ve skutečnosti nic autentičtějšího než nekonečné množství dalších obrazů nenachází. Narativní prostor je nestálý, neposkytuje záruku, že určitá místa setrvají na svém místě. Velmi nevyzpytatelně je nakládáno také s časem, který je podle potřeb vyprávění různými způsoby komprimován (zrychlení pohybu, když se neděje nic podstatného), případně sladěn s časem fabule (nervní odpočítávání vteřin, řešené split-screenem s hodinkami, jakousi retro variantou oblíbeného překlenovacího záběru z 24 hodin). V orientaci příliš nepomáhá ani zvuková stopa, zahlcená překrývajícími se ruchy a hlasy, jejichž původ je obtížné určit. Na 50 minut se tak stáváme vězni fluidního světa bez pevných orientačních bodů, v němž spolu více než jednotliví lidé komunikují jednotlivá média. Z tohoto hlediska funguje Buštův film jako trenažér zdokonalující schopnosti nezbytné pro přežití v dnešním hypermedializovaném prostoru. Mohli bychom Televisi vyčítat, že není ani uspokojivým dokumentem (neboť ozvláštňování postupů, jimiž jsou informace sdělovány, věnuje více péče než srozumitelnosti oněch informací), ani koherentním narativním útvarem (protože nedává moc na vybranou, čeho se „chytit", čím se nechat vést, a jsme v podstatě odkázáni na kameru), ale tohle odmítnutí kategorií, dle nichž bývá (česká) televizní produkce běžně škatulkována, byl podle mne záměr. Nejen pro smělost, s jakou obchází osvědčená schémata (schematický je akorát portrét Kopeckého jako zaťatého komunistického imbecila), si tohle eklektické, byť místy až příliš snaživé proběhnutí zákulisím dřevních dob české televize rád zopakuji. 90%(3.5.2014)

  • Tosim
    *****

    Televizní záležitost, která je taková, jaká by sama televize měla být. Podmanivá, dramatická, informační, netradiční, ale stále si vědoma svých kořenů i souvislostí. Film o českém televizním milníku, který vám v necelé hodině (ne)řekne mnohem víc, než sentimentální vzpomínky mluvících hlav na jejich obrazovkové začátky. 90%.(29.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace