poster

Televise bude! (TV film)

Dokumentární / Drama

Česko, 2014, 55 min

Režie:

Jan Bušta

Kamera:

Braňo Pažitka

Střih:

Šimon Špidla
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Gemini
    *****

    Až doteď jsem se nikdy nezamyslel nad tím, jak se asi k počátkům televizního média stavěli soudruzi. Přitom časová spojitost zahájení televizního vysílání a vrcholného období boje s třídním nepřítelem je do očí bijící, a bez nich přece tenkrát nešlo vůbec nic. O to zajímavější pro mne všechny ty informace byly (jako všechny nové;)). Ale středometrážní prvotina Jana Bušty má kromě informační hodnoty výrazná aktiva i ve způsobu, jakým se divákovi prezentuje. Nepamatuju si žádný vizuálně srovnatelný český dokument. Porůznu vkládané titulky, prolínačky, animace, ohňostroje, paráda estráda. Na někoho to může být příliš, ale já jsem byl naprosto u vytržení. A když do toho ještě herecky bejčil Pavel Nečas jako súdruh minister informací a neochvějný stalinista Václav Kopecký, říkal jsem si, co víc bych si ještě mohl přát. Ale pak začaly úřadovat kádrovací komise a ze dveří vykoukla hlava místního prominentního uživatele Douglase:) Abych to nějak uzavřel - dokument, který v každém případě stojí za vidění, a který obávám se bude zase na nějakou dobu bez konkurence. 90%(22.5.2014)

  • Marigold
    ***

    Chytré, sebeuvědomělé, nabité informacemi i meta-argumenty, přesto se mi zdá, že soulad mezi formou a předáváním informací nalezen nebyl. Ze směsice svědeckých hlasů se stává spíš ambient, nápadů je paradoxně až moc a film je jimi občas až dětinsky okouzlený. Překotnost a hravost jsou ve spojení s naratologickým zaujetím sympatické, ale ne úplně vyvážené. Jako pokus o naučný dokument 2,0, který bude reflektovat možnosti média i možnosti způsobů vyprávění o nich si to zaslouží respekt a ocenění. A hlavně následovníky... [70%](2.5.2014)

  • xxmartinxx
    ***

    Bliká to, cvaká to, docela nápaditě, což o to, ale nějak tak mi nedošlo proč vlastně. Hloupě řečeno jsem si nedokázal propojit formu s obsahem a všechny ty vychytávky na mě působily značně samoúčelně. Mám navíc malý handicap, že téma, o kterém film pojednává, mám ze školy nastudované, takže nemůžu posoudit, jak plynule dokáže dokument předávat informace (protože o tom mám pochybnosti), ale to jen tak na okraj. Film působí na každý pád sympaticky, vlastně jediná výtka je, že mi téma nepřijde všem tem hrátkám a touze vyblbnout se nosné a vhodné - místy mi především přišlo divné, proč by mělo být takto zobrazováno. Rozhodně ale skvělé, že je něco takového na ČT. 3 a 1/2, možná později zvýším.(25.4.2014)

  • Katullka
    *****

    Je to dukaz, ze to jde. Uprimne doufam, ze se timto vody pohnou. Nicmene jsem absolutne okouzlena tim, co jsem videla... a to na CT!!!!!!(1.5.2014)

  • Matty
    *****

    Konstrukce i dekonstrukce mýtu o počátcích televizního vysílání u nás. Film sice naplňuje charakteristiku televize jako vysokodefiničního média, které nás zahltí takovým množstvím textových, zvukových a obrazových informací, že se stáváme otupělými, zároveň je ale vysoce sebevědomý a vyžaduje zvýšenou pozornost při vnímání neustálých přechodů mezi mezi fakty a fabulací, mezi různými prostory a dějinnými obdobími, mezi různě obnaženými syžetovými postupy (které využívají televizních a dokumentárních, ale také třeba divadelních komunikačních kódů). Televizní svět je doprovodným komentářem i zvolenou formou odhalován jako záludný konstrukt, který jednou iluzorní vrstvou zakrývá jen další, neméně mediovanou „realitu". Neustálé pronikání „za" obraz je prostředkem k rozptýlení diváka, k odvracení pozornosti od faktu, že se za obrazy ve skutečnosti nic autentičtějšího než nekonečné množství dalších obrazů nenachází. Narativní prostor je nestálý, neposkytuje záruku, že určitá místa setrvají na svém místě. Velmi nevyzpytatelně je nakládáno také s časem, který je podle potřeb vyprávění různými způsoby komprimován (zrychlení pohybu, když se neděje nic podstatného), případně sladěn s časem fabule (nervní odpočítávání vteřin, řešené split-screenem s hodinkami, jakousi retro variantou oblíbeného překlenovacího záběru z 24 hodin). V orientaci příliš nepomáhá ani zvuková stopa, zahlcená překrývajícími se ruchy a hlasy, jejichž původ je obtížné určit. Na 50 minut se tak stáváme vězni fluidního světa bez pevných orientačních bodů, v němž spolu více než jednotliví lidé komunikují jednotlivá média. Z tohoto hlediska funguje Buštův film jako trenažér zdokonalující schopnosti nezbytné pro přežití v dnešním hypermedializovaném prostoru. Mohli bychom Televisi vyčítat, že není ani uspokojivým dokumentem (neboť ozvláštňování postupů, jimiž jsou informace sdělovány, věnuje více péče než srozumitelnosti oněch informací), ani koherentním narativním útvarem (protože nedává moc na vybranou, čeho se „chytit", čím se nechat vést, a jsme v podstatě odkázáni na kameru), ale tohle odmítnutí kategorií, dle nichž bývá (česká) televizní produkce běžně škatulkována, byl podle mne záměr. Nejen pro smělost, s jakou obchází osvědčená schémata (schematický je akorát portrét Kopeckého jako zaťatého komunistického imbecila), si tohle eklektické, byť místy až příliš snaživé proběhnutí zákulisím dřevních dob české televize rád zopakuji. 90%(3.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace