Dopisy přes oceán
The American Letters
Režie:
Jaroslav BrabecScénář:
Petr ZikmundKamera:
Tomáš SyselHrají:
Hynek Čermák, Petra Špalková, Soňa Norisová, Igor Bareš, Vladimír Javorský, Sabina Rojková, Petr Šmíd, Tomáš Havlínek, Oldřich Vlach, Jan Novotný, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Zlatohlávková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Velký skladatel mezi dvěma ženami a Bohem. Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka. Krátce po premiéře Novosvětské symfonie v roce 1894 se Antonín Dvořák vrací z Ameriky domů. Je mu třiapadesát let a je na vrcholu slávy. Cítí svou tvůrčí sílu a s upřímnou úctou vnímá ten Boží dar, díky kterému se mu v hlavě rodí stále nové geniální nápady. Ale přesto, někde hluboko uvnitř, má strach. V kapse jeho vesty je ohmataný dopis, který přišel z Čech do Ameriky a o kterém ví jen on – a ta druhá. Dvořákův život je v něčem až božsky jednoduchý, v jiném naopak mimořádně složitý. K tomu druhému patří i ten zvláštní trojúhelník jeho vztahů: dvě ženy – manželka Anna a její sestra, hraběnka Josefína Kounicová. Nedá se říci, že jednu si vzal a druhou miloval, lidské vztahy jsou složitější, ale to staré napětí pořád trvá. Jen si na něj už zvykli a přestali ho cítit. Josefína je jeho múza, nikdy nenaplněná láska. Dokonalá dáma, herečka i šlechtična. Krásná, duchaplná a sebejistá. Její sestra Anna vedle ní vždy působila trochu jako Popelka, ale přesto právě ona vyhrála. Dala Dvořákovi devět dětí a dokonalé zázemí. Teď ale dostal dopis. Josefína píše, že je vážně nemocná, a možná už to nebude dlouho trvat... A tak Dvořák nemešká. Nevrací se z Ameriky na prázdniny, je to právě ta úzkostná otázka o třiceti letech nenaplněného vztahu, co ho žene domů. Nežije vlastně celá ta léta jen mechanicky? Jen proto, že to tak vyšlo a že se to tak dělá? Neměl by, proti všem konvencím, rozbít všechny vazby a poslechnout svoje srdce? Poprvé a opravdově? A co cena? Za všechno v životě se přece platí. Je opravdu připraven zaplatit za rozhodnutí, které rozvrátí božský pořádek jeho soukromého vesmíru? (Česká televize)
(více)Recenze (93)
Nyní už víme, že Hynek Čermák dokáže zahrát cokoliv. Ten zbytek je trošku o hudbě, hodně o láce, mnoho povídání a špetka patosu. ()
Záživné asi jako den ze života šneka. Všechno mimo příběh bylo profi od hereckých výkonů po kostýmky i když trošku jsem měl problém s dialogy, nechce se mě věřit, že Antonín a spol. mluvili jako já. Ovšem způsob vyprávění byl fakt na štýru. Suk dostával od Antonína docela sodu asi bych uvítal víc ošetřenou hudební linii příběhu než šikanu Suka. ()
Na film jsem se hodně těšil. O to větší bylo zklamání z filmu, který v sobě neměl vůbec žádný náboj. Přitom herci super, námět super, ale zpracování...to mě hodně mrzelo. Jediné, co jsem o Dvořákovi zjistil byla skutečnost, že pořád chlastal, s někým spal a v jednom kuse buzeroval Suka. ()
Scénárista svůj výtvor posadil jednou zadnicí na několik židlí. Ve snaze zobrazit mnoho věcí najednou jsou nakonec nejsilnějšími okamžiky filmu setkání Dvořáka s J.V. Sládkem a jakž takž ještě láska Otylky k mladému Sukovi. Dvořákova manželská krize, syndrom vyhoření, vztah k Bohu a především platonická láska ke své múze (avizovaným americkým dopisům se film skutečně věnuje jen z části) nejsou potřebně rozvinuty a v žádném směru nedojdou k svému naplnění. Výsledný dojem tak zachraňuje herecké obsazení, především Hynek Čermák se do Antonína Dvořáka doslova převtělil. 60%. ()
Filmů o Antonínu Dvořákovi je jako šafránu a za každý nový přírůstek do té malé rodin(k)y jsem rád. Takže to bychom měli první plus pro Americké dopisy. Dalšími budiž přesné herecké výkony Hynka Čermáka (scéna, v níž péruje Josefa Suka a vzápětí si ho udobřuje doutníkem, se mi líbila asi nejvíce) a Petry Špalkové, výprava, příjemně zvláštní nálada filmu a myslím že i poměrně věrné vyobrazení většiny postav. Velké minus je ovšem jedna opravdu důležité historická bota. Ve filmu je velmi sugestivně zobrazena smrt Dvořákových dětí, scénář na ni klade velký důraz a je působivá... Jenže ji zcela shodí popletené příčiny smrti malého Otíka a Růženky. Otík zemřel poté, co vypil fosforový roztok na domácí výrobu sirek, Růženka na neštovice. Ne opačně, jak tvrdí scénář. A to je zkrátka taková ostuda... A přitom zbytečná... Že veškeré další nedostatky jsou malicherné (že citát o všech symfoniích za vynález lokomotivy říkal Dvořák jindy a někomu jinému, že dopis, kolem kterého se všechno točí, ve skutečnosti neexistoval a netuším, proč si ho Petr Zikmund vůbec vymýšlel...) a můžu je přehlédnout. Tak zásadní faktickou chybu ale ne. Bohužel. A tak stále čekám na výborný film o Dvořákovi. Nejblíže mu pořád je Vláčilův Koncert na konci léta. ()
Hynek Čermák překvapil sílou hlasu. Začátek byl víc chaotický, rozjezd pomalý. Trochu se tlačilo na pilu. Velký důraz se klad na vztah Antonína k Josefíně. (Nesrovnalosti. v historických faktech - na neštovice zemřela Růženka, na otravu fosforem Otakar.) Dvořákova osobnost byla vykreslena celkem věrně. Dvořák Hynka Čermáka byl plnokrevný, nabručený, zraněný a zadumaný. Koresponduje mi to i s výkonem jeho hereckého kolegy Josefa Vinkláře. Nechci nijak snižovat tento počin nějakým srovnáváním, natočit slušný životipisný film není snadné. Ocenila jsem nový vhled do Dvořákova nitra. Celkový dojem pozitivní. ()
Film o jednom z největších skladatelů hudebního romantismu, resp. všech dob, bych si asi představoval poněkud jinak. Chápu záměr tvůrců zaměřit se na vztah Dvořáka k jeho švagrové, avšak celkové pojetí se mi nelíbilo a spíše mi vyznívalo jako nepovedená komedie. Nejlepší na celém počinu byl herecký výkon Hynka Čermáka (a jeho podoba ke skladateli) a nad tím vším vyčnívala samotná hudba Antonína Dvořáka, kterou, když si ji budu chtít vychutnat, si pustím bez vizuálního doprovodu, jenž natočil Jaroslav Brabec. ()
Málo Dvořáka v notách a tónech, jinak pěkné ()
50% patřím k těm, které film zklamal, Hynek Čermák se mi líbil, výprava také pěkná, ale jinak velmi nezáživné a vše takové šedé, bez jiskry, bez větších emocí,...tak nějak to proběhlo a člověk byl rád, že vůbec vydržel do konce. ()
Chtěla jsem se zde rozepisovat o zločinu, jaký spáchala ČT a tvůrci tohoto filmu na Antonínu Dvořákovi, ale už nemusím, jelikož vše za mě níže dokonale vypsal Brtniik a doslova mi mluví z duše. Na film jsem byla zvědavá, i když jsem ho očekávala s obavami, skutečnost ale předčila nejčernější představy. Jak někdo může natočit takový špinavý blábol o takové duši, jakou bezesporu Antonín Dvořák byl? To je pošpinění jeho památky, celého jeho života a díla a naše veřejnoprávní to s klidem pošle do éteru. Je mi z toho opravdu úzko, dnes je možné opravdu všechno. ()
Petra Špalková je opět famózní a nenápadně nám tím ukazuje, že manželky byly na konci 19. století tím, co drželo rodiny pohromadě. Ať už byly skutečné city nasměrovány do libovolných směrů. Takže mě ke konci nepřekvapilo, když se jako druhá nejzajímavější postava vyjevila dcera Otýlie v podání Sabiny Rojkové. Antonín Dvořák i po tomto bulvárním nahlédnutí do kousku jeho života zůstává hudebním géniem, který se nejspíš občas choval jako blázen. Což Hynek Čermák zvládl se ctí. Igor Bareš mi tam bohužel přišel spíš nevyužitý. Kameraman si hlavně zkraje až příliš hrál s filtry, pak se buď ukáznil, nebo jsem si zvykl. ()
,,Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu." Tedy úpřimně: kdo z nás si kdy představoval Antonína Dvořáka jako muže, který i v pozdním věku cvičí na záhradě s činkami, chodí zapíjet žel v alkoholu s přítelem nebo učí svého slavného žáka kouřit doutníky? Byť se z tohohle filmu o Antonínu Dvořákovi skoro nic pořádného kromě nepodstatných (a možná ani ne zcela pravdivých) kuriozit nedozvíme, oceňuju Americké dopisy jako slušný historický film. Jedná se vlastně o pouhou epizodu z Dvořákova života, ve které je zaměřeno na pohled do Dvořákova soukromí, rodinných vztahů i zákulisí další tvorby a počinů po slavném úspěchu v Americe roku 1894, kde příběh je podávan s důrazem na psychologickou linii. Vadili mi pouze zbytečně patetické flashbacky coby špatné vzpomínky hlavního hrdiny a ocenil bych víc původní Dvořákovy tvorby, než těch pár příležitostních útržků (např. namísto zbytečné další scénické hudby autora J.Jiráska). Při tom herecké výkony se povedly a to jsem se docela obával, když jsem si přečetl, že tohoto hudebního velikána hraje herec Hynek Čermák (známý z filmů jako Ganster Ka nebo Rapl), dříve jsem ho v ničem neviděl, ale jako Antonín Dvořák mi přišel docela důvěryhodný. ()
"Rušíte mě, Suku !! Každá moje nota, kterou mi zaženete, je tisíckrát cennější než to vaše vrzání !!" ;) ()
Já jsem velmi spokojen, už dlouho jsem nedal filmu České televize plný počet hvězdiček. Čekal jsem nějakou ušlechtilou nudu a dočkal jsem se velmi zajímavé podívané. Odpůrcům filmu pouze připomínám, že se nejedná o dokumentární film, takže každý ví, že není možné vše řečené brát vážně. Svou distanc autoři dostatečně projevili tím, že do titulků napsali, že existence dopisů není doložena. Jedná se tedy o jejich fantazii: takhle nějak to být mohlo, ale také nemuselo. Mimořádně šťastně byli zvoleni herci, kteří také své role velmi zdařile zahráli. Pro mne to byl skutečně koncert (což je označení, které se k filmu o Antonínu Dvořákovi i hodí). A třešničkou na dortu byl J. V. Sládek. Opravdu jsem se už dlouho u České televize takto dobře nebavil. ()
Náhled do duše a životní etapy historické osobnosti není nikdy na škodu. Antonín Dvořák byl taky jenom člověk z masa a kostí, chlap jako kterýkoliv jiný. Pravda, byl ale obdařen neobyčejným darem, ale za ten musel zaplatit, aby byly misky vah v rovnováze. Tak už to na tomhle světě chodí a nebude tomu jinak. Obsazení Hynka Čermáka do hlavní role byla dobrá volba. ()
Jak Jaroslav Brabec sliboval na Bloody X mass festivalu v Chotěboři v listopadu roku 2013, že se chystá natáčet film o Antonínu Dvořákovi, byl jsem moc zvědav, jak se mu to povede. A musím konstatovat - že nepovedlo. Výběr Hynka Čermáka jako Antonína Dvořáka mě vůbec nepřesvědčil a spíše vadil, tohle obsazení se nepovedlo. Dále mě vadily ty retrospektivní scény zahalené do jakéhosi oparu, který je teď hodně v módě. Nevím, celkově to vyznělo do ztracena a myslím si, že by se o Dvořákovi dalo natočit určitě lepší zpracování. Škoda, poslední filmy Jaroslava Brabce mě zklamávají čím dál víc. ()
Pornografie. Devalvace života Antonína Dvořáka na trapné laciné melodrama, hodnotově výživné asi jako epizoda Života na zámku, se spoustou historických chyb a komických režijních operací - ale budovat napětí hororovými prostřihy na zabijačku potažmo nabídnout postavám rešení vypjatých situací pomocí nervní klátičky, to je ostatně prvek klasické televize pro nejširší hltače. ()
Tři slova. Vkusně natočená nuda. ()
Skvělá výprava a výborné herecké výkony. Takových českých filmů bych uvítal více, nízkému hodnocení moc nerozumím, ten snímek má parádní atmosféru. ()
Související novinky
23. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2015 se stává film Kobry a užovky. Film si přímo z vyhlašování ocenění odnesl šest sošek Českých lvů. Za nejlepší film si cenu převzali producenti Jan Prušinovský a… (více)