poster

Happy Valley (TV seriál)

Krimi / Drama

Velká Británie, 2014, 6x60 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • hellstruck
    ****

    Vypadá to, že se seriály o policistech, kteří bojují se svými vnitřními démony, se v Británii roztrhl pytel. A přestože hlavní ženská hrdinka je vcelku vítaným zpestřením, Good Cop a Luther ji stále kvalitativně převyšují. První epizodou si mě toto pochmurně krásné údolí (které ale Londýn ani Edinburgh do kapsy opravdu nestrčí) příliš nezískalo. Postavy působily nesympaticky a karty jsou rozdané příliš brzy. V dalším díle však již děj pomalu vrcholí a nabere spád; napínavé zvraty skvěle fungují až do čtvrtého dílu, kdy se však znenadání hlavní zápletka (skoro) vyřeší. Poslední dvě epizody tedy nejsou tak odzbrojující jako 2.-4., ale i tak se po finále dostaví pocit zadostiučinění. Pohled na zdeptanou hlavní hrdinku byl sice trochu otravný, ale zřejmě se jedná o nutné zlo. Příběh částečně i díky tomu působí lidsky a opravdově. Po delším zvážení musím pochválit i herce - každému z nich padla role jako ulitá, snad jen Sarah Lancashire působila až nevěřícně starší, než její manžel a chvílemi jsem jim nevěřila. Charismatický Ashley byl vykreslený skvěle a zřejmě jako s jediným záporákem se s ním dalo trochu sympatizovat. Naopak Pembertona budu mít zřejmě napořád zaškatulkovaného jako "toho podělanýho sraba z Happy Valley". Nakonec si mě tedy Happy Valley, ve kterém všechny útrapy řeší šálkem čaje, omotalo kolem prstu. Nad pěti hvězdičkami však stále váhám, protože.. no, protože Luther a Good Cop :) Každopádně mi nedá poznamenat, že ten malý rozcáplý harant Ryan je jako každé druhé dítě v Anglii, neskutečně otravné.(14.12.2014)

  • kareen
    *****

    Už je mi to pomalu blbý, vychvalovat každou druhou britskou krimi minisérii do nebes, ale co se dá dělat, zkrátka kdo umí, ten umí a na tomto televizním poli, se až na výjimky nic tak srovnatelně kvalitního nerodí. A přitom Britové jedou vždy podle stejné rovnice - dobré herecké obsazení, psychologicky velmi precizně propracované charaktery, uvěřitelný scénář, který bere v úvahu mimo jiné inteligenci diváka a když k tomu přihodí ještě nějaké to malebné městečko a zajímavou atmosféru, nemá to chybu. Tentokrát jsem ještě více než jindy sympatizovala s hlavní hrdinkou Catherine, chápala její frustraci, když jí pořád před nosem unikala příležitost vypořádat se s tím neřádem Tommym, kterému jsem já osobně přála velmi pomalou a bolestivou smrt a jak už tady píše emma53, měla jsem pocit, jako bych se sama stala obyvatelkou malého města a sžila se s místními postavičkami. Mimochodem, zdá se, že Angličani opravdu mají neodolatelné nutkání řešit všechny problémy šálkem čaje, alespoň tady, kam jen se Catherine vrtla, tam jí ho všichni okamžitě nabízeli.(14.7.2014)

  • Matty
    ***

    Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65%(4.12.2014)

  • roorybacky
    *****

    Výborná psychologie postav, bezchybné herecké výkony, citlivá režie, silná gradace příběhu a celkově působivý průnik mezi klasickým krimithrillerem, psychologickým dramatem a sociálně kritickou sondou. BBC prostě umí.(20.4.2015)

  • DaViD´82
    *****

    Označení "britské Fargo" je sice stejně tak zavádějící jako i zjednodušující, ale znáte to... Na každém šprochu pravdy trochu. Vzájemná příbuznost totiž není jen v konceptu samotném či v zasazení do každodenní rutiny zapadákova, ale i v té rovině, že se tu jde až na samou dřeň veškerých postav, které působí "jako vaši sousedi". A právě z toho důvodu je zdejší uvěřitelné dění "zla v každém z nás" tak mrazivě znepokojivé. Odvážná (a rozporuplná) je změna stylu i žánru během finálních dvou epizod, kdy se nekompromisní psycho krimi thriller mění ve vypjaté komorní psychologické drama, ve kterém již pro krimi linii není místo. Na škodu to ovšem není, protože tady nejde v prvním (a ostatně ani ve druhém) plánu o zločin jako takový, ale o postavy v jeho víru chyceném.(30.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace