Ve větru

Filmový román v dopisech a živých obrazech, které tvoří (snad můžeme přizvat i hudbu) obdivuhodnou jednotu. Bylo řečeno, že po Osvětimi, již není možno popisovat svět prostředky, které byly do té doby považovány za běžné, protože se staly lživými, zkreslujícími a podbízivými. A Martti Helde si to asi uvědomuje víc, než kdokoli jiný. Jeho čtyřrozměrný film (2 obrazy v ploše, 1 pojezd kamery vizuálně neprůchozími místy, 1 slovo, případně i hudba. 0 čas) má současně reálné i virtuální kouzlo, i když kouzlem je zde míněno zoufalství, duševní i fyzické strádání a trýzeň, i spása ve smrti či aklimatizaci. Pozn. 1: Přesídlování obyvatel Estonska do SSSR probíhalo v letech 1941 - 1942, a potom na podzim roku 1944 (ca. čtvrtina obyvatel). Mezitím na známé konferenci ve Wannsee 20. 1. 1942, bylo Estonsko označeno za judenfrei (volně: bez kapky židovské krve - zde na to stačilo ca. 400 mordů). Pozn. 2: Důležitou roli zde hraje i vítr (název, symbol setkání, jediný pohyb na živých obrazech). Pozn. 3: Napadl mě příměr si filmem Petera Weira "Útěk ze Sibiře", který svým vypjatým realismem hrůzu skutečnosti spíš ředí než koncentruje. Pozn. 4: Zdeněk Svěrák by mohl mít radost z toho, kam se jeho primitivní pojetí živých obrazů posunulo. (21.11.2016)

Na tento film asi nebyl nikdo připraven. Je totiž prvním, ve kterém hlavní roli hraje pouze "kompars". Stylem mírně oživených fotografií (mrknutí oka, vlající vlasy, pohupující se tráva) nad kterými jsou čteny dopisy z ruského gulagu se postupně seznámíme s osudem jedné ženy a její rodiny. Příběh je to smutný a v kontextu dnešní doby i varovný. Nicméně chce to při sledování trpělivost, kterou asi 10 lidí v sále na Febiofestu nemělo. Přesto byla na konci projekce tendence zatleskat. (31.03.2015)

Opäť jeden film úplne iný, než všetky ostatné (čo som videl). Miesto dialógov sú v ňom čítané listy. Pohyblivé scény sú nahradené (väčšinu času) statickými na spôsob živých obrazov. Herci akoby skameneli v situáciách, ktoré ilustrujú čítaný text. Musím uznať, že tie scény sú vizuálne veľmi pôsobivé, plné vypiplaných detailov a predsa nepôsobia umelo. Je to silne "atmosferický" film, čo znamená, že ak máte tú správnu náladu, pocítite závan veľkého umenia. V opačnom prípade film len odzívate, prípadne vôbec nedopozeráte. (06.03.2017)

Poetika v tragédii. Ale tá forma film zabila. Je to vlastne typická festivalovka, ktorá chce ponúknuť niečo netradičné, zvláštne , originálne. A do istej miery sa to podarilo. Ale v tom prípade je to určené pre veľmi špecifického diváka. Pretože pár obrazov, okolo sa točí kamera nerobí dobrý film. Nakoniec to bolo len o občasne peknej hudbe a čítaní z denníka. Na to by postačila aj audiokniha. Z témy by sa dal inak urobiť veľký film. (18.04.2022)

Zvláštní film, a to především ve způsobu, jakým je natočen. Pokud byste čekali drsné drama ze sovětského gulagu, což se tak nějak podle základní anotace nabízí, tak dostanete něco naprosto jiného. To hlavní je vyprávěno slovem, v podstatě dopisy, které psala jedna z žen v gulagu uvězněných. Obraz funguje spíše jako lyrické dokreslení, což nemusí nutně oslovit. (12.12.2016)