Volný pád

„Jaký si dáš čaj? Máme mátový," vyzývá bez většího zájmu starší žena svého apatického muže, s nímž obývá zabydlenou domácnost. Poté se schodištěm vydá na střechu domu, odkud očima přehlédne večerní, smogem zahalenou Budapešť. A skočí. Do domácností, jejichž chod letmo zahlédneme, zatímco žena padá kolem oken, se ale ještě vrátíme. Navštívíme jednu po druhé, vždy na chvíli, ale zároveň na dostatečně dlouho, abychom dokázali pojmenovat „diagnózu", která příslušníky těchto domácností formuje a jejichž souhrn je – bohužel, dlužno říct – typický i pro současnou společnost. Ač vystavěny se zřetelnou odlišností, nabízejí všechny příběhy i množství paralel. S groteskní nadsázkou podaný výsměch planému spasitelství či lhostejnosti, plivanec do tváře přetvářky. Mimořádně imaginativní, dotažený a přitom neokázalý snímek dokáže přicházet s provokativními myšlenkami, aniž by na něm bylo cokoliv prvoplánově pohoršujícího. Někdy ani skok ze střechy nepomůže. (MFF Karlovy Vary)