Režie:
Leo McCareyKamera:
William C. MellorHrají:
Victor Moore, Beulah Bondi, Fay Bainter, Thomas Mitchell, Porter Hall, Barbara Read, Maurice Moscovitch, Minna Gombell, Louise Beavers, Leo McCarey (více)Obsahy(1)
Starší manželský pár Barkley (Victor Moore) a Lucy (Beulah Bondi) Cooperovi se ocitne v těžké finanční situaci a přijde o své bydlení. Musí se spolehnout na svých pět dětí, žádné z nich ale není ochotné se o oba rodiče postarat. (ČSFD)
Recenze (11)
Tu netreba komentar , snad len poviem ze starnuci rodiacia urcite nie su pritaz. Ha, poznam vsak pripady, kedy sa decko doslova vysralo na rodicov, starka nevladala a decko jej nijak nepomahalo, nechalo ju tak, nech sa trapi. Starky mal - a to viem z praxe - 85, 86 rokov, byval sam v dome /decko byvalo par 100 m od neho vo vedlajsom dome na rovnakej ulici/, nedokazal si ist ani nakupit, stare suche rozky jedol od hladu, zima v dome viac vladla ako teplo. Dcera k nemu nechodila an i nakup mu nesla, vypinala mu kurenie .. .starky bol pre nu pritaz. Taketo haranty tu boli su a budu vzdy : 95 % ()
Make way for tomorrow je dokonalým protipólom svižných konverzačných komédií klasického Hollywoodu. Je tu všetko naopak. Mladšie páry vystriedal starší, britkosť a cynizmus je nahradený úprimnosťou medzi milujúcim sa párom a pomalosťou. Prekvapí prístup, akým sa rieši vzniknutá situácia, nútené odlúčenie kvôli racionálnejšiemu riešeniu problému starého páru a ich prispôsobenie sa tomuto rozhodnutiu by bolo dnes asi neprípustné v každej rodine. Možno je film ku koncu stále sentimentálnejší, ale ono to k tej starobe patrí. Vtedajší komerčný film bol určený dospelému divákovi a tento ide so svojim cieľovým zameraním ešte ďalej. Pokiaľ sa niekedy niekde uskutoční festival venovaný jeseni života, Make way for tomorrow musí byť pre organizátorov povinnosťou. ()
Zní to skoro neuvěřitelně, ale tohle je opravdu důstojnej předchůdce Ozuových rodinných dramat (s humorem) ze 40. a 50. let. Skoro celej film jen koukáte s otevřenou pusou, s jakou nadčasovostí McCarey dokázal zobrazit smutek odstrkovanýho stáří. Takový to dílo, po kterým se k něčemu snažíte odhodlat, v tomhle případě k tomu, že svý rodiče nikdy nedáte do důchoďáku a vrátiíe jim to, co dali oni vám. Kéž by to vyšlo :-)! ()
Staří manželé přicházejí (kvůli dluhům) o střechu nad hlavou. Žádné z jejich pěti dětí nemá dostatek prostředků (či ochoty) se o ně oba postarat. Následuje něco přes hodinu ne úplně příjemných a záživných scén, kdy babička žije u jednoho ze synů a věčně jim někde překáží či něco kazí, zatímco děda zažívá něco obdobného u jedné z dcer. Velmi silných je závěrečných asi dvacet minut, kdy se oba po pár měsících znovu (na pár hodin) setkávají. ()
Jakoby tento nestárnoucí film předznamenával neorealistické uchopení obdobného tématu minimálně v poválečném Umbertovi D. Ale to téma - nevyhnutelná "přebytečnost" staré generace a nevděk generace nové - je evidentně věčné. Nemusíme jít až ke Králi Learovi, s geniální nadčasovoství ho zachytil třeba i náš mistr Neruda. Vzpomínáte? "Dřevo ukradl jsi v panském lese / komu děláš z něho koryto?" / "Dědovi; - již se mu ruka třese, / nádobí už všechno rozbito." / "Nauč mne to!" - "Vida toho kluka, / nač by tvá to ruka uměla?!" / "Až se tobě třásti bude ruka, / koryto ti synek udělá!" ()
Reklama