Nepochopená

Na rovinu, musím hodit otázky do placu. O čem to vlastně mělo být a co mi měl film sdělit? Vykreslit svět mlaďounké Arie, který je v ostrém kontrastu s tím dospělým? Nahlídnutí do italských rodinných peripetií? Zobrazení nepochopení citlivé dětské duše, která volnomyšlenkářsky proplouvá životem? Nebo jsem měl pohlédnout zpátky do svých dětských let, kdy člověk roste a formuje se jako člověk? Asi příliš otázek a možná mi nějaký ten smysl unikl, ale v tomhle dortu od pejska a kočičky jsem v pravdě nic nezahlédl a absolutně nic mi osobního nepředal. (12.07.2014)

[MFFKV - 2014] Velice svérázná italská režisérka Asia Argento přivezla do Varů svůj svérázný počin Nepochopená. Očima malé holčičky sledujeme její nerovný zápas s jejich bohémskými rodiči a tak nějak čekáme až se něco semele. Obvykle mi Charlotte Gainsbourg nahání husí kůži, ale to bude především tím, že mi ji přiblížil hlavně Lars von Trier, zde je ovšem nějak umírněná a vůbec mi nevadila. Místy barevná, místy černá, místy veselá, místy smutná. Taková je La Incompresa. Bohužel průměrný festivalový film. (11.07.2014)

Tak tohle je dechberouci detsky epos s radnym nadhledem, ktery divaka trochu nuti rozmrzet se nad tim, co to teda krista je? Psychodrama nebo jen drsnejsi rodinna podivana? Reziserka nam ale prozradila(na velice vtipne diskusi po filmu), ze je to dilo urcene primarne detem.. no nevim, jak na to budou reagovat treba prave devitileti( odvahu bych na to nemel), mne to celkem polozilo... (07.07.2014)

Nesmírně smutný film. Trhá mi srdce, jak nezodpovědní a sobečtí rodiče svým chováním ubližují dětem. Odpírají jim pozornost a lásku, vytváří pocity viny a nejistoty a vysekávají hluboké rány v dětské duši. Technicky filmu nemám co vytknout, živelná Asia Argento ví co chce a herecký ensámbl včetně dětí si dokáže ukočírovat. Mimochodem devítiletá Giulie Salerno se svojí role Arie zhostila nad očekávání znamenitě. Trochu mi ovšem uniká důvod vzniku tak smutného snímku, který navíc režisérka označila za film, který by měly vidět hlavně děti. To si přes záblesky světlých chvil úplně nemyslím. Po shlédnutí mi zůstala pouze lítost, sympatie k hlavní hrdince a silný pocit zmaru ze zbytečného ubližování a šikany. Slabší tři hvězdy. P.S. Mám neodbytný dojem, že úplně poslední věty filmu jsou určeny rodičům režisérky. (07.07.2014)

Nadnesená deníková forma z pohledu předpubertální Arii vzbuzuje pocit neskutečného rodičovského týrání v kombinaci se šikanou ve třídě a připomene dobu, kdy jste na základce práskli dveřma s plánem, že si sbalíte pár knih, plyšáka a gameboye a domu se už nikdy nevrátíte. Pamatujete si každou nespravedlivou facku, ale většinu malérů, ze který jste vyvázli, už jste dávno zapomněli. ___ Hlavní postava má ve snímku tu výhodu, že rodiče žijí odděleně, tudíž po sbalení věcí na truc má kam odejít - odvrácená strana mince se objeví ve chvíli, kdy začne být jednomu z vyšinutých rodičů na obtíž, takže může být stejně snadno vypakovaná. Při náhledu z první osoby se vypravěčka projevuje jako předčasně vyspělá, jediná ukřivděná a soustavně ponižovaná a možná taková i je, někdy ale v příběhu odhalí pár lepších stránek soužití v pravé italské rodině, které znemožňují jednostranný náhled oběti. Pokud jste ze začátku měli pocit objektivního vyprávění, rychle vystřízlivíte u zpomalených záběrů namachrovanýho skejťáka, osmdesátkového disca, andělského osvícení u čtení projevu nebo (a to především) u znásilňování barbín. ___ Asia Argento slibuje výlet do dětství - ne zrovna příjemný, ale o to větší jízdu. (06.07.2014)