Iracionální muž

Woody light. Pomalé a predvídateľné vzťahové preväzovanie postáv postupne prejde do zaujímavejšej a na tak závažnú tému roztomilo hravé filozofovanie o zmysle života, práve súdiť a následkoch činu. Scéna v ktorej ide o život nie je napínavá, ale zrejme ani nemala byť. (17.08.2015)

Pokus o návrat na cynické pole Match Pointu, které pro mě osobně selhává v nejasném vypravěči a až příliš průhledné „osud“ pointě, jíž by mnohem víc slušel jiný vítěz. Po většinu času to ale má správný Allenův rukopis, jemuž už se možná na stará kolena trochu třese ruka, ale pořád dokáže napsat skvělé dialogy. Jen ty postavy jsou tentokrát až moc jednorozměrné. Ale zase jsem se vlastně ani nestihl nudit, protože Allen dokáže i o ničem mluvit s noblesou. A to mě stále ještě v jeho podání baví… (06.09.2015)

Woody už se ani nesnaží maskovat, že celý příběh představuje pouhou ilustraci k určitému myšlenkovému konceptu a záminku k autorově filozofické disputaci. Aby si ulehčil práci, své úvahy střídavě artikuluje hned skrze dva vypravěče (z nichž jeden k nám promlouvá kdovíodkud) a v nepřeberném množství „walk and talk“/„sit and deliver“ slovních výměn. Marně si – vyjma finále, nabízejícího jediný úsměvný moment filmu – snažím vybavit scénu, která by nestála na tom, co slyšíme, nýbrž na tom, co vidíme (jakkoli jsou Khondjiho romantické záběry zapadajícího slunce krásné, vyprávění slouží jen minimálně). Nedovařené zápletka by vydala možná na jeden segment v povídkovém cyklu. Dějové zvraty jsou tak předvídatelné (jediné překvapení tkví ve volbě vražedného nástroje, neboť je zprvu naznačeno, že by jím mohlo být něco jiného) a zároveň hitchcockovky nepravděpodobné (ovšem bez propracované vyprávěcí struktury, která by nás vtáhla a odvedla pozornost od jejich nepravděpodobnosti) a děj je posunován vpřed tak líně, že jsem v kině pocitově strávil dobré tři hodiny. Po nadějném úvodu se film mění v únavné rozmělňování jedné ideje, se kterou Allen mnohem lépe naložil ve svých dřívějších filmech (Zločiny a poklesky, Match Point). S Allenovou pozdní tvorbou Iracionálního muže kromě literárního charakteru a velmi odbitého vyprávění pojí klišé neodolatelného mužského hrdiny, do kterého se okamžitě zamilují všechny ženské postavy – milé, ale naprosto nepřesvědčivé (ne vinou hereček). Herci přesto zůstávají jediným důvodem, proč se s Iracionálním mužem neseznámit pouze ve formě novely (kdyby nějaká existovala). Woody by udělal lépe, kdyby se pro příště nezdržoval s režírováním a diváky netrápil vyprávěním bez napětí a překvapení a své myšlenkově podnětné scénáře prezentoval pouze v textové podobě. 55% (01.08.2015)

Nejfilozofičtější, nejosudovější a nejhrůznější Allen od Match Pointu. Smysl života, vražda a morálka lidského chování v jednom. Jo, možná je to ve mě, třeba mě Woody zase dostal, vyprávění i postavy mě fascinovaly, kam vše směřuje, jsem nepoznal, možná mě někdo z obdivu panu autorovi dokáže vyléčit, co můžu však bezpečně prohlásit, že to zatím není ani jeden z vás. 90%. (18.02.2016)

Léto co léto posílá Woody Allen na výlet po českých kinech své nové kousky. V Iracionálním muži Woody dokazuje velmi racionální vedení herců a Joaquin pod jeho režií posunuje svůj herecký supertalent směrem k oscarovým uváhám. Poměrně náročnou postavu totiž zahrál mistrovsky a jeho výkon mně dopřál větší radost než samotný film, který si hraje jak s činy, tak se slovy. Iracionální muž je racionální hříčka ideální do letních časů, která dokáže udržet pozornost a bavit, jen je čas od času potřeba přimhouřit oči nad chováním hlavních postav. (27.07.2015)

║Rozpočet $11miliónov║Tržby USA $4,030,360║Tržby Celosvetovo $27,391,084▐ ďalší nápaditý a vyhrotený Allen so zaujímavými dejovými zvratmi, Emma Stone a Joaquin Phoenix si dobre sadli /videl v kine: 60%/ (11.08.2015)

Raskolnikovské variace. Nejlepší Woodyho film od Vicky Christiny Barcelony... (29.01.2016)

Bál jsem se, že to bude jen o rozedraném filosovi, kterého budou chtít mrdat dvě pěkné ženské a on chudák ne že by nevěděl kterou, ale že díky erektivní disfunkci způsobené zkaženým světem ani nebude moci a uchlastá se nebo tak něco. Naštěstí úvodní pasáž sloužila jen k vykreslení Phoenixovi zkrachovalosti a zápletka, která znenadání přišla potom byla o dost výživnější. Za mě rozhodně palec nahoru. (09.08.2015)

,,POMŮŽU TÉ ŽENĚ, BUDU JEDNAT. ZBAVÍM SVĚT ODPORNÉHO ČLOVĚKA, KTERÝ LIDEM DĚLÁ ZE ŽIVOTA PEKLO!“ /// Abe se rozhodne řídit svůj život. Tohle rozhodnutí strhne sled událostí, vedoucí k ponaučení, jaký v učebnici nenajdete. Jednoduchý děj směřující k pointě ničím neurazí, ale je to takový „na jedno brdo“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím, že po smrti některejch lidí může bejt život lepší. 2.) Emma Stone by měla bejt mojí inspirací. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.09.2016)

Ach ach, ty emocionální pustiny jsou tak deprimující a tak Abe žije ze dne na den, jako by ani nežil, nezáleží mu už vůbec na ničem a najednou šup, do jeho života vstoupí dvě ženy, což ho nějak extra netankovalo, kdyby si jednou nezašel do hospůdky s Jill a tam se nestal svědkem jednoho rozhovoru. A ejhle už tady máme muže jak víno, kterému je zcela jasné, jaký je smysl jeho života a pak už to jede jako dráha. I ten sex s Rituškou ho najednou naplňuje, jen to všechno směřuje zvláštním směrem a to slůvko "iracionální" nabývá obrovských rozměrů. Phoenix byl svůj, jako by tu první polovinu ani nehrál, to byl zkrátka on, bezvadný jako vždy. A Emma byla prima, baštila jsem tu její počáteční naivitu i to postupné prozření se vším všudy. Pravda, konec byl trochu předvídatelný, ale zamhouříme očko a ten čtvereček jim ráda dám i když je malinko průhledný. (01.02.2016)

70% Kdo jinému jámu kopá aneb docela fajn filmová hříčka Woodyho Allena. Jen je trochu škoda, že k postavě Joaquina Phoenixe (opět vynikajcí, nepřestávám fandit) nebyly vybrány o trochu živější a kožnatější herečky než Emma Stone a Parker Posey. (10.02.2016)

"Lákala mě tvůrčí výzva spáchat dokonalou vraždu." Takových už bylo, Abe, a kdyby ti to vyšlo, tak by se tento snímek ani nemusel točit. Jenže ono to proběhlo tak, jak to v podobných filmových případech chodívá, takže žádné překvapení se nekonalo. Mě tedy potěšily spíše drobnosti, jako třeba skvělá Jill, Abeova zkouška ruské rulety či označení filozofie za verbální masturbaci. Na zásadní otázky si však budu muset odpovědět sám: Můžu někoho zavraždit, aby byl svět lepší? Kolik oprávněně zavražděných trestní zákoník toleruje? Mohu přitom použít intergalaktické dělo? Co bude dneska k večeři? (06.04.2017)

Mohl bych dát tři, ale upřímně řečeno už vůči Allenovi necítím ani kapku vstřícnosti. Další film, ve kterém všichni mluví, myslí a oblékají se stejně, děj je banální (a každou událost zopakuje voiceover, aby to pochopil opravdu ÚPLNĚ každý) a veskrze snobský a ze všech filmařských voleb čiší v první řadě urážející lenost a pohodlnost tvůrce. Fakt nejsem konstruktivní, jsem jenom otrávený a naštvaný, že někdo, kdo dřív uměl točit, došel na tuhle úroveň. (Do Emmy Stone jsem se v každé scéně stihl znova a znova zamilovat, až mi to začalo být trochu otravný. Nicméně pokud to někdo táhne nahoru, tak ne Phoenix, ale ona.) (28.07.2015)

Nuda, nuda, šeď... Do půlky se ve filmu jenom kecá, pak dojde k vraždě, tak jsem si myslel, že se to konečně rozjede, ale nic. Dál se opět kecá a kecá, až film dojde k takovýmu divnýmu a uspěchanýmu finále. Já samozřejmě dopředu počítal s tim, že filmy Woodyho Allena jsou ukecaný, ale tady úplně chybí ten jeho typickej černej humor, sarkasmus a ironie. Tohle na mě dělalo dojem, že Woody Allen dostal nějakej nápad na film, ale spíchnul to hodně horkou jehlou a nechal to prostě nedotažený, protože jeho skalním příznivcům tohle bude bohatě stačit. Jedinym plusem je asi výkon Joaquina Phoenixe. (09.01.2023)

Ten cynismus mě bavil, ale v druhé polovině mě přestala vztahovka zajímat a jen jsem byl zvědavý, jak se hlavní postavě vymstí ta vražda. Konec byl fajn. (29.06.2020)

„Nejlepší nápady se často zrodí, když hoří termín.“ První půlhodina je vpravdě méně záživná, ale přece jen má své opodstatnění. Divák se snad ani nemá snažit pochopit, jako spíš přijmout fakt, že Phoenixova postava opravdu nemá žádný životní „pohon“. Avšak po vyslechnutí rozhovoru začne film dostávat s každou minutou větší šťávu a já osobně se pak moc bavil až do konce (od chystání se na „akci“, přes způsob jejího provedení až třeba po takové teorie u večeře). A usmíval se u toho, ani nemuselo jít o komedii. Čemu se naopak vyloženě směju, jsou ty rozhořčené komentáře, které jsou stejné jako to, na co poukazují, tedy opakující se a nepřicházející s ničím novým. Ale třeba některým časem dojde, že Woody variuje (s potěšením) zcela záměrně, a to „snobské“ filozofování je užíváním pravd z jeho starších snímků, ovšem nyní s ironickým a škodolibým zabarvením. Já si jen potvrdil, že stále jsem Allenův divák, a proto doufám, že se nenechá otrávit kritiky a dál si bude sveřepě točit film ročně. Tentokrát je to za slušné 4*. (13.07.2016)

Do vyhořelého života jiskru přinášející zločin a potměšilý trest. Allenova další půjčka od Dostojevského už není přehlídkou nějakých břitkých slovních výměn, ale spíše zamyšlení nad ohebností morálky a fatalitou možnosti volby. Pravda trochu předvídatelné a woodyovsky snobské (krásně reprezentováno rozmazleným idealismem postavy E.Stone), ale ta stařecká nenechavá autorská ruka má ve své osobitosti pořád co nabídnout. U epilogu Jill mi scházelo, že v rámci terapie napsala knihu o kauzalitě a determinismu, ve které „verbálně masturbuje“ nad tím, kdo Abea upozornil na rozhovor u vedlejšího stolu v bistru.. (12.04.2018)

Stejně těžkopádné jako Kasandřin sen. Nic nového pod sluncem. (10.06.2019)

Kríza stredného veku plus vyhorenie doženie učiteľa filozofie k apatickému popíjaniu a strate libida. Chuť do života mu dodá možnosť vykonať čosi, čo ešte neskúsil: dokonalý zločin. Nabudí ho to a získa stratenú vitalitu i sex. Plus mladú milenku ako bonus. Chytré dialógy, skvelá pointa. ďalší výborný Woody Allen, ktorý je osobne tvorbou oveľa pútavejší po roku 2010, ako v časoch, kedy údajne režíroval podľa umelecko-kritickej aj diváckej väčšiny najzaujímavejšie (no pre mňa zväčša len tuho priemerné) filmy. (12.06.2021)

Všechny postavy, které vytváří, mají hluboký vnitřní rozměr. Každou svou (často rozpolcenou) roli prožívá, na každou se celé měsíce pečlivě připravuje. Prvně jsem si říkal, proč mu maskéři udělali takový pupek, pak bylo evidentní, že je jeho. I tady mi Joaquin Phoenix jednoduše sedl. Woody Allen za kamerou už tolik ne. Filmy točí jak na běžícím pásu, což mnohé vytáčí. Protože to dělá poslední roky tak nějak stejně. Leckterou myšlenku o pár vteřin později zopakuje voice-over tak zbytečný, že je to divákovi až líto. Nechci ale bilancovat a zdůrazňovat, jak se Allen opakuje. Prostě si užívám jeho nový kousek, kde znovu zkoumá morálku obyčejného člověka. Akademik Phoenix je cynik, který si rád přihne a studentům osobitě přednáší o filosofii. Okouzlí kolegyni, stejně tak studentku v kouzelném podání Emmy Stone, kterou nelze nemilovat. Obě jsou tak trochu unuděné poklidnými vztahy. A pak Phoenix divákům jen tak mimochodem představí svůj mrazivý plán, který ho má nakopnout do života. Výsledek sice působí monotónně, ale herecky je to síla, dialogy jsou slušné a některé scény snad až rafinované. A já prostě nejsem jedním z těch, jenž by vyrukoval s argumentem, že Allen pouze parafrázuje sám sebe a své starší filmové výlety. Díky i za tenhle. Ač za dietní čtyři. (02.02.2016)