Muž, který zabil Dona Quijota

Jedinou vadou tohoto opulentního filmu je, že obě jeho cca poloviny spolu moc nekomunikují. Přesto těch 25 let za to stálo. Don Quijote žije na věky. A vždy nepochopen - hodnocení a komentáře zcela zapadají do příběhu. Apropó, moje milá Morien, Óscara Jaenadu ti rozhodně neberu, ale představitel Qujiota ho ztvárnil dokonalou formou - vidíme směšné prkenné deklamace, protože jinak dona Quijota vidět nemůžeme. Vidíme "vetchého senilního starce", protože už ve své původní době byl opotřebovaným přežitkem. Xavier věří, že je don Quijote, právě tak jako tomu věřil don Quijote. Xavier věru je don Quijote. Přišel čas, aby jeho pofidérní "tvůrce" - režisér Toby - byl konfronotován s duchy, které vyvolal. A Terry Gilliam "uvězněn ve třicet let starých tvůrčích postupech"? Jako don Quijote de la Mancha, rytíř smutné postavy. (09.05.2019)

Terry Gilliam si splnil svůj sen o natočení filmu o slavném Donu Quijotovi, o který se pokoušel před prakticky dvěma dekádami ale osud mu v té době nepřál a vznikl z toho zábavný dokument Ztracen v La Mancha. Po letech se Terrymu zadařilo a natočil si svůj film, pro sebe a pro partu vyvolených, kterým film nepřijde tak příšerně vleklý a nudný, jako mně. (03.10.2019)

Nepatřím mezi skalní fanoušky Gilliamovy tvorby (popravdě řečeno, nakoukáno nemám téměř nic z jeho filmografie), přípravy jeho projektu inspirovaného jednou z nejslavnějších knih španělské literatury mě tedy nechávaly poměrně chladnou. Když jsem ale zjistila, že jeho nový film budou mít možnost jako téměř první v republice vidět návštěvníci KVIFF, dohnala jsem si alespoň malý restík - dokument "Ztracen v La Mancha". A bohužel nemohu říct nic lepšího než to, že zachycení té největší filmařské smůly v historii kinematografie bylo mnohem lepší než výsledný snímek - od druhé poloviny nekonzistentní pelmel, který mohl skončit jakýmkoli způsobem, ale do srdce mě rozhodně nezasáhl. Třetí hvězdičku přihazuji za výborného Adama Drivera. (04.07.2018)

[KVIFF] 25 let. Nebo kolik. A takhle se lid odvděčí mistrovi. Nicméně ať žije subjektivita. Terryho Gilliama jsem nikdy upřímně tolik nemusel. Nebo tedy. Nikdy nenatočil film, který by mě vyloženě nadchl a nebo mne nějak uchvátil. A vlastně ani ne, že bych měl potřebu, některé vidět víckrát. Co si budeme, on Python taky nikdy nebyl nic extrémně skvělého, až na výjimky. (opět subjektivní záležitost). V každém případě jde o to, že tenhle film byl lehce zklamání samo o sobě už jenom proto, že jsem doufal, že to bude nějak první kvalitní podání tohoto literárního skvostu a ještě z důrazem ohledně smrti. To byl dokonalý plán. Nakonec se i tohohle lid vzdal a radši vytvořil něco s paralelou na reálný svět. Což je alespoň originální. Film má hlavně své typicky prazvláštní momenty, kdy vlastně ani nevíte co se děje. Klasicky. A finální zakončení jako takové je i ve výsledku napůl napumpováno satisfakcí a taky mírným zděšením. Ale! Já nevím jak vy. Ale já se bavil. Je mi jasné, že zde nemluvíme o komediálním skvostu, ale já se jednoduše bavil. A především za to mohl naprosto geniální Jonathan Pryce. Kupodivu to pokládám asi za nejsilnější Gilliamův film, co jsem kdy viděl. I když trochu ujetý a zvláštní. (08.07.2018)

Upřímně se musím přiznat, že do této podívané jsem šel hned od začátku s tím, že to rozhodně nebude snímek pro mě, o čemž mě svým průběhem ten film po celou dobu jen utvrzoval, a při závěrečných titulcích jsem si zhluboka oddechl, že to mám za sebou, neboť jsem to absolvoval vlastně jen kvůli Adamu Driverovi, který mě zde též utvrdil v tom, že začíná jít o čím dál výraznějšího a zajímavějšího herce, jenž dokáže zaujmout nejen svým atypickým vzhledem, ale především svým hereckým umem, který z něj může jednou udělat opravdovou hvězdu budoucnosti. Každopádně, on je tu ale skutečně snad tím jediným, co mě v tomto snímku oslovilo a popravdě musím souhlasit s již nejednou vysloveným názorem, že tato Gilliamova vize měla zůstat „tím“ nezrealizovaným projektem, který pak mohl zůstat ještě dlouhá léta předmětem mnoha diskuzí, úvah a rozborů, jak by mohl vypadat, kdyby skutečně jednou vznikl, nicméně, po všech těch útrapách se Terrymu splnil sen, film se mu nakonec podařilo natočit, ale výsledek prostě a jednoduše jednak většina obecenstva nepřijala, neboť pro „popcornové“ publikum je příliš zvláštní, výstřední a nejednoznačný, a naopak pro cinefili zase až moc jednoduchý, nevýrazný a nezajímavý, a jednak, se vší pokorou, mám dojem, že nyní po tomto snímku už po pár měsících nikdo už ani nevzdychne a když už, tak se zas nebude mluvit o filmu jako takovém, ale stále jen o projektu, jehož vznik provázela velice strastiplná cesta. Nicméně, abych vyjádřil své konkrétní pocity z filmu samotného, očekával jsem o dost větší divočinu, či spíše fantasmagorii, než tomu nakonec bylo, chvílemi jsem tedy sice vážně moc nechápal, co tím vším pan tvůrce chtěl vlastně vyjádřit, chvílemi to sklouzávalo do docela pořádné bizardnosti, chvílemi to zas působilo kýčovitě až běda, ovšem pořád to mělo nějakou tu hlavu a patu, s jasnou příběhovou kostrou, čímž jsem byl překvapen, že Gilliam zas až tolik nepopustil uzdu své fantazii, každopádně nic z toho nezafungovalo úplně přesvědčivě, či výrazně, a prostě to na mě zapůsobilo spíš jen jako takový zoufalý „výkřik do tmy“, který nemá v podstatě ani co nabídnout, či říct. Muž, který zabil Dona Quijota, je zkrátka zvláštní film, který si ale asi jen těžko najde svého diváka a který je vlastně i těžké někomu doporučit, jelikož v podstatě není ani proč. (27.03.2020)