Ai no corrida
L'Empire des sens
Korida lásky
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (84)
Strikně patalogická studie obsesivního sexuálního vztahu. Místy je to trochu nuda - film doplácí na mírnou ignoraci děje, který má trochu matoucí až psychedelickou strukturu. Rozhodně je to ale těžká a hutná záležitost. Trierova NYMFOMANKA se s tímhle nemůže moc rovnat. Mimochodem je tam hodně nesimulovaného sexu, ale stát vám z toho nebude. ()
Tenhle eroťák má tu výhodu, že sám o sobě je i vcelku dobrým filmem. Zatímco ostatní dobové snímky tohoto tématu, a nejen ty soudobé, trpí přihloupými scénáři, neboť tvůrcům jde ve skutečnosti jen o ukázání pohlavního aktu, i zde je to hlavní věc, nicméně ne na úkor příběhu. ()
Na jednu stranu zajímavý experiment (může být umění pornografické, resp. porno umělecké), na druhou nuda a ke konci dokonce bolest vydržet všechna utrpení, kterými se hlavní postavy "baví". Jako detailní (nebo spíš DETAILNÍ) studie sexuální posedlosti vedoucí k totální destrukci osobnosti je to úspěch, ale otázka spíš zní: PROČ SE NA TO MÁM DÍVAT? ()
Tenhle film je především o neukojené a neukojitelné sexuální touze, z níž stane se zničující vášeň a posedlost, vedoucí až k sebedestrukci a zmaru... Zajímavé a velmi netradiční dílko pro dospělé a poučené, kteří sami nemají problém se sexualitou a tím jsou i schopni bez předsudků přijmout takovýto neobvyklý příběh (film vychází ze skutečné události!) a odlišit tento film od běžné i extrémní pornografické produkce. I šokující scény zde nejsou nijak samoúčelné, dokreslují jen bizarnost fatálního vztahu hlavních hrdinů. Film, zasluhující si pro své citlivé ztvárnění možných (byť patologických) forem lidské sexuality nepochybně a s tolerancí nejvyšší hodnocení! ()
..a to jsem spíš benevolentní. Tenhle film byl dost o ničem, ke konci už poněkud stereotypní, a pokud v něm byla skryta nějaká myšlenka, byla skryta fakt dobře. Názorný příklad, že hranice mezi uměním a pornem může být někdy dost tenká..:) ()
Nechvalně proslulý a kontroverzní snímek Nagisy Ošimy líčí skutečný příběh, který se v Japonsku udál v první polovině 20. století. Z dnešního a možná i tehdejšího kontextu by bylo určitě snadné řící, že si film získal "renomé" především díky explicitním sexuálním scénám, které nemají příliš daleko od ryzí pornografie. Nicméně estetické zobrazování aktu a nejrůznějích sexuálních praktik a deviací (sadomasochismus, voyerství, exhibicionismus, orální sex, odorismus) přenáší film spíše do umělecké sféry. ()
Tak na tento film som sa tešil ako dieťa na Vianoce. Prekvapili ma odvážne zábery, ktoré mi až pootvorili ústa. Dokonca je to odvážnejšie ako dnešné japonské porno. Ai no corrida sa odohráva hlavne v interiéroch japonských papierových domov a absentujú zábery z vonku. Celkovo film nemá ani tak čo do príbehu ako na stále ukájanie sa medzi mužom a ženami. Klobúk dolu na odvahu Óšimi. ()
Děj by se dal zhustit tak do 10 vteřin. Kimono sem, kimono tam. Žádná pastva pro mé oči. Spíš téměř nepřečkatelná nuda. ()
poblít se ze závěru a už nikdy znova nevidět ()
Těsně po zhlédnutí nemám pocit, že bych o něco přišel, pokud bych tento film neznal. Otevřeným naturalismem mnohých scén mi to připomnělo jiný nechvalně proslulý snímek "Saló aneb 120 dnů sodomy", který jsem měl podobně jako "Koridu lásky" problém vůbec dokoukat. Neholduji podobným snímkům a jsem na pochybách, zda celý ten humbuk kolem jejich kontroverze nepramení z jejich samoúčelné snahy poutat na sebe pozornost za každou cenu. A na tuto hru se mi moc přistupovat nechce, už proto, že punc skandálnosti po letech vyprchá, a z pozice současného blazeovaného diváka od filmu očekávám poněkud více, než několik estetizovaných záběrů na kopulující párek. Uměleckých kvalit je zde podle mě poskrovnu a vyzdvihl bych snad jen kompozici některých záběrů a věrohodné herecké výkony představitelů ústřední dvojice. Jinak mě tato filmová studie milostného vztahu hysterické nymfomanky a hedonického flegmouše zrovna dvakrát neoslovila a soudím, že tenhle film má to nejlepší dávno za sebou. Svých 15 minut slávy si odbyl v éře sedmdesátek a dnes už těžko někoho osloví (byť ano, dovedu si klidně představit, že to vyjde na DVD v Levných knihách, které si v podobných pseudoartových bijácích libují). Skutečnost, že se jedná o film podle skutečné události, mě pak už nechává ledově chladným docela - celá ta posmrtná kastrace je navíc po trikové stránce provedena dost mizerně, a děkuji své otrlosti, že mi krajně degutantní závěr nepřivodil nevolnost, před kterou bych slabší povahy raději předem varoval, pokud byste už měli tu potřebu na tenhle zbytečný snímek někdy koukat. ()
„Kontroverzní zvrhlíci? Jenom nudní králíci.“ Poprvé zhlédnuto v pravěku, v dobách těsně předinternetových, tenkrát tři hvězdy max. Znovu viděno v rámci akce „Hororová gejša si doplňuje filmové vzdělání.“ Ale ani dnes, s drahou polovičkou po boku, nic moc. A o nějakém „příběhu“ darmo mluvit. Východoněmecké porno je proti tomu špičková inteligentní zábava. ROMANTICKÉ OKÉNKO: [][] Čím se japonská korida liší od té španělské? ♥♥ Výbavou býků. Tatsuia Fuji má penis kratší než já ucho (změřeno), ale klidně tu žížalu strká před kameru, čili ego má v cajku. ♥♥ Hravostí. Viz vajíčko a sle.pička. ♥♥ Dostupností toalet. Kichizo nemusí stepovat na WC ve frontě před mušlí, neb Sada mu místo mušle nabídla mušličku. ♥♥ Vysokou sledovaností. Každý sexuální akt knírkatého obšourníka s šikmookou matrací má plno diváků. Služebné, gejši drnkající na dvoustrunku, uklízečky s hadrem... div že jim nevytírají přímo pod kopulujícími zadky. [][] Jedna hvězda za záslužnou osvětu v 70. letech a druhá z konformismu, neb poslední tři japonští císaři prý mají Koridu lásky ve své videotéce. ()
[5/10] (Argos, Oshima, Shibata) (Eastmancolor /// Produkce: Anatole Dauman /// Scénář: Nagisa Ôshima /// Kamera: Hideo Itoh /// Hudba: Minoru Miki) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Keďže sú slová pri sexe zbytočné, iba skonštatujem, že tí Japonci by stále iba j....i. Povinnosť pre fanúšikov súčasného porna, zistia totiž, že ono sa to dá natočiť aj niekde inde ako na sofe alebo pri bazéne. A že sa pri tom dajú prežívať aj skutočné emócie. Rozhodne je zaujímavé sledovať tunajšie komentáre, pretože vlastne ani neviem ako argumentovať. Podľa mňa to kvalitný film je, ale ak niekomu nesadne, má rovnakú pravdu ako ja. Mne zase nesadlo chladné Posledné tango v Paríži. ()
Výtvarná invence nudu nepřebila. Toto opravdu natočil režisér noblesního filmu Veselé vánoce, pane Lawrenci ? ()
Nadržaný som bol síce solídne, ale keďže mám film hodnotiť ako film a nie ako soft porno, tak musím z opasku dve diery ubrať. Zámer primárne poukazovať na otvorenú sexualitu, nadržanosť a neprestajnú kopuláciu mi príde ako dosť trápny. Sexuálna posadnutosť a pre niekoho aj jej šokujúce vyústenie v tomto prípade môže znamenať veľa, ja však čakám od filmu niečo iné. ()
Když jsem opouštěl kinosál po shlédnutí tohoto snímku, cítil jsem se trochu ošizen - film předcházela pověst šokujícího díla, bořícího veškerá tabu, mně ale "Korida lásky" připadala trochu příliš stereotypní a dá se říci i nudná, byť jistou znepokojivost (která nemusí nutně vyplívat jen z kombinace explicitně zobrazeného milostného aktu a násilí) jí nelze upřít. S odstupem doby - a po shlédnutí několika dalších Oshimových snímků - jsem byl nucen svůj názor na tento film korigovat a přiznat mu nemalý myšlenkový přesah. Tenhle kousek z japonské kinematografie určitě stojí nejen za vidění, ale i za zamyšlení nad láskou, vášní a (banalita nebanalita) smyslem života a smrti vůbec. (Mimochodem - Osamu Tezuka ve své ikonické "Zprávě pro Adolfa, 1" uvádí skutečný případ, kterým se pro natočení "Koridy lásky" Ošima inspiroval, v souhrnu nejvýznamnějších událostí v Japonsku v roce 1936). ()
Vlastně nevím, co k tomu říci. Pokus o uměleckou pornografii? Nemyslím si. erotiky a sexu je zde plno, a v hodně otevřeném pojetí, jejich účelem ale není diváka vzrušit. Jsou přítomny jako hlavní projekce psychologického hroucení obou hlavních postav, které se nechají strhnout vírem chtíče. Možná moc dlouhé, některé scény zbytečně natažené, ale je to velmi syrová podívaná. ()
Průměrný erotický film, který je zajímavý jen hardcorovými scénami a japonským prostředím s tradičními oděvy a interiéry. Opředený "skandální" pověstí je jen proto, že ho jeho nejspíš exhibicionistický režisér uvedl na několika "normálních" festivalech v sedmdesátých letech, aby co nejvíc "šokoval" (= aby se co nejvíc zviditelnil). Herecké výkony jsou žalostné (i když hlavní hrdinka je hezká), dialogy stupidní a scénář ve svém žánru průměrný. Vhodný film pro prudérní lidi se zábranami pustit si obyčejné porno, a přitom na porno zvědavé - na tohle mohou totiž jít do artového kina, pak se to naoko snažit intelektuálně rozebírat a nemít pocit, že spáchali něco "nemravného". ()
Původně jsem toto dílko ani nechtěl hodnotit, ale asi to jednou přijít muselo. Jde o nejlepší a nejobsažnější snímek s explicitním zobrazením sexu v dějinách? Patrně ano. Potíž není ani tak v tom, že (přes můj pozitivní vztah k nahotě i erotice) mě pornografie jako taková poměrně irituje, jako spíš v její nadbytečnosti - samoúčelnost některých scén je do očí bijící a byť se takto filmu dostalo masivní pozornosti, jeho kvalitě je to spíše ke škodě, než k užitku. Přesto jde o poměrně kvalitní snímek, na svou dobu neotřelým způsobem nahlížející na své téma i sexualitu obecně. ()