Zázraky

No, oproti geniálnímu Lazzrovi mi tohle zrovna nesedlo. Těžko říct proč, když kameru to má stejně skvělou, akorát v Lazzarovi působila víc (řekněme) snově. Něco do sebe to ale má, to musím uznat, nastíní to pár zajímavých témat (poctivá rodina vyrábějící výrobky s citem a přírodně v dnešní moderní době nemá moc naději na úspěch), ale nějaká celková myšlenka mi unikla. Přitom náznaků zde není málo a osobně si myslím, že v tom je něco hlubšího, než jen příběh včelařské rodiny, která se snaží finančně přežít. Ale tak po filmařské stránce je to dost zdařilé, pár scén je opravdu jak z jiného světa (i když je to možná přehnaně řečeno), jenom se mi ten film prostě netrefil do noty. Možná kdyby to bylo trochu svižnější. 3* (21.02.2020)

Zázraky jsou jiným typem filmu než Díra u Hanušovic. Ta spíše ukazuje sociální deprivaci těch, kteří nejsou schopni se prosadit a přežívají, přičemž výsledný dojem je spíše lehká deprese. Zázraky jsou o svobodné volbě alternativního způsobu života. Ale i ten má své limity a ne všichni jsou stejně vášniví alternativci. Zázraky se vyznačují zvláštním lehce snovým způsobem vyprávění. (20.09.2014)

Velmi zvláštní film, a ještě zvláštnější la famiglia. Otce početné rodiny Wolfganga si buď zamilujete, nebo ho zařadíte do kategorie týpků na přesdržku. Nic mezi tím. Před vámi, za vámi, nad vámi, kolem vás včely, kterým vévodí patriarcha - sláma mu čouhá z bot, ale nad penězi ohrnuje nos. Manželka je tu spíš jako morální podpora pro své čtyři dcery a jestli byla z její strany vynaložená nějaká snaha není to poznat. A co v tomto artovém zázraku ještě dominuje, to jsou litry a litry zlatavého, sladce lepkavého medu, v kterém mám chuť se vykoupat. A velbloud, který se sem nějakým nedopatřením scénáristky zatoulal, jen nevěřícně zírá a i ten typický chrchel mu šokem zaskočil v krku. Za ten italský slunečný žár dám čtyři a toho medu mi prosím natočte plnou. (19.04.2023)

Film "o ničom", ktorý je ale plný pocitov, symbolov, bizardných scén vyvolávajúcich asociácie. Skvelá práca s kamerou, dialógy, ktoré neplytvajú slovami. A do toho všetkého fatalizmus... smútok, krásny smútok. Alice Rohrwacher majstrovsky zvládla aj svoj druhý film, ďakujem! Vidieť hrať jej sestru bol pre mňa vítaný bonus. (09.01.2015)

„Včely, včely, včely... art nám rozbzučely.“ Inspektor Trachta: „Poslyšte, to jsem se vás chtěl zeptat, co to tu všude bzučí?“ Správná odpověď je, že bzučí magorovi v plešaté kebuli. A mně málem taky. Prý: „Nenápadný klenot...“ A mohl by mi někdo vysvětlit, co se nám Alice a Alba Rohrwacher vlastně snažily sdělit? Něco o návratu k přírodě, heh? S takovou disfunkční rodinou? Poloviční bezďáci (ve finále úplní), matka pasivní trpitelka, čtyři dcery s dětstvím spláchnutým... medem. Plus otec despota s děravou kapsou a moudrými kecy: „Peníze jsou k ničemu!“ Jeden o deset let opožděný a proto asi letargický velbloud, vlezlá až šikanující rašple ze sociálky a jedna impresionisticky vymalovaná  televizní soutěž o sklizni: „Hrabe celé rodině.“ BZUČÍCÍ OKÉNKO: [][] V čem hledat poselství filmu a co při hledání budeme potřebovat: A) V některém z 32 úlů. Nutná je opatrnost. B) V jeskyni. Konkrétně v té s kdovíproč ztraceným (a jeho nalezení kdovíproč zatajeným) kukaččím mládětem z pasťáku. Potřebujeme baterku a nějaký víc smyslu dávající scénář. C) Pod velbloudem. Nezbytné je kouzelné pískání, aby se nám zvednul. Btw, po poselství filmu lze šmátrat i naslepo pod sedícím velbloudem, ale... [][] Správná odpověď je: „Bzzz... bzzz... bzzz...“ (19.04.2023)