Reklama

Reklama

Trest smrti oběšením

(festivalový název)
  • Japonsko Kôshikei (více)

Obsahy(1)

Japonský režisér Nagisa Óšima natočil film, který je ostrou polemikou s trestem smrti. Příběh muže, který po nezdařené popravě ztrácí paměť a je podroben drastickému psychiatrickému léčení, aby si vzpomněl na svůj čin a mohl být znovu popraven. (contrastic)

Recenze (8)

classic 

všechny recenze uživatele

Predstavte si trebárs klasický príbeh typu Dvanástich rozhnevaných mužov, áno, na mysli mám presne ten naratívny dej, keď sa v jednej malej miestnosti s naprosto vzťahujúcou, a k tomu i extrémne vydýchanou atmosférou, rozhoduje o vine alebo nevine jedného chlapca, s ktorým som v podstate ani nikdy nebol v priamej reči, čiže, povedzme, napríklad, že by ho tieto postavy priamo konfrontovali s realitou/nerealitou jeho prípadných činov a skutkov, pričom práve teraz sa v tomto prípade schyľuje asi k niečomu navlas podobnému, no zároveň s tým sakramentským rozdielom, že sa to tentoraz udeje v úplne obrátenom pomere, než zrovna na aký sme boli predtým tak trochu viacej zvyknutí... • Veď sa tomu skrátka ani nie je čo čudovať, keďže za kormidlom stál nikto iný, ako kontroverzný tvorca Nagisa Óšima, od ktorého by mal potenciálny divák čakať asi úplne čokoľvek, a vedzte tomu, že to opätovne znova platí i s ďalšími pridanými rozmermi - extra naviac, spočívajúcimi v celkových formách, s ktorými pracuje tento režisér. • Zo začiatku som mal proste tak zvláštne nepríjemný pocit, ako by som sa znenazdajky ocitol v cele smrti aj s jedným konkrétnym『pánom na holenie』, ktorého pomenujem ako "R" , kedy film kráčal v autentickom, dokumentárnom duchu, z ktorého doslova mrazí... Následne si skúste predstaviť, čo v takom prípade, ak sa náhodou táto štandardná「poprava」, jednoducho nevydarí podľa tých najideálnejších predstáv, tým mám na jazyku predovšetkým niečo v takom zmysle, že všetci prítomní & prihliadajúci diváci, vrátane aj tých filmových, ostanú zaraz mimoriadne zaskočenými, keďže dotyčný antagonista, akosi stále nechce(L) zomrieť, pritom zrovna odteraz sa to budú chcieť všetky tieto kompetentné osoby radikálne zmeniť, áno, dobre uvažujete, "R" , si ešte nemôže celkom poriadne vydýchnuť, lebo to ani nesúhlasí s pôvodnou myšlienkou... • Nastávajú akési presvedčovacie metódy (hlavný motív počinu), ktoré ho majú opäť primäť k tej nezávideniahodnej situácii, v ktorej sa ocitol hneď v samom úvode i s niekoľkými zaujímavými štatistikami, a to nielen zo strany samotného hlasu istého komentátora, ale súčasne i prostredníctvom úvodných tituliek, ktoré sú rovnako znepokojivými, ako aj nastávajúce dianie, ktoré sa pohybuje vo viacerých rovinách, a to od divadelného, cez experimentálne, až vari po surrealistické, a aby sa z toho namojdušu nejeden nezbláznil? • Našťastie ani nie, lebo už trošku dopredu viem, čo môžem od japonskej mentality očakávať, totižto ma zaujalo i to, že ostali sami voči sebe dosť kritickými, predsa sa tu tiež primiešala i domáca politika, ktorá by sa nemusela mnohým domácim divákom príliš pozdávať, lebože im nastavila priam realistické zrkadlo... ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Sice nemůžu říct, že by mi Óšimova filmová řeč úplně sedla, ale musím uznat, že navzdory přehnané stopáži to je skutečně propracované a vrstevnaté. Ze zpočátku jednoduché kritiky trestu smrti a snahy o artově natočenou crazy komedii (což ne vždy ladí dohromady) se časem vyklube dost zajímavý film, který se mimo tohle stává i psychologickým, rozebírá nahnuté vztahy mezi Japonskem a Koreou, zajímavě vypraví dva různé děje naráz často v jednom záběru, trest smrti rozebírá komplexněji než předtím (i když stále nepřemýšlí nad tím, jestli by nebylo lepší řešit to případ od případu), rekonstrukci případu odehrávající se v jedné místnosti občas zasadí záběry do reality, i na hlubší dialogy a propracované záběry dojde... Cítil bych se blbě, kdybych tomu dal nižší hodnocení jen proto, že mě to místy nesedlo (ale to je asi hlavně tím, že se to celé vlastně odehrává v jedné místnosti a její možnosti tvořit atmosféru se časem vyčerpají) a zdejší humor mě míjel. Je to totiž velice chytře vystavěné a rozhodně to má co říct - a to je tady hlavní. A i čistě podle dojmů mi to sedlo víc, než Veselé Vánoce, pane Lawrenci, ačkoli to zas má pár silnějších scén, které Trest smrti oběšením tolik ne. Slabé 4* ()

Reklama

stub 

všechny recenze uživatele

Multižánrová libůstka zuřivě poskakující od dokumentárního stylu přes grotesku až k čistému surrealismu. Po "formální stránce" nemám co vytknout, nespoutaná energie z filmu doslova čiší a boří veškeré hranice. V mých očích však dílo zlehka sráží Oshimův přílišný radikalismus, který ho, podle mě, nutí některé aspekty opomíjet a jiné naopak přeceňovat. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Geniálně mnohovrstevnatý film, proměňující se v průběhu celé stopáže. Jen málokdy vídané! 1) Dokumentární objektivizující úvod přecházející z neosobního vykreslení situace do syrového příběhu na tělo dokonale slouží angažovanému účelu tvůrce - okamžik, kdy je divák nucen opustit bezpečí dokumentárního (ergo neosobního) voice-overu a stát se divákem fikčního děje dokonale zdvojuje onu situaci, na kterou Óšima apeluje v úvodu - tedy "představte si, kdybyste byli svědky popravy..." 2) Příběh pak prokazuje cit pro to nejlepší z existencialistické absurdity a beckettovské tragikomiky. Ale nenechme se mýlit - i zde, v této "osobní" a fikční rovině/ pasáži filmu, se projevuje společenská motivace z úvodu filmu. Vždyť sledovat zmatené reakce vězeňské byrokracie na nepředvídatelnou událost; její (vlastní!) snahu vyfabrikovat si ze všech sil objekt, který má popravit; ukázání, že zločinu je schopen každý, že bachař si může zločin užívat víc, než viník, znamená kritiku reality. Ale především jde o klasickou existenciální meursaultovskou situaci, kdy se jedinec tváří v tvář vlastní minulosti cítí jako "cizinec", kterou právě mohou lépe pochopit lidé cizí, než on sám. 3) Závěrečné posunutí příběhu do roviny vyrovnávání se Japonska s problémem svého rasismu, dějin a imperialismu štěpí děj na existenciální drama o osobní vině a obecné téma přijetí a odčinění viny celé společnosti. A toto štěpení je překonáno syntézou učiněnou hlavním hrdinou pomocí sebeoběti, jež je mnohem více než přiznáním vlastní viny symbolem snětí viny ze zaslepených spolubližních, těch, kteří si svou vinu uvědomí jedině zhlédnutím absolutního a radikálního aktu. Čímž se film opět vrátil ke své angažující se stránce, jelikož svědkem takového aktu byl i filmový divák... ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Přišel jsem potvrzovat smrt. Nemám věci na oživování.“ Zdaleka nejde o moje první setkání s japonským filmem 60. let, ale japonskou komedii jsem doposud neviděl žádnou, takže v jistém směru se pro mě velká premiéra konala! Během tohoto nevšedního zážitku jsem si opět říkal, jaká škoda, že Japonci už 6 let před tím nedokázali v tomto duchu natočit i posledně viděnou Past, jejíž fantaskní zápletka si podobnou černohumornou nadsázku taky přímo vyžadovala. Protože tady se to tvůrcům překvapivě dost povedlo. Mohlo by se zdát, že reflexe otázky trestu smrti a žánr komedie spolu dohromady vůbec nejdou, ale Nagisa Óšima a spol. se vydali velmi dobrým směrem, z vážné roviny se teprve se díky zcela nečekanému zvratu s neusmrtitelným odsouzencem přehoupli do tragikomické hříčky, v níž se vtipným způsobem lámou charaktery oddaných popravčích ve vztahu k zákonu včetně byrokratického systému, a s přibývajícím minuty postupně neváhali nasadit v dobré míře i filozofický podtón. Ani mi netrvalo dlouho, než jsem se po syrovém dokumentárním úvodu s popravou v přímém přenosu přeladil na tu humornou náladu, protože už samotné dialogy („Nemůžete provést umělé dýchání, jako kdyby se utopil...? // „Přivézt zpět na život duši, kterou si Bůh vzal? To je svatokrádež!“) byly napsané skvěle a vtipně. Herecké výkony mají sice často blíže k divadelnímu, než civilnímu projevu, ale vzhledem k tomu, že film svým převažně studiovým provedením i divadlo trochu připomíná, to většinou tolik nevadí. Z herců u mě s přehledem zvítězil představitel vzdělávacího důstojníka (Fumio Watanabe), jemuž se svou zábavnou groteskní kreací povedlo táhnout film v komediální linii po celý čas. Mezi jeho kolegy z řad popravčích se najde taky pár herců s výkonem pro komedii obstojných, protagonista ve výrazné roli oživlého popraveného odsouzence R se ztrátou paměti žel svým naopak prkenně monotónním projevem nenabídl sám ani jednu příležitost alespoň se mírně pousmát, což jsem zejména v první polovině vnímal jako menší deficit, a hlavní herečka obdařila výsledek i typickým japonským afektem, byť vzhledem k tomu, že se objevila na scéně převažně až ve vážnějších scénách, jí případnou neschopnost uhrát komedii lze odpustit. Očima (alespoň jednoho) evropského současníka holt není Trest smrti oběšením filmem ve všech směrech úplně excelentním, ale případné zápory (kde bych zmínil i občas zbytečně táhlou dvouhodinovou stopáž) byly naštěstí vyvážené mimořádnými klady tohoto originálního kousku se silným poselstvím a neotřelým dějem. [75%] ()

Galerie (12)

Související novinky

EIGASAI 2015

EIGASAI 2015

10.03.2015

Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (více)

Reklama

Reklama