Gerald's Game

Zápletka, ktorú by zabila hláška Hey Siri behom pár sekúnd. Keďže však služba nebola dostupná, tak sa mohol rozohrať nápad, ktorý definitívne zničil posledné nádeje nadržaných manželov na realizáciu 50 odtieňov čohokoľvek. Ak by Carla Gugino pred pripútaním išla donaha, tak by som dal * navyše. Takto som dostal lákavý nápad rozťahaný na zbytočne veľkú plochu. Najviac zaujímavým, a pritom časovo najskromnejším, prínosom filmu sú podvedomé dedukcie Jessie. V rámci nich jej mozog ponúka možnosti záchrany. Gerald's Game nie je žiadna horská dráha, skôr tuctové labute. Ak by k nim bola cukrová vata (nahá Carla), tak by som prižmúril oko. Bez nej priemer, ktorý v hlave nepripúta nič zásadné. (26.10.2019)

Tvůrců, kteří tvoří autorské a inovativní horory je dnes pomalů a o to víc musí člověk respektovat Mika Flanagana. Je to tvůrcé se svým stylem a vizí, která prosakuje celým filmem. Miluju kondenzované filmy, pokud jsou uděláný dobře a zde je to odvedeno na jedničku. Paradoxně části odehrávájící se v jedné místnosti s připoutanou hrdinkou k posteli, jsou nejšťavnatější a nejzáživnější, její vnitřní monology znázorněné pomocí jejího mrtvého manžela a jí samotné jsou prostě boží. Vše to funguje díky vynikajícímu výkonu Carly Gugino podpořené solidním Brucem Greenwoodem, v kombinaci s Flanaganovou režií, která umí prodat malé vítězství hrdinky se velkým dopadem. Hodně přidává i časovaná bomba v podobě psa. Ale určitě to bylo třeba obměnit, minulostí postavy, která je téměř stejně záživná. Tohle sebeprozkoumání bylo prostě užasné, bohužel ke konci se film tak trochu poblázní. Nevím či to je vina, jestli přelohy, kterou musel opět napsat King na cocainu, scénaristů nebo Flanagana. Radikální rozhodnutí hrdinky, né jen že nechápu, ale na můj vkus to bylo moc nechutné, ve srovnání se zbytkem filmu. Asi mi dost dobře film neprodal, že žádná jiná možnost není. Zároveň poslední patnácti minutovka je neskutečně přepálená, plná zbytečné expozice a aspektu, který ve filmu nemusel být a celé to pro mě rozbíjí. Stejně ale užasná režie a vizuál zatmění mi celý film drží nad vodou a zaryjí mi jej do paměti! Každopádně škoda toho finále, mohlo to být, něco víc! 7/10 (16.04.2022)

Tak tohle je teda ale opravdu hodně nudnej a nanicovatej King. Čumět furt na jednu hloupou a nezajímavou maminu a poslouchat její kydy s jejíma "démonama" byla dost příšerná nuda. A to jsem se přitom na začátku docela bavil, až do infarktu. Pak už mě to zaujalo jen kolen 80. minuty (ručička), ale konec je zase hrozná srajda, celý je to vzrušující a přitažlivý jak nějaká konverzačka podle románu pro ženy od ženský autorky, věřím že knižní předloha je mnohem zajímavější. Nejlepší z celýho filmu byl určitě ten toulavej čokl, zahrál to fakt parádně, opravdu. A díky Netflixu má film ještě aspoň celkově pěknou, téměř netelevizní formu. (22.06.2018)

Pre mňa je Flanagan proste babrák babrákov, ktorý má talent akurát tak na "nápady", ale to má v dnešnej dobe takmer každý retard na psychiatrickej liečebni, takže z môjho pohľadu absolútne nič nové. Skrátka nuda, ako doposiaľ v každom jeho pokuse, pričom jeho snímky sledujem len zo zvedavosti, aby som následne na neho mohol "nakladať" :D Skrátka, je to "loser" a tento ďalší márno trápny pokus to len potvrdzuje, pričom skutočne neviem, v akom citovom rozpoložení by som sa musel nachádzať, aby ma zrovna takto podaný príbeh, emocionálne zasiahol. Predlohu som nečítal, no neverím, že je tak zlá, ako toto Mike-ovo spracovanie. (01.10.2017)

První polovina je rozehrána nadějně. Jen dva dobře sehraní herci a pes (čili podobná sestava jako v Hoře mezi námi, která teď běží v kinech) v jednom pokoji, nepříjemná situace a pár objektů, které by ji potencionálně mohly vyřešit. Dostatek střihů a změn hlediska, aby neochabla naše pozornost, nejistota, co je skutečnost a co jen představa (v čemž film představuje sofistikovanější variaci torture porn – nejde jen o fyzickou bolest, ale také o zachování duševní příčetnosti). Zpřítomnění hrdinčiných myšlenkových pochodů je vyřešeno elegantněji než třeba ve 127 hodinách s patetickými flashbacky. Právě flashbacky, které se poprvé objevují cca po padesáti minutách, považuji za hlavní kámen úrazu. Dosud koncentrované vyprávění s přísně omezeným množstvím možností, jak ve hře pokračovat, ztrácí tah a zabředává do pseudopsychologického zdůvodňování toho, proč má Jessie pech na chlapy. Jde přitom o Kingovo oblíbené zneužívací klišé, s nímž pracuje třeba i v To a které je založené na dost sporném přesvědčení, že aby žena objevila svou vnitřní sílu, musí nejprve hrozně trpět. Po vystřihnutí flashbacků a velmi neobratně naroubovaného emancipačního dovětku by mohlo jít o svižné low-budgetové překvapení, které nemá potřebu komplikovat jednoduchý výchozí nápad zdlouhavým vysvětlováním. Chápu ale, že jde zároveň o servis Kingovým fanouškům, kteří tuhle sebedestruktivní věrnost předloze nejspíš ocení. 65% (08.10.2017)