poster

Kmen

  • Ukrajina

    Plemja

  • Ukrajina

    Плем'я

  • Ukrajina

    Plemya

  • anglický

    The Tribe

  • Slovensko

    Kmeň

  • Slovensko

    Klan

    (festivalový název)

Krimi / Drama / Thriller

Ukrajina / Nizozemsko, 2014, 130 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slarque
    ****

    Dlouhé (často statické) scény snímané ruční kamerou nám usnadňují sledovat film v původním znění bez titulků. Hluchoněmí lidé tu sice vedou spousty dialogů, ale pouze ve znakové řeči, takže divák musí sledovat výraz obličeje či řeč těla, aby příběh chápal. Tento film není pro každého, jelikož tu je kromě pár souloží také naprosto příšerná scéna potratu, kde by se to ticho dalo krájet, a nesmlouvavý brutální závěr. Ale kdo viděl, jen tak nezapomene.(15.7.2014)

  • Radko
    ****

    Spracovanie sociálnej vylúčenosti na výbornú - iným komunikačným kódom, ukazujúcim ohromujúcu samotu sveta hluchonemých. Tí zvonka komunikáciu aspoň čiastočne rozšifrujú alebo naštvaní z kina vybehnú (v mojom prípade to bolo šesť ľudí z celkového počtu cca 40, pričom jedna zo žien odchádzala so slovami: "najhorší možný film"). Prípadne sa unudia na smrť v kinosále - keď už ten lístok toľko stál. Príbeh samotný je štandardným príbehom prijatia do skupiny. Je aj o rebelovaní, zaľúbení, treste a pomste. Práve prostredie kde sa film odohráva (internát a škola pre sluchovo postihnutých) a skmeňovanie takto vylúčených pridávajú filmu plusové body. Mínusové sú niektoré nadbytočne opakované scény - síce rozumiem prečo (režisérske poukázanie na nevyhnutnosť istej monotónnosti prežívania hluchonemých), no nerozumiem prečo tak veľa. Záverečná nelogickosť sa dá vysvetliť aj hororovo - prichádza zombie aby si vybavil účty. Spomínané brutálne násilie a desivé scény vo mne žiadnu zásadnú alebo emočne otriasajúcu stopu nezanechalo. Súhlasím s názorom Deschain. Zrejme podobné festivalové šokizmy z minulosti vyvolali takú otrlosť, že na miesto kože mi pre tieto prípady vždy v kine dočasne vyrastie korytnačí pancier.(1.12.2014)

  • Botič
    **

    Před dramatem ve znakové řeči, bez jakékoliv stopy titulků, bych se poklonil snad jedině za předpokladu, že by bylo zaměřeno na úplně jinou skupinu lidí, než na rváče, zloděje a rajdy, co si pro sex nejdou daleko stejně jako pro potrat. Čím silnější výjevy, tím prvoplánovější způsob jak udržet pozornost slyšícího diváka. Proč sledovat něco takového celých 130 minut? Být to mluvený film, tak po něm neštěkne ani pes. Proto před Kmeny svůj hřbet ohýbat nebudu. [MFFKV 2014](3.8.2014)

  • ORIN
    *****

    Následující komentář bude spíše vrstvením myšlenek, postřehů a snad i dojmů vybízejících k další analýze než nějakým sevřeným a provázaným, strukturálně promyšleným textem. Kmen je totiž významově nesmírně bohatým a podnětným dílem s množstvím vjemů, jehož kadence dokáže diváka doslova uzemnit. A proč vlastně? Je to celkem jednoduché - dokáže se jednoznačně vymezit vůči zbytku (evropské) (umělecké) filmové produkce a to dost extrémním způsobem. Film s tímto od začátku jednoznačně kalkuluje, kdy říká "ve filmu se nemluvi, vystupují v něm hluchoněmí, kteří používají výhradně znakovou řeč a ta není vysvětlena žádnými informačními titulky." Tohle navádění diváka k vnímání jeho odlišnosti, k jinému způsobu komunikace a zprostředkování informací je až příliš účelové, ale je to také jediný, drobný zápor na jinak bezchybném díle. Divák tedy postavy vidí, slyší (film není němý), vnímá jejich gesta, ale nerozumí jim, resp. znakové řeči (pokud zobecníme, že divák není hluchotou postižený jedinec). Musí tedy interpretovat, rozpoznávat jednotlivé posunky, jejich expresivitu a jednotlivé situace, ve kterých se postavy nacházejí, aby pochopil, o čem se baví a co řeší. Snímek tímto postupem jako uměleckou volbou přináší nový, neotřelý způsob vyjádření, jakkoli je jeho příběh prostý. Ale k němu až za nějakou chvíli. [==] Film byl již poměrně mnohokrát častován jako radikální, realistický, syrový, autentický, apod. A možná právě pod nánosem těchto adjektiv jsou skryta skutečná pozitiva díla, který je tak trochu zkouškou divákovi trpělivosti a tolerance. A vlastně také o tom, jak je filmová řeč univerzálním jazykem. Kmen je bezesporu představitelem narace uměleckého filmu a tato očekávání bez debat naplňuje - expozice absentuje, o postavách a jejich minulosti nevíme nic, identifikace s nimi je přinejmenším obtížná, ne-li nemožná, motivace jsou často velmi nejasné, narace je nekomunikativní, spíše omezená, není redundantní. Přes všechny uvedené body je divák i s minimem informací schopen se v ději orientovat. Režisér totiž postavy zasazuje do situací/konfrontací, jejichž základní schémata (narativní, kontextová, kulturní) není složité rozpoznat, ačkoli chybí klasický dialog. Postavy navíc jednají nesmírně pudově, ostatně to bylo i záměrem (život v kmeni je o naplnění základních lidských potřeb). Vodítkem divákovi může být i umístění postav v záběru, držení těla, výraz tváře, expresivnost gest, atp. Tedy určitá fyzičnost, síla tělesného projevu, která se hluchově postiženému jeví jako zcela přirozená, ale nepostižený jedinec-divák to vnímá jako ozvláštňující prvek. Dalším nemalým pozitivem je nepochybně kamerová práce Valentina Vasjanoviče, jehož promyšlené steadicamové jízdy/statické záběry, samotná kompozice dlouhých záběrů a způsob rámování by zaslouzily analýzu na nemálo řádků a stran. [==] Nyní ještě konkrétně k příběhu. ***SPOILER*** Mladík Sergej přijíždí na internátní školu, kde se seznamuje s ostatními studenty, vyučujícími, především ale s pravidly a nepsanými zákony kmene, jehož součástí se krátce po příjezdu stává. Asimilace je poměrně rychlá a každodenní kmenová rutina se začíná stávat výhradní náplní Sergejova života. Sílící cit k jedné ze studentek vyvolá v Sergejovi ochranářské a majetnické pudy, následná revolta vůči svým druhům postupně přerůstá v otevřený konflikt, který vrcholí v samotném devastujícím závěru. Ten je mimo způsobu ztvárnění, jemuž dominuje až naturalistická brutalita, zajímavý i z jiného pohledu. Jednak mimo určité šokantnosti a wow efektu ve znepokojivém slova smyslu přináší závěr možnost uvědomit si, co vlastně znamená být hluchý, jinými slovy divák se přepne na jiný mod vnímání a je svědkem situace, kdy hlavní postava, jakkoli v tu chvíli psychicky labilní a nalomená, může nikým nerušena vejít do každého z pokojů, "v klidu" se rozhlédnout a rozmyslet, vzít noční stolek a jednoho mladíka po druhém jím zabít, aniž by si toho kdokoliv všiml. Postavy jsou v tu chvíli v nevědomé, pasivní roli a divák je sice v roli vševědoucího, ale tichého pozorovatele - my víme, že se postavě něco stane, ale ona sama to neví (protože neslyší) a nedokáže s tím nic udělat. Hluchotou nepostižený jedinec si tohle automaticky neuvědomí, dokud s tím není na plátně ve své nekompromisnosti přímo konfrontován. ***KONEC SPOILERU*** Zároveň závěr/konec přichází přesně ve chvíli, kdy přijít má. Film už nemá, co jiného by chtěl dodat, protože vlastně ani není co. Destrukce a totalni rozklad vztahu, jedince a jeho osobnosti, potažmo celé společnosti je završena a zbývá již jen agonie. Ta počala a trvá. Čistota Slabošpyckého výrazu a režijní jistota v jeho celovečerním debutu je omračující. Vpravdě znepokojivý, fyzicky nepříjemný a vskutku výjimečný divácký zážitek a prozatimní kinofilm roku 2014. P.S.: Nikdy jsem nezažil po projekci takové ticho, jež by zároveň i něco vyjadřovalo, jako právě po Kmeni.(8.10.2014)

  • Malarkey
    ***

    Klobouk dolů, že někoho napadlo poutavou formou natočit film, kde mluvené slovo nahradila znaková řeč. O to více zajímavější to je, když se v tomto filmu setkáte s prostředím, které byste nepřáli ani tomu nejhoršímu nepříteli. Kmen tak kombinuje dost brutální psychologické drama s čmukem východního bloku a nápad, který stojí za to vidět. Nejzajímavější na tom všem pak je, že to dokonce i místy docela funguje. Jen pravda, že občas jsem těch nekonečně dlouhých a kolikrát dost syrových scén měl fakt plný zuby a málem jsem se u nich ukousal nudou. Každopádně pozornost si minimálně za nápad zaslouží. Tedy v případě, že jste filmový nadšenec.(19.6.2015)

  • - Film vznikal s podporou nizozemského producenta v době, kdy se na Ukrajině naplno rozběhly dramatické události. Někteří z tvůrců chodili ve volných chvílích mezi natáčením na demostrace a občas musely být práce na filmu kvůli blokádě ulic přerušeny. (Epistemolog)

  • - Záměrem režiséra Miroslava Slaboshpitskyho bylo natočit film jen ve znakové řečí, bez jakéhokoliv překladu nebo vysvětlujících titulků. (Terva)

  • - Režisér Miroslav Slaboshpitsky znakové řeči nerozumí a neovládá ji. Na natáčení museli být přítomni tlumočníci, aby režisér s herci mohl komunikovat, a také aby si ověřil, že se drží scénáře. (Nine)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace