Další život mého otce

Velice překvapivý kousek, a to nejen při pohledu na zemi původu, jejíž filmaři excelují v podstatně odlišných žánrech. Je to zejména kvůli pojetí humoru, který je vlastně docela prvoplánový a téma zdánlivě vyčerpané, ale přesto proti vší logice funguje skvěle a jedna vypointovaná scénka s výborně načasovaným gagem střídá druhou. Čeští tvůrci by za takový film zabíjeli, u nás totiž pokusy o komedie končí většinou právě onou prvoplánovostí. (06.07.2014)

Tak konečně! Po smršti skvělých filmů z Maďarska, konečně jeden, který mi nesedl. Jak ale říká Goethe: není nic nepříjemnějšího než dlouhá řada krásných dní. Na "Posmrtném životě mého otce" jsou ovšem dvě zrno pravdy, ale ta zrna jsou příliš obalená plevami. Tím prvním je předpoklad, že otec umírá spolu se smrtí syna. Přestože můj otec zemřel před 40 lety, nežije na fotografii u počítače, ani ve skladbě "Komorní hudba pro šest nástrojů in memoriam Václav Tejkal", již jsem si objednal k třicátému roku po jeho úmrtí, ale někde v mém bříše, jak by řekli indiáni. Otec jako zombie je možná lákavá představa, ale moc hrubá a nečistá. Druhým zrnem je "korekce minulosti", změnit něco, co se už stalo - a jak se říká, nemůže se odestát. Ve virtuálním světě však existuje kouzelné slůvko "undo", které zasahuje do minulosti, kterou je možno po vrstvách zpřítomnit a provést v některé z nich něco jiného, jinou akci. Myslím, že je to možné i v reálném světě - změna provedená v minulosti se projeví v současnosti. Změna minulých postojů k otci je archetypální situací - řešením Oidipovského komplexu ex post. Pozn.: Připadalo mi to, jako by i zde nějaký básník přicházel o iluze. (03.05.2017)

Lúbilo sa mi to kôli tej islandskej nálade. Film som mal stiahnutý s českým dabingom, kedže sa mi iný release nepodarilo odšéfovať a hoci to pomerne oslabuje zážitok z filmu, výborne to kamuflážovalo fakt, že ide o maďarskú záležitosť a nie práve o ponuro depresívnu islandskú. Výborné i napriek tomu! (21.05.2018)

Hodně slušný maďarský kousek a zároveň debut, co si pohrává s černým humorem, který mi tady každopádně hodně sedí. Zároveň se mi moc líbilo, jak si film pohrával s filmovými náladami. Chvíli je film poměrně dobře vtipný a trefný, aby následně byl depresivní, až smuteční. To všechno ale má smysl a v závěru filmu o tom diváka jednoznačně přesvědčí. Musím říct, že z Maďarska se čím dál tím častěji setkávám s originálními a nápaditými černohumornými filmovými kousky a tento nebude výjimkou. Na jednu zemi je to pravděpodobnost až nezvykle vysoká a dobře jí tak. (18.12.2016)

Hranice mezi ironií a vážnem je někdy těžko určitelná. 1) Lehká nevtíravá ironie ve stylu: chceš, ber, nechceš, nech být, je hlavním kladem jinak trochu odosobněného celovečerního debutu 29leté scénáristky a režisérky Virág Zomboráczové. 2) Protivný egocentrický otec se asi divákovi do srdce nezaryje, ať už je živ anebo se vyskytuje jako duch. Jeho zajímavý syn Mózes se ujal nevděčné role vyvést diváky z bahna maďarské všednodennosti podle vzoru svého biblického jmenovce. Na rozdíl od něho však má trochu problémy s charismatem, i když 34letý hudební skladatel a teď už tedy i herec Márton Kristóf se nenásilným způsobem docela snažil a i svou štíhlou postavu ukázal. (22.08.2016)