Další život mého otce

Půvabná paní režisérka umí pracovat nejen se svými herci.....Márton i Laszlo byli výborní, ale i s divákovou náladou. Na začátku mě dokázala rozesmát, pak mě navodila melancholický stavy, pak trošku romantiky, pak soucit s hlavním hrdinou, prostě pocitový mlejnek se vším všudy, ale jedno bylo pořád stejný, při sledování filmu mě bylo hrozně příjemně. Originalita je ve filmu hlavním nájemníkem, škoda, že sem nebylo zakomponováno víc dialogů otce a syna, protože mezi nima to byla co věta to perla, ale jinak maďarská filmová pohlednice co rozhodně stojí za prohlédnutí. Viděno v rámci projektu Challenge tour jako film číslo 24. (15.04.2015)

Lúbilo sa mi to kôli tej islandskej nálade. Film som mal stiahnutý s českým dabingom, kedže sa mi iný release nepodarilo odšéfovať a hoci to pomerne oslabuje zážitok z filmu, výborne to kamuflážovalo fakt, že ide o maďarskú záležitosť a nie práve o ponuro depresívnu islandskú. Výborné i napriek tomu! (21.05.2018)

Maďarskou kinematografií víceméně netknutý, vyrazil jsem na hodinku a půl nasát něco festivalových uhrů. A jak už tomu bývá, když mám pramalá očekávání, dostaví se výjimečný zážitek. Směsice žánrů hrála střídavě na rozdílné struny a vyvolávala tu melancholii, tam výbuchy smíchu a celkově zanechala více než příjemný dojem z "milého" debutu (!) mladé režisérky a scénáristky v jedné osobě. A k tomu palec nahoru za kameru. Köszönöm a 80%. (16.04.2015)

Tak konečně! Po smršti skvělých filmů z Maďarska, konečně jeden, který mi nesedl. Jak ale říká Goethe: není nic nepříjemnějšího než dlouhá řada krásných dní. Na "Posmrtném životě mého otce" jsou ovšem dvě zrno pravdy, ale ta zrna jsou příliš obalená plevami. Tím prvním je předpoklad, že otec umírá spolu se smrtí syna. Přestože můj otec zemřel před 40 lety, nežije na fotografii u počítače, ani ve skladbě "Komorní hudba pro šest nástrojů in memoriam Václav Tejkal", již jsem si objednal k třicátému roku po jeho úmrtí, ale někde v mém bříše, jak by řekli indiáni. Otec jako zombie je možná lákavá představa, ale moc hrubá a nečistá. Druhým zrnem je "korekce minulosti", změnit něco, co se už stalo - a jak se říká, nemůže se odestát. Ve virtuálním světě však existuje kouzelné slůvko "undo", které zasahuje do minulosti, kterou je možno po vrstvách zpřítomnit a provést v některé z nich něco jiného, jinou akci. Myslím, že je to možné i v reálném světě - změna provedená v minulosti se projeví v současnosti. Změna minulých postojů k otci je archetypální situací - řešením Oidipovského komplexu ex post. Pozn.: Připadalo mi to, jako by i zde nějaký básník přicházel o iluze. (03.05.2017)

Hranice mezi ironií a vážnem je někdy těžko určitelná. 1) Lehká nevtíravá ironie ve stylu: chceš, ber, nechceš, nech být, je hlavním kladem jinak trochu odosobněného celovečerního debutu 29leté scénáristky a režisérky Virág Zomboráczové. 2) Protivný egocentrický otec se asi divákovi do srdce nezaryje, ať už je živ anebo se vyskytuje jako duch. Jeho zajímavý syn Mózes se ujal nevděčné role vyvést diváky z bahna maďarské všednodennosti podle vzoru svého biblického jmenovce. Na rozdíl od něho však má trochu problémy s charismatem, i když 34letý hudební skladatel a teď už tedy i herec Márton Kristóf se nenásilným způsobem docela snažil a i svou štíhlou postavu ukázal. (22.08.2016)