Powaqqatsi
-
Powaqqatsi
-
Powaqqatsi
Dokumentární / Hudební
USA, 1988, 99 min
Režie:
Godfrey ReggioHudba:
Philip GlassHrají:
Cheryl TiegsObsah
-
Americký film Powaqqatsi vznikl jako druhy díl plánované trilogie osobitých dokumentů režiséra Godfreye Reggia na hudbu skladatele Philipa Glasse, odkazujících svými názvy k jazyku indiánského kmene Hopiu ("Powaqqatsi" znamená něco jako "život na úkor někoho jiného). V roce 1983 mel ve světě premiéru film Koyaanisqatsi, pokus o komplexní pohled na současnou podobu industrializované Ameriky. Autoři filmu usilují ve svém druhem projektu na plose celovečerního filmu bez použiti komentáře podat obraz života, lidi a krajiny Třetího světa. Pozorují ničení kulturních a historických kořenů zásahem civilizace, jež způsobuje uniformitu a podléhání bezduché práci a odcizujícímu se systému. Svým obrazovým materiálem odkazuje Powaqqatsi sice k dokumentu s etnografickým a antropologickým cílem, jeho uspořádáni (trikové záběry a střihová rytmizace, podřízená hudbě) z něj však činí film experimentální. V souladu s Glassovou minimalistickou hudbou je film členěn na jednoduché věty, mající svůj logický a emotivní smysl; mimořádná, fascinující bohatost obrazu vsak jde jakoby "proti" hudbě a činí z filmu podmanivou podívanou. Hlavni kameramani filmu pracovali (vedle Berlína a Paříže) v Peru, Brazílii, Egyptě, Nepálu, Izraeli, Keni Hongkongu, Indii. Glass se nebrání vlivům africké, brazilské a peruánské hudby a využívá bohaté škály domorodých nástrojů, lidských hlasu i civilizačních ruchů, z jejichž střetů, podobně jako z obrazové složky, vystupuje podoba světa s jeho přirozenými a nepřirozenými vztahy, vlivy a kontrasty. Výjimečný film vznikl na popud Instituce pro oblastní výchovu, na jeho uvedení se podílel Francis Coppola a George Lucas. Lze jej doporučit jako zcela mimořádný zážitek všem náročným divákům.
(Qatsi je slovo indiánského původu, označující život, zatímco powaqa odkazuje na ty, kdož se přiživují na jiných film konfrontuje blahobyt v metropolích nejbohatších společností s bídou a ožebračeností obyvatel třetího světa, zejména Indie, Afriky, Střední a Jižní Ameriky.) Nesmírně náročný Reggiův projekt, navazující na dřívější film Koyannisqatsi, je nejen strhujícím dokumentem o křiklavých rozporech na naší planetě, o hrozbě jaderné a ekologické katastrofy, ale především velkolepou symfonií o proměnách života, o těsném sepětí člověka s přírodou a kulturou. Film se zcela obešel beze slov, rovnocennou náhradou komentáři je takřka kouzelnická režisérova práce s množstvím speciálně natočeného dokumentárního materiálu a rovněž přímo pro film zkomponovaná symfonická hudba Philipa Glasse. (oficiální text distributora)
Americký film Powaqqatsi vznikl jako druhy díl plánované trilogie osobitých dokumentů režiséra Godfreye Reggia na hudbu skladatele Philipa Glasse, odkazujících svými názvy k jazyku indiánského kmene Hopiu ("Powaqqatsi" znamená něco jako "život na úkor někoho jiného). V roce 1983 mel ve světě premiéru film Koyaanisqatsi, pokus o komplexní pohled na současnou podobu industrializované Ameriky. Autoři filmu usilují ve svém druhem projektu na plose celovečerního filmu bez použiti komentáře podat obraz života, lidi a krajiny Třetího světa. Pozorují ničení kulturních a historických kořenů zásahem civilizace, jež způsobuje uniformitu a podléhání bezduché práci a odcizujícímu se systému. Svým obrazovým materiálem odkazuje Powaqqatsi sice k dokumentu s etnografickým a antropologickým cílem, jeho uspořádáni (trikové záběry a střihová rytmizace, podřízená hudbě) z něj však činí film experimentální. V souladu s Glassovou minimalistickou hudbou je film členěn na jednoduché věty, mající svůj logický a emotivní smysl; mimořádná, fascinující bohatost obrazu vsak jde jakoby "proti" hudbě a činí z filmu podmanivou podívanou. Hlavni kameramani filmu pracovali (vedle Berlína a Paříže) v Peru, Brazílii, Egyptě, Nepálu, Izraeli, Keni Hongkongu, Indii. Glass se nebrání vlivům africké, brazilské a peruánské hudby a využívá bohaté škály domorodých nástrojů, lidských hlasu i civilizačních ruchů, z jejichž střetů, podobně jako z obrazové složky, vystupuje podoba světa s jeho přirozenými a nepřirozenými vztahy, vlivy a kontrasty. Výjimečný film vznikl na popud Instituce pro oblastní výchovu, na jeho uvedení se podílel Francis Coppola a George Lucas. Lze jej doporučit jako zcela mimořádný zážitek všem náročným divákům.Komentáře uživatelů k filmu (41)
-
Matty
Pokud jste měli náročný den a chcete jen tak zrelaxovat, neznám lepší film než Powaqqatsi: příjemná hudba, pěkné obrázky a navíc je to docela poučné. 80%(20.5.2005)
-
Djkoma
První hodina mě naprosto minula, aby zbytek byl už jen slabým odvarem předchozího/následujícího dílu. Bohužel Glass zaujal nový směr s optimističtější hudbou plnou etnických motivů(?), ale mě tím hudebně zaujal, emočně minul. Nechápu proč Godfrey Reggio sleduje skoro celou první hodinu jenom opálené děti, muže a ženy, jak se hýbou, pracují, myjí a skotačí... Chápu kam směřuje, ale nechápu proč tak zdlouhavě a stále dokola. Od prvních náznaků technologií v podobě reklam jsem cítil naději, ta však rychle pohasla. Powaqqatsi je z celé trilogie nejvíce natahovaný, má toho nejméně, co říct, a příliš často se opakuje.(15.3.2010)
-
T2
║Rozpočet $2,5milióna║Tržby USA $589,244║Tržby Celosvetovo $-║(29.1.2010)
-
igi B.
Další >hudební básně s obrazy< minimalisty Phillipa Glasse a filmového kouzelníka Godfreye Reggia - tentokráte na téma >nezlomný lidský duch< ... Bída ale i krása a síla lidského bytí ve fatálním koloběhu života na planetě Zemi... Druhá část fenomenálního, vpravdě uměleckého počinu, vyjadřujícího sílu myšlenky ve spojení hudby a obrazu beze slov... - - - P.S. Vedle filmu i další skvělý soundtrack jako samostatné album P.G.(31.5.2006)
-
Dadel
Krása. Zatímco Koyaannisqatsi bylo o uspěchanosti moderní civilizace, Powaqqatsi je o půvabu tradičních civilizací. Sice zde není žádná scéna, která by mě vyloženě dojala (Koyaannisqatsi se mi tudíž celkově líbilo trchu víc) a ani se zde už nedočkáme žádných zběsile zrychlených záběrů, ale zato má tenhle film rozhodně lepší hudbu, která se narozdíl od prvního dílu hodí i k samostatnému poslechu. Pravděpodobně nejlepší soundtrack, jaký jsem kdy slyšel. Glass jede!:-)(29.12.2003)
-
Darren
Nemůžete usnout? Pusťte si jedno z nejlepších filmových uspávadel - Powaqqatsi. Viděno natřikrát, ale vůbec to nevadí.(9.4.2009)
-
Madison
Je priam neuveriteľné, že tak ako som cítila náznaky nudy (napriek obsahovému potenciálu ) už pri prvej časti, tá občasná nuda ma sprevádzala aj pri Powaqqatsi. Film zdôrazňuje zoskupenie ľudí na zemeguli, naše odlišné postavenie vo svete, sociálne role, ktoré zastávame, rozdielne názory, hodnoty, ciele. Neodlišujeme sa len vizuálnymi zložkami, ale aj osobnostným charakterom, a preto vo svete zastávame každý z nás jedinečnú funkciu. Philip Glass sa tradične prekonal a film mi ubiehal celkom rýchlo. Už teraz sa však nemôžem dočkať vizuálne prepracovanejšej tretej časti, ktorá určite spôsobí slastné potešenie mojim zmyslovým orgánom :-)(6.6.2009)
-
kinej
V kinematografii neexistuje jiné dílo, které by se tolik zabývalo problémy spojenými s globalizací. První, fenomenální díl zobrazoval především ekologické problémy a zdůrazňoval, že život je stále rychlejší. Druhý díl se zabývá spíše humanitárními a sociálními problémy. Už tento samotný koncept znamená určité ubrání poutavosti, protože zde nenajdme pohledy na krajinu atd. Nicméně film vypovídá o tom, jak nůžky globalizace rozdělují populaci na chudé a bohaté. Posláním filmu je nést toto poselství, a proto by tento film neměl být opomíjen. Nicméně, není tolik strhující, a to ani hudebně, jako díl první. Je zde sice pár silných momentů, ale kvalitativně je film horší. Rozhodně je to však důležitý film a Godfrey Reggio zaslouží obdiv a uznání za to, co dělá.(4.12.2004)
-
formelin
po.waq.qatsi (from the Hopi language), n. 1. sorcerer life, an entity, a way of life that consumes the life forces of other beings in order to further its own life.(25.2.2006)
-
Rosomak
Nejslabší díl trilogie, který je zbytečně rozvláčný a pomalý. Ač zde Reggio řeší zásadní myšlenky, musel jsem se přesto pořád koukat na hodinky, abych sledoval kolik času zbývá do konce...(7.9.2006)
-
rawen
Celá série je skvělá, jen tenhle díl je o malý stupínek níž (jako celek). 7/10(19.12.2005)
-
Falcor
No, Rejžo, tady byla ta obrázková skládanka víc lidská a pestřejší, ale stejně Tě znám jen díky Glassově hudbě.(4.10.2005)
-
frashmaker
Silný dokument. Stejně nádherný a bezhraniční jako jeho starší kolega Koyaanisqatsi. Opět naprosto úžasné obrázky, naprosto dokonalá hudba. Miluju tenhle styl. Nic neřešit, neposlouchat zbytečná slova. Svět je tak nádherný a rozmanitý, že ho i ten nejbohaší jazyk nepopíše tak krásně, jako samotný pohled na něj. Chci vidět všechna místa z tohoto filmu, chci cestovat a poznávat nové světy. Tenhle dokument je život sám se vším co je na něm krásné.(5.1.2011)
-
curunir
Veľmi váham medzi 4* a 5*, dávam však zatiaľ menej pretože Koyaanisqatsi sa mi páčilo predsa len o niečo viac, nepopieram však, že ak Powaqqatsi uvidím ešte raz vytiahne sa o 1* vyššie. Koyaanisqatsi bolo omnoho pochmúrnejšie, dalo by sa povedať, že do určitej miery pesimistické s veľmi hlbokou myšlienkou, oproti tomu je Powaqqatsi uvoľnenejšie a nie tak ťaživé. Zábery na krásnu krajinu vystriedali rovnako pôsobivé zábery ľudí, takže po obrazovej stránke sú si filmy úplne vyrovnané. Ako už bolo povedané hudba Philipa Glassa je absolútne geniálna, možno pomyselný vrchol tvorby tohoto skladateľa, je omnoho živšia ako v Koyaanisqatsi (okolo ktorej sa objavuje aj mnoho výhrad, síce nechápem prečo), takže hudobne prvý film jednoznačne prekonáva.(1.9.2008)
-
Rhed
Po určité době jsem svůj pohled na tento film musel výrazně přehodnotit (včetně počtu bodů). Zpočátku mně snímek přišel poněkud utahaný, nevýrazný a značně zaostávající za svými tématickými sourozenci. Ale najednou s překvapením zjišťuji, že si film Powaqqatsi pouštím mnohem častěji, než Baraku a Koyaanisqatsi. Nedokážu posoudit, jestli je v tom nějaký salonní náhled zhýčkaného a společensky otráveného evropského člověka na zdánlivou romantiku v životě občanů třetího světa, nebo film jednoduše působí uklidňujícím dojmem. Také může jít o známý povzbuzující pocit, že někdo je na tom hůře než my. Plný počet bodů nedám, protože se ve filmu objevuje několik záběrů, které podle mě s tématem příliš nesouvisí.(16.4.2008)
-
xxmartinxx
Nenapadlo mě, že bych pojem "zbytečné pokračování" použil zrovna u tak epické a bezesporu úchvatné podívané. Není to ale zdaleka tak vizuálně vypiplané jako první díl a staví to na velmi podobných, ne-li stejných, základech. Zůstává jen geniální Glassova hudba. Nevidět první díl, váhal bych nad tou pátou, ale takhle to musí být vděčné i za tu čtvrtou hvězdu.(5.5.2010)
-
Richard_Ba
Strašná nuda. Celkový nápad vytvoriť film týmto štýlom je vynikajúci a ocenil som ho v prvom snímku, Koyaanisqatsi. Druhý diel trilógie ma však nenadchol, dokonca mi zobral chuť vrhnúť sa na diel tretí. Nechať diváka ohromiť krásnymi, či dojemnými scénami, vynechať naráciu (aby si divák vytvoril vlastný názor) a všetky dojmy znásobiť hudbou, to je koncept, ktorého sa režisér drží. Celá tá menšinová a "treťosvetová" tematika ma žiaľ nezaujala, a tak mi neostávalo nič iné ako si užívať génia Glassa.(22.8.2009)
-
L_O_U_S
Kontrastní. První půlka ukazuje civilizace třetího světa ve velmi zidealizované podobě, takže Reggio spíše nechává vyplout na povrch to dobré, co jsme v našem kulturním prostoru pohřbili a začali připisovat "těm třetím". Druhá polovina mi při prvním zhlédnutí přišla nepříliš kompaktní - pokud chtěl Reggio poukázat na negativní aspekty globalizace a vyobrazit, jak sever v podstatě ždímá jih, mohl být nesmlouvavější. Glassova hudba opět excelentní a ústřední téma tentokrát nevyznívá depresivně, jako je tomu v prvním a třetím díle Qatsi trilogie, ale naopak optimisticky. Tak trochu hojivá náplast vzhledem k tematickému zaměření filmu. Je poměrně smutné sledovat, kolik zajímavých kultur a civilizací bylo nuceno podřídit se našim vzorcům, popřípadě úplně vymizelo. Přitom se jednalo o civilizace plně vyvinuté, pokud se dá v jejich případě vůbec mluvit o nějakém vývoji - zatímco v našich obzorech máme neustále tendenci směřovat "od někud někam", u mnoha civilizací třetího světa se dá hovořit spíše o cyklickém pojetí dějin. Stejně tak naše oddělení člověka od ostatního jsoucího, dualizmus nebo obrat k subjektu se v chodu dějin projevily takovým způsobem, na jaký můžeme být hrdi jen těžko. (631., 16. IV. 2011)(19.4.2011)
-
neoBlast
Obešel bych se klidně i bez obrazového podkresu. Dvě hvězdičky za úžasného Glasse. 55 %(10.6.2010)
-
zette
Nevidet prvni dil teto trilogie, urcite dam vyssi hodnoceni. Tak jsem ale malinko zklaman, Powaqqatsi uz neni tolik dynamicky. Hlavne si ale myslim, ze zeme tretiho sveta maji daleko vetsi potencial nez jaky byl vyobrazen v tomto dile. Duha polovina byla vyrazne lepsi nez ta prvni. Opet vyborna kamera a hudba.(6.6.2009)
