Krásná hašteřilka
-
Belle noiseuse, La
-
Beautiful Troublemaker, The
Drama
Francie / Švýcarsko, 1991, 240 min
Režie:
Jacques RivetteObsah
-
Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. (LEATHERFAC)
Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. Komentáře uživatelů k filmu (28)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(27.4.2006)
-
AngelAngie
Intenzivně viděna polovina tohle 4hodinového mistrovského veledíla, polovina viděla jedním okem. Emmanuelle mám čím dál raději...(22.11.2009)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $399,516║Tržby Celosvetovo $-║(7.10.2009)
-
hirnlego
Velmi silný film, zobrazující symbolicky tolik nevyřčeného - podivný vztah malíře a jeho nahého modelu (a též podivné, ale silné pouto s jeho dřívější modelkou a nynější životní partnerkou), strach člověka z přiznání si svého vlastního já (je přeci o tolik snazší schovávat se za různými falešnými maskami), touhu umělce jít svým výtvorem až za hranici lidského chápání - uchopit a zobrazit neuchopitelné a nezobrazitelné,... Je toho tolik, co se v tomto skvostu dá najít. Třebaže film má celé 4(!) hodiny, Jacques Rivette mě opět nedokázal ani na chvíli nudit - dokonce bych bez jakýchkoli problémů zvládla celé ty čtyři hodiny bez přestávky (která je ve filmu uvedena). I druhé (a ještě silnější) setkání s tímto, dříve pro mě neznámým režisérem, mi dokonale vyrazilo dech a já se ho snažím jen stěží znovu popadnout...(23.5.2006)
-
Kulmon
Rivette mne už jednou unudil k smrti ve své tříhodinové uspávačce Célina a Julie ... Tentokrát sledujeme tvorbu jednoho obrazu, který je osudovější, než si kdokoliv dokáže představit. Už jsem pár čtyřhodinových filmů viděl, ale přiznám se, že jsem měl před zhlédnutím Krásné hašteřilky nemalé obavy. Sledovat čtyři hodiny malování jednoho obrazu, koho by to mohlo bavit, říkal jsem si. Jenže charismatický Michel Piccoli a krásná Emmanuelle Béart mne přesvědčili, že to bavit může. Ba dokonce jsem se ani na vteřinu nenudil. A ty čtyři hodiny utekly fakt rychle!(18.6.2010)
-
Jossie
Opravdu jsem přesvědčená o tom, že by se film o krizi v životě malíře dal natočit jinak a za poloviční dobu. Rivettovým filmům se příště obloukem vyhnu.(4.10.2007)
-
betelgeuse
Fascinující studie vztahu malíře a jeho modelky, který přesahuje svět umění a zasahuje soukromé životy obou (a naopak). Zmíněný vztah prochází velmi dynamickým a přitom logickým vývojem, počínaje až panicky nesmělým črtáním tělesných rysů nahé modelky malířovým škrábajícím perem – v nejerotičtější scéně, kterou jsem v poslední době viděl, a zároveň předčasném vrcholu filmu. Ten ani při čtyřech hodinách sice opravdu nenudí, na druhou stranu přidaná hodnota nastavovaných minut se postupně snižuje. Na rozdíl od CELINY A JULIE film nepřekvapuje (v mezích zvolené „hry“) až do konce; poslední hodina už jenom potvrzuje a dohrává od jisté doby zřejmé „pointy“ ústředního vztahu. Nemluvě o zjevení postavy sestry mladého malíře, která do filmu vnáší až nemístnou dějovost a konkrétnost, poměrně typický jev pro celý evropský art-film posledních dvou dekád. Nicméně opět nemůžu nevzpomenout Rivettovu práci se scénou: malířův ateliér je úžasně plastický „svět ve světě“, kde všechno – obrazy postavené čelem ke zdi, schody do převlékárny, otisk ženského chodidla i tvůrcova oblíbená kočka – má svoje místo.(25.9.2006)
-
O*R*I*N
Právě jsem zhlédl jeden z nejzásadnějších filmů svého života, tudíž bych se k němu chtěl nějakým způsobem vyjádřit. Můj první Rivette a hned tak intenzivní zážitek. Je velká škoda, že jeho tvorba je u nás (rozuměj v ČR :o) téměř neznámá. Přeci jen ale můžeme být vděčni, že česká kinodistribuce je zastoupena jeho třemi filmy - Célina a Julie si vyjely na lodi, Kdo ví a právě Krásná hašteřilka. Teď krátce něco k ději. Stárnoucí malíř Frenhofer (vynikající Michel Piccoli) již dávno rezignoval na dokončení svého životního díla Krásná hašteřilka. Když se ale seznámí s mladým ambiciózním malířem Nicolasem a především s jeho přítelkyní Marianne (úchvatná Emmanuelle Béart, ano Bebacku, úchvatná, její herecký projev plný nejistoty mě uhranul), dostane chuť Dílo dokončit. Po počátečních rozpacích Marianne souhlasí stát se mistrovi modelem. Poté sledujeme několikadenní martyrium, kdy Obraz vzniká. Jedním z ústředních motivů snímku je nahota. Přesto jakkoli je představována, působí nesmírně cudně. V dlouhých statických záběrech sledujeme malíře, jak s chladným zapálením tvaruje modelku v nepřirozených polohách. Emmanuelle Béart je prezentována spíše jako kus hlíny, který před zraky diváka malíř přetváří k obrazu svému. Během filmu jsou nám představeny desítky skic a různých návrhů, jak může výsledné Dílo vypadat. To nakonec zůstane oku diváka skryto a ten si může jen domýšlet. Místo něj je nám ukázána jen jakási "levná" náhrada, která se ale v dané situaci jeví jako vysvobození pro všechny zainteresované, Pravda ale zůstává nadále a vlastně i navždy skryta. Dále bych rád upozornil na absenci hudebního doprovodu. Obecně je pro Rivettovy filmy příznačné, že zvuk je nahráván přímo (žádné postsynchrony), rozhovory se tak často utápí mezi ruchy okolního dění. Dalším typickým znakem snad nejzapálenějšího cinefila a experimentátora úzkého kruhu La nouvelle vague je pomalé tempo vyprávění, které kupodivu není vůbec na škodu. Dále délka filmů přesahující minimálně dvě hodiny. Krásná hašteřilka není výjimkou a se svými čtyřmi hodinami se řadí mezi nejdelší filmy, jaké jsem v životě měl možnost vidět. Své pocity jsem vyjádřil trochu krkolomně, doufám, že po další projekci si to v hlavě utřídím a film pochopím. Prozatím zůstávám "jen" fascinován. Na závěr přidávám dva postřehy z knihy Jamese Monaca Nová vlna, které typicky vystihují tvorbu Jacquesa Rivetta. "Jeho filmy nejsou dlouhé, protože se toho tolik "děje", ale protože se toho děje tak málo." [==] "Po pár hodinách filmu přichází bod, kdy přestáváme reagovat na logiku filmu a začínáme plynout spolu s ním." [FILM, KTERÝ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](1.4.2007)
-
Morien
Jedním okem dovnitř, druhým ven. Nechtěla jsem vidět ten obraz, nezískala jsem zájem. Bohužel.(14.5.2011)
-
3DD!3
Nakonec sice trochu vyčerpávající, ale hodnotné dílo. Finální dvacetiminutovka nečekaně silná.(28.3.2011)
-
Silas
Kdo by mohl tušit, že se budu dívat na čtyřhodinový film celou dobu s pusou otevřenou a očima vyvalenýma? Během celé stopáže neuslyšíme hudbu ani zdálky, hlavním pilířem jsou zde dialogy a obrazová stránka. Obrazová složka ovšem v tom smyslu, že jsem s neuvěřitelným zaujetím sledoval pětiminutový záběr vznikajícího portrétu. A přitom se skoro nic neděje – to jen malíř svým perem máčeným v inkoustu „vrže“ o papír. Neuvěřitelné. Režie je ve své „nevýraznosti“ tak promyšlená, že vám to dochází až velkým odstupem. Postavy si chodí, kam se jim zamane, mluví, co je napadne a kamera jen natáčí, co jí přijde před objektiv. Měl jsem pocit, že takový film zvládne natočit každý. Ale jedná se o vysoce vytříbený styl (v mnohém se neliší od Céliny a Julie...), díky němuž je divák fascinován a okouzlován tím brilantním filmařstvím – zde se to snad ani nedá nazvat řemeslem či umění, je to styl sám pro sebe. Charaktery jsou zpočátku lehce načrtnuty a jejich vztahy a vzájemné poznání přicházejí až po několika hodinách strávených v ateliéru. Emmanuelle Béart je zde vskutku okouzlující, a to nejen svým nahým tělem (které nepůsobí nijak zvlášť vzrušivě – cítil jsem trochu odstup, stejný jako ze strany malíře), ale také výrazem, kterým dokáže vyjádřit utrpení, odpor, bolest, přemáhaní a radost i štěstí. Je skutečně škoda, že je Krásná hašteřilka pro české diváky tak nedostupná, protože se jedná a jeden z mála klenotů, kterého je třeba si vážit, obdivovat a opečovávat.(14.7.2006)
-
Rosana
Velmi zajímavý a poetický film, bohužel poněkud zdlouhavý a bez nějakého závažnějšího děje. Jistě je to zajímavá ukázka toho, jak pracuje umělec i toho, že umělecké dílo se týká i modelky na obraze. Podle mě by film měl větší šmrnc, kdyby se ho povedlo tak aspoň o hodinku zkrátit!(16.9.2008)
-
Vavča
Kupodivu mi nevadila minutáž, která mi uběhla rychle jako voda, ale to závěrečné "odhalení" a konec mě celkově zklamalo, čekal jsem nějak více. jinak výborná kamera, práce se zvukem , skvěle zvolený interiér i venkovní lokace a dobří herci.(17.1.2009)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(22.2.2009)
-
MarJel
Skvělá kamera, dobří herci, nasírající herci, zajímavé postavy, traumatické postavy, chvílema pohybové divadlo, skvělý kontaktní zvuk. Film, ze kterého jsem nespustil oči po celé čtyři hodiny, ale který ve výsledku vůbec nic neháže, nedává, neříká, je prázdný jak flaška od Coca-Coly.(9.10.2011)
-
Mairiel
Ač jsem zkrácenou verzi příliš nepobrala (s odstupem času se divím svému 80% hodnocení), originální Hašteřilka mě maximálně okouzlila. Sledujeme pomalý a bolestný (jak pro aktéry, tak pro diváka) zrod absolutního uměleckého díla, které na kost odhaluje objekt a k smrti vyčerpává tvůrce. Něco takového nemůže být ani krátké, ani zábavné, ale přesně takové jako to Rivette natočil.(24.10.2010)
-
Cushing
Krásné, protože pomalé. To, co zde vidíme, není samoúčel, nahota je na místě, její krása sporná. Posedlost umělce vlastním dílem, nikoli hotovým, ale právě vznikajícím, je zobrazena dech beroucím způsobem. Jako bych chvílemi viděl na plátně Pabla Picassa. A vztahy těch postav jsou ach tak ze života... až to bolí... Mimochodem, zhlédl jsem zónní vydání, tedy čtyřhodinové, v původním formátu 4:3, a rozdělil si ho do tří večerů. Jistě by bylo lepší vidět to najednou, ale na to teď zrovna nemám energii. Jako "seriál" to taky fungovalo, aspoň jsem se tak neunavil (a vypil u každého "dílu" flašku přívlastkového vína). A jsem si jist, že si to za pár let pustím znova. A pak zas. Třeba až mi zase nepůjde tvorba... :-)(11.7.2008)
-
iantomasik
Byť dávám čtyři, kvůli stopáži se na to jako na celek už asi víckrát nepodívám. A myslím, že to za ten efekt nestojí a zbytečně moc lidí odpudí, když je to jinak tak chytře napsaný příběh, který má vážně, co sdělit.(16.5.2010)
-
LEATHERFAC
Vážení přátelé, Hašteřilku jsem si sám pro sebe raději odložil až na po druhém shlédnutí... Na poprvé byl tento 4hodinový kus pro mě totiž neukoukatelný, až smrtelně nudný a zdlouhavý...přesto ale neodolatelný - nutící si svou pozornost až do konce (podobně jsem to měl s Apokalypsou). Což je od Rivetta hnusná zákeřnost. On ví, že je to výborný, ale schválně to natáhne na 4 hodiny aby jste ho museli nenávidět. Proto tedy původně bez komentáře a pouze za 4 hvězdy. Podruhé shlédnuto po roce v TV, ovšem v jakési zkrácené verzi na polovinu. Nu zvláštní věc - jak jsem prve Rivettovi spílal za přílišnou délku, musím uznat, že těď mi tam toho zase spoustu chybělo - 2 hodiny je už zase totiž moc málo...ideální by podle mě byly tak hodiny tři a to doma na DVD kdy u toho člověk může ležet sám a opíjet se vínem. Pak lze přidat i tu zaslouženou pátou a poslední hvězdu. Zápas s obrazem moc dobře znám - vždyť je sakra taky sám maluju...a tenhle film je právě o "tom" zápase. Naprosto souhlasím, že někdy je to opravdu boj na život a na smrt - pokud se to dělá dobře...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Ale jak správně říkaval Hrabal - na umění je nejkrásnější to, žo ho vlastně nikdo nemusí dělat. A M. Piccoli tady právě většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo se na to všechno raději vykašlat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách...proto je to úkol vpravdě nadlidský a vyčerpávající...ano - vážení a milí - dělat kumšt není žádná prdel! Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás.(2.1.2007)
-
Sipora
Asi je to tím, že film je už starý, ale na mysl mi ze všeho nejvíc připadá: “nabubřelá póza”. Urputnou snahou o zachycení obrazu tvůrčího aktu, který hrozí sežehnout ty nejbližší, film poněkud přestřelil ve svých ambicích, až po čtyřech hodinách promítacího času dospěl k hranici, za níž už je pouze karikatura sebe sama. Na podobné snahy čeká nebezpečí v podobě zesměšnění vždycky. Po řemeslné stránce se mi film líbí: záběry strohých starobylých interiérů, půvabná herečka v roli modelky a zejména ruka črtající do skicáku první hledající tahy těla a tváře (na takovou podívanou bych si našla čas ještě delší, než jaký trvá celý film).(7.7.2008)
