Reklama

Reklama

Opři žebřík o nebe

  • angličtina Lean a Ladder Against Heaven (více)
Trailer

Obsahy(1)

Marián Kuffa je farářem v malé vesnici Žakovce pod Tatrami na Slovensku. Na faře se stará o bezdomovce, bývalé vězně, děvčata a kluky z dětských domovů, tělesně postižené a týrané matky s dětmi. Okolo 250 lidí. Někdo zemře, někdo se narodí, někdo odejde... Příběhy bezdomovců, alkoholiků, feťáků a dalších ztracených existencí slouží ve filmu kromě své vlastní síly a zajímavosti také jako zrcadlo k počínání, životu, víře a náboženské a osobní filosofii faráře. Film o síle víry a hodnotě oběti, o tom, jak moc se člověk dokáže vydat za druhé, jak moc tím ztrácí, ale i jak mnoho tím získává. (Aerofilms)

(více)

Recenze (33)

POMO 

všechny recenze uživatele

100 minút sledovania narkomanských, alkoholických a rómskych IQ-áčov, z ktorých polovica ani nevie, prečo sú dobrovolne na mieste, ktoré im podáva pomocnú ruku. A farára, ktorý im začal pomáhať po tom, čo prežil horolezeckú nehodu (a túto udalosť si vysvetlil ako znamenie od boha, že má začať s danou aktivitou). Úmorné. ()

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Marián Kuffa je pán, o tom není sporu. Jen jsem si celou dobu říkal jestli nebalancujeme na hranici sociálního kýče příliš dlouho. Přece jen obrazy Mariána na koni, po boku svého věrného psa a Tatrami před sebou, jsou až příliš silné a ve výsledku až příliš kontrastují s intimním vyprávěním Jany Ševčíkové. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Mé první setkání s Mariánem Kuffou. Na jedné straně jsem k němu choval velký respekt, na druhé mě ovšem některými svými názory a postoji dost dráždil. A nejen pan farář, vůbec celý dokument. Z toho na mě dýchá především marnost. Zkoumaný vzorek obyvatel „přestupní stanice“ je velmi různorodý a snad všichni, kteří měli možnost mluvit na kameru, něčím zaujmou, ale u každého z nich si říkáte, že je stejně vlastně jedno, co hezkého povídá/dělá, protože odsud zkrátka neodejde jako znovu zrozený. V lepším případě dokáže (dočasně!) potlačovat své démony a nějakým způsobem žít na oné faře (což člověk musí považovat za úspěch, a to bez ironie), ale již nikdy se nedokáže vrátit do normálního života, „tam venku“ by byl ztracený a nejspíš by do „toho“ znovu spadl (ať už jde o cokoliv). Jistě, je tu i nějaká naděje (shodou okolností u toho, který mi už od prvního záběru nepřišel tak bez šancí jako ostatní a také jsem si ho nejvíc oblíbil), ale 1 jedinec z celého „stáda oveček“? I přes tu bezvýchodnost to za mě budou solidní 4*. ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

To vás tak jednou bůh zachrání před smrtí a vám dojde, že mu to musíte splatit. Koní, horolezení i jiných věcí se vzdáte, s ženami a touhou po dceři je to těžší, ale i to z vděčnosti a lásky k bohu zvládnete. Založíte dům pro všechny, jejichž život se dostal někam, kde být nechtěli a hlavně nechtějí, dům, který slouží jako přechodná stanice mezi protidrogovými a protialkoholickými léčebnami, pasťáky, vězeními, ulicí...a snad normálním životem. I zloděj, který se "pokusil o útěk z vězení, při kterém bohužel bylo zabito 5 policistů" patří mezi "chlapce" tohoto skvělého faráře, geniální osobnosti, která se všemi obyvateli útočiště jedná s respektem, ale zároveň s určitou přísností schopnou motivovat a posunout každého v další cestě životem. Ve volných chvílích řeší problémy romských a jiných komunit v okolí Popradu a pořádá bohoslužby. Jana Ševčíková tohoto neskutečně akčního a úžasného člověka, jež ke každému přistupuje s obrovskou dávkou lidskosti, a který je vlastně jedním ze všech kolem, spolu s jeho komunitou zachycovala po 5 let a určitě stojí za to si těch 5 let s nimi prožít aspoň na plátně... ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsem kolem filmu kroužil a ke zhlédnutí se definitivně rozhodl po udělení Českého lva, kterého si snímek vysloužil ve velice silné konkurenci. Moje pocity jsou po zhlédnutí značně rozporuplné. Na jednu stranu chovám k faráři Marošovi velký obdiv, za to, co všechno prakticky z ničeho vybudoval a za to, že zasvětil svůj život pomoci druhým. Na straně druhé jsou právě ti druzí. Marošův žakovský komplex na mě působí jako místo, kam se naprostá většina lidí jde zkrátka zašít. Většinu obyvatelstva tvoří naprosto vygumovaní tvorové, kteří mají s lidmi společnou jen velice vzdáleně podobu. Jako chápu, že odstartovat svůj život v dětském domově a celý život žít s tím, že o vás nestojí ani vlastní rodiče, nejsou zrovna růžové vyhlídky do budoucna, ale o to větší motivaci potom může takový člověk mít. V tomto dokumentu jsou k vidění z totálně valné většiny demotivované a zcela ztracené existence, kteří dovedou pouze natahovat ruky a brát. Snaha něco udělat na oplátku, nějak se živit, je naprosto nulová. I kdyby si takoví lidé nechali 10 let promlouvat Marošem do duše, tak se po návratu stejně budou chovat stejně jako dříve. Nějaká naděje na kvalitnější život je zcela nulová, protože je pro to obvykle třeba něco udělat. Nic nepřijde jen tak samo z nebes. Bylo by to krásné, ale nefunguje to tak. Osobně tedy nevidím nejmenší důvod takovým lidem pomáhat. Lidí, u kterých má tato Marošova pomoc nějaký smysl, je tam k vidění jen velice úzký okruh. Tato Marošova snaha mi hrozně připomíná čínské přísloví: "Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život." Zásadní problém je v tom, že tihle lidé ani při Marošově maximálním vypětí všech sil, se nikdy lovit nenaučí, ba dokonce se naučit lovit ani nechtějí. Zvykli si na Marošovu křesťanskou dobrosrdečnost a hlavně na to, že se mohou KDYKOLI vrátit zpět, že je Maroš zkrátka nevyhodí. Takže Maroš stále daruje ryby a podstata celého tohoto projektu mizí v nedohlednu. Dokument určitě není špatný. Je vypracován velice citlivě. Člověk si třeba uvědomí, co vše je v silách jednoho člověka a kolik životů dovede, bohužel jen dočasně, vylepšit. A především, pokud se vydáte lézt na nějaké hory, pořádně si zajistěte lano. Jinak se může stát, že si vybudujete vlastní Žakovce a nadosmrti budete Pánu Bohu splácet svůj život jako Maroš. Ten člověk z toho života nic nemá. Dost možná se bude až do konce života slepě hnát za tím dalším, potenciálně nekonečným, který by ho měl čekat hnedle po tomto, který máme zřejmě jen tak na zkoušku. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Dokument jsme si pustili Dvacet lidí na nový rok na faře v Táboře v klášteře v Klokotech a velmi se mi líbíl. Kuffa je opravdu osobitý vypravěč, ať už vykládá o vlastním dětství – Kdykoli otec pil, matka nás děti vyzvala, že se za něj pomodlíme – nebo brojí proti homosexualitě – V přírodě taky nevidíte, že spolu žijí dva psi nebo dvě feny. Nejsilnější je však v praktických situacích, kde prokazuje nezměrnou trpělivost boje s leností schovávanou za chudobu: než by dotyčný vstal a podepřel čímkoli padající střechu, vymlouvá se, že nemá peníze. Ano, Kuffa je hodný úcty, ovšem filmařsky jde o běžnou sázku na nositele svérázu. A lyrické berličky od tónů fujary přes horská panoramata po farářovu jízdu na koni bílým sněhem se zbytečně odklánějí od podstaty k banalitě. ()

KrestanFilms 

všechny recenze uživatele

Marian Kufa je jeden z mála lidí, kteří svůj život plně obětovali druhým. Když na něco od něj natrefím, rád si poslechnu, shlédnu. Protože tento muž mluví z praxe. NEHODNOTÍM PANA KUFU, nýbrž tento film, který jsem si koupil s velkým očekáváním - a byl jsem zklamán. Autoři zde zachytili pouze ponurou část a osudy lidí, kteří jsou v onom centru nekonečně, a stále pesimističtí. A nevím, jestli to tak je, ale z tohoto filmu to vypadá, že je Marian zasvěcuje jen do náboženství - naučené modlitby a žádný vztah s Bohem. Problém je doufám opravdu jen ve střižně, že vystřihli lidi, kterým to duševně pomohlo, kteří už došli Božího pokoje. Ale za zpracování tento film (nebo i realitu?) nemůžu hodnotit kladně. Mohu jen doufat, že hodnotím opravdu jen tvůrce, kteří vybrali z 5ti let sběru zrovna tyto neutěšené záběry. Marianovi přeji mnoho sil, Boží lásky a moudrosti pro další práci. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Dokument můžem hodnotit podle zpracování a výběru tématu. Dokumentaristka zaznamenala příběhy lidí, kteří snad už ani nejsou na okraji společnosti, ale už přes něj přepadli a faráře, který se je sysifofsky snaží vrátit zpět. Tyhle mnohdy marné snahy prokládá záběry překrásné, velkolepé, ale odtažité krajiny. Stále se bude střídat jaro s létem, podzimem a zimou. Svět se neochvějně opakuje a pranic se neohlíží na to, jak my v něm prožíváme své krátké životy. Ale tenhle farář ano. Snaží se vzdorovat nevyhnutelnému. Pomáhá takovým, kteří si snad ani nedokáží uvědomit, co pro ně dělá, a jak se tím sám ničí. ___ Takže zpracování dokumentu je dobré, a i když není originální, funguje. Zato výběr tématu je neskutečný. Ten muž jakoby sem přišel z jiné doby, rozhodně žije jinými pravidly a morálními apely, než kterými se řídí dnešní doba. Takhle bych si představovala proroka. Pomoc zoufalcům, alkoholikům, feťákům, kriminálníkům a násilníkům ho evidentně rve kus po kuse, ale on přesto vytrvává. Možná jeden z deseti, možná jeden ze sta se dokáže díky jeho pomoci postavit na vlastní nohy. Ale i kdyby to byl jen jeden jediný: bylo by to málo? I kdyby to nebyl ani jeden, ale už to, že aspoň na nějaký čas dokáže přimět zoufalce, jichž se zříká i vlastní rodina, aby se o něco snažili, je přece zázrak. ____ Ostatně, když v některých případech vidíme, z jakých poměrů ti lidé pocházejí, kdo by měl mít tu odvahu je soudit? Příšerná, děsná scéná, kdy jde kdysi do děcáku odložená dcera navštívit svou matku do romské osady a matka jí nejenomže nepozná, nevzpomene si ani na její jméno a jediné, co ji zajímá, jestli by jí tahle dávno opuštěná dcera nedala nějaké peníze. Au. ___ Farář není jednoduchá svatouškovská osobnost. Evidentně ví, o čem je život. Sám žije s vlastními démony. A ano - je to sex. Nemyslím nějak lacině, podle všeho mu bolestně schází intimita s někým druhým. On není žádný bledolící éterický světec, je to zcela jasně pořádný chlap. Takže tohle ho musí přímo mučit, proto někdy jeho tak prudké až nenávistné odsudky, když se někteří z jeho schovanců sblíží. Když jsou to navíc osoby jednoho pohlaví, tak je jeho káravý projev přímo žumpa nechutností. On sám se toho musel vzdát, spíše odervat si z těla, takže se urputně snaží sex odsoudit jako něco odporného. Ach, pane faráři, tady byste měl mít víc pochopení. ___ Ale, kdo já jsem, abych soudila? Farář odevzdal sám sebe (on by asi řekl, že s pomocí boží) úkolu, který by si téměř nikdo na sebe dobrovolně nevzal. Je nadějí a možná i spásou pro ty, které se my snažíme ani nevidět. Jestli tohle není cesta následování Krista, tak už nevím, co jiného by to mohlo být. ()

curunir 

všechny recenze uživatele

,,NÁDYCH, VZŤAH K BOHU A VÝDYCH, VZŤAH K BLÍŽNEMU. NÁDYCH, VÝDYCH. ČO SA UČÍŠ V ŽÁKOVCIACH? DÝCHAŤ.“ __ V porovnaní so ,,Všetkými mojimi deťmi“ ide o ešte lepší pohľad na život Mariána Kuffu a jeho chovancov v Žákovciach, idúci skrze mapovanie neľahkých životných peripetií niekoľkých postáv poriadne na dreň. Pred sledovaním som mal približnú predstavu o tom, čo uvidím a vo výsledku sa moje očakávania nielen naplnili, ale v niektorých ohľadoch boli dokonca prekonané. Je hrozné pozerať sa na tie primitívne, zaostalé a pologramotné existencie, ľudí už v tvári strhaných alkoholizmom i rodenou degeneráciou, ktorých už nič dobré nečaká, no oni sa neprestávajú pretĺkať svojim biednym svetom. Načo im ďalej žiť? A predsa ma režisérka v závere milo prekvapila, ako sa niektorým z nich podaril (možno načas) návrat do života. Odvážne taktiež ukázala, ako sa na Kuffovu hlavu občas znesú aj ostrejšie slová, keď sa snaží pomôcť v integrácii rómskemu etniku, ktoré si pritom jeho snahu niekedy necení (,,Ty si farár? Ty si hovno! Ty nie si farár!“). Na výslednom hodnotení sa podpisuje aj technické spracovanie v práci so zvukom, strihom a s kamerou vytvárajúcou viacero monumentálnych obrazov. Zábery zhora kedy Kuffa jazdí s koňom po krajine takmer ani nepripomínajú slovenské reálie a skôr sa ponášajú na dokument zo života nejakých východoázijských kočovníkov. Posledné dva zábery sú doslova ohromujúce a presne definujú Kuffovu outsiderskú osobnosť. Najprv záber kedy ticho rozjíma počas modlitby a napokon ten, kedy na koni miery do hmly a akoby sa strácal v prázdnote. Lenže aj v nej čosi je. (406. hodnotenie, 28. komentár k filmu) ()

hygienik 

všechny recenze uživatele

Toto je asi najlepší dokument o slovenskej cirkvi, aký som doteraz videl. Nahradil na piedestáli moju obľúbenú Ivetku a horu od Víta Janečka. Zdá sa mi príznačné, že oba menované filmy natočili Češi, pretože my, domorodci nedokážeme získať nadhľad. Pre mňa je Kuffa svätec. ()

Hamaradža 

všechny recenze uživatele

Kuffa je mi nesympatický a názorovo i hodnotovo na kilometre vzdialený človek, ale jeho záslužnú prácu so sociálne slabšími (hoci väčšinou nie príliš efektívnu) uznávam a do istej miery obdivujem. V scéne s rómskou lezbičkou ktorá má "vystúpiť z vlaku" sa však vyfarbil ako presne to pomýlené, "džender" bľabotajúce individuum, ktorým je i dnes. Ľúbme svojích blížnych, ale iba ak sú hetero kresťania. ()

mr.filo 

všechny recenze uživatele

Už delší dobu mám otevřený Žebřík v záložce na DaFilmu ale až pobídnutí udělenym Lvem rozhoupalo k dokoukání. (222) ()

chelseaman22 

všechny recenze uživatele

Opři žebřík o nebe, je dokumentem o slovenských opilcích, kteří se zašívají kdesi v kopcích s farářem, který jim káže vodu a sám pije víno. Dokument je tak nesympaticky zpracován, že výsledná metráž divákovi připadá prakticky nekonečná. 40 % ()

Offret 

všechny recenze uživatele

Predchádzajúce dokumentárne filmy o kňazovi Mariánovi Kuffovi Kde končí naděje, začína peklo (2003) a Moje rómske deti (2014) (kino verziu Všetky moje deti (2013) som nevidel), ktoré nakrútil Ladislav Kaboš, boli v podstate bežné dokumentárne filmy, spoliehajúce sa na ilustráciu udalosti so zanedbateľnou snahou uviesť diváka do spirituálneho módu vnímania pomocou prostriedkov filmového štýlu. Opři žebřík o nebe (Jana Ševčíková, 2014), ďalší film o Kuffovi, sa v porovnaní s nimi posúva ďalej. Na jednej strane môžeme sledovať činnosti alebo prehovory sociálnych aktérov akcentujúce naturalistickým podtextom alebo každodennosťou. Väčšinou sú snímané s objektívom s kratšou (možno bežnou) ohniskovou vzdialenosťou, obraz získava veľkú hĺbku ostrosti, často sa zapája ručná kamera. Naproti tomu figurujú zábery výrazne estetizované, pri ktorých sa častokrát uplatňuje snímanie s objektívom s väčšou ohniskovou vzdialenosťou, statická kamera alebo plynulý pohyb rámu z kamerového žeriavu. Dominantou mizanscény je v nich príroda a jej rozličné elementy (nízke slnečné svetlo, sneh, dážď, vietor, kone, Tatry). Takáto nejednotnosť filmového štýlu vnáša do poetiky pnutie medzi realizmom a lyrikou, ktorá funkčne odkrýva podpovrchové, mystické významy. Nechcem tvrdiť, že realizmus sám o sebe nedokáže prezentovať takéto významy (napr. v niektorých filmoch talianskeho neorealizmu to funguje), avšak v prípade predchádzajúcich filmov o Kuffovi je to (čo do účinku filmového štýlu) nerozvinuté. Rovnako netvrdím, že Opři žebřík o nebe je ukážkový spirituálny film, ale v porovnaní s predchádzajúcimi menovanými sa v tomto zmysle posúva ďalej (v nich hodnotu podmieňuje prítomnosť Kuffu a ďalších sociálnych aktérov, ich poetika môže mať nanajvýš účinok veľmi implicitnej spirituality). ()

RonaMidu 

všechny recenze uživatele

přiznám se,že jsem nehodnotila zpracování,protože mne pohltilo to,co Marián Kuffa dělá...už jsem o něm něco viděla a opravdu obdivuju to,jak je někdo schopen obětovat se pro ostatní,i když ví,že o to třeba ani nestojí.....dokument o Člověku,o víře i nevíře ()

sskrblik 

všechny recenze uživatele

Skoro by se dala užít metafora na název filmu jako: opři žebřík o sebe a zkus jak dlouho tu tíhu vydržíš. Farář Kuffa je pozoruhodný muž, který zasvětil svůj život pomoci lidem na dně. Je k neuvěření, co všechno obětoval pro druhé. Je to muž, jenž vždy dává další šanci lidem, co si ji zaslouží. Jedinou zásluhou je v jeho očích touha lidí změnit svůj život. Po tomto přiznání, je ochoten vzít za přítele člověka s téměř jakoukoliv hrůznou minulostí. Kdo by to byl řekl, že se někdo takový v dnešní společnosti najde. Paní Jana Ševčíková a její štáb věnoval mnoho času pro to, aby tento film vůbec vznikl. Společně zažili jak to na faře chodí a jejich výpověď v tomto díle je skutečně šokující. Spíše než duchovní hodnoty, jsem vnímal sociální aspekty a tím se mě film dotknul. Kéž by bylo víc takových životních příběhů. ()

haluska11 

všechny recenze uživatele

slovenský fanatický antiLGBT farář se věnuje svým oblíbeným koníčkům: jezdí na koni a agituje. nemám ho v lásce, ale dozvědět se o něm víc/vidět ho jako lidskou bytost je koneckonců osvěžující. je ale pochybné, jestli si jeho žblepty zaslouží tolik pozornosti a mediálního prostoru. #jablkodženderu ()

milancecil 

všechny recenze uživatele

293. Nádherný, silný, odhodlaný, vírou prodchnutý dokumentární film o pomoci těm nejnuznějším, režimem a společností stigmatizovaným, všichni obrazně stejně odstrčení nebo dotlačení na úplný okraj propasti, jen krok od pádu, od jisté smrti, lidé, kteří nikdy nepoznali lásku, bez hřejivého domova, bez vlídných přátel, bez zázemí rodiny, sami, vytržení, odvržení, přesto stále lidské bytosti, plní bolesti, zranění, nemocní, přitom tak velkolepě zahrnutí díky faráři Mariánu Kuffovi boží milostí, bezpodmínečnou láskou, úchvatný příběh člověka na duchovní cestě, který sám nevyšel z uspořádaných rodinných vztahů, přesto díky matce nezůstal jen tím dalším bezcitným, k lidské bolesti lhostejným, soucitu odcizeným člověkem, jsem nadšený, plný tolika pozitivních pocitů, záchrana, pomoc bližním, křesťanství přesahující rámec jen stále opakovaných poučení, moudrost uplatňovaná v každém momentu vlastního života, i přes pochybnosti, přes řadu lákavých pokušení, přesto zůstat pevně, neoblomně, neochvějně, den co den postupovat s božím vedením, dílo provokující i povzbuzující k přemýšlení, s mnoha otázkami, na které není lehké jednoznačně či vůbec nějak odpovědět. ()

kisha 

všechny recenze uživatele

Dokument, kterej stojí jen na obrovskym charismatu pátera Mariána, tomu velká čest za to, co dělá a jak to dělá. Bohužel dokument sám o sobě je dost rozvleklej a dost mi chybělo nějaký závěrečný shrnutí - něco ve smyslu jak jsou na tom jednotliví aktéři dneska - zda se někomu povedlo vrátit do normálního života apod. Velký díky paní Ševčíkové za volbu tématu, menší díky za slabší zpracování dokumentu a obrovský díky páteru Mariánovi. ()

Marla Singer 

všechny recenze uživatele

České snímky se do soutěžní sekce dokumentů na KV dostávají narozdíl od hrané tvorby pravidelně a nový počin Jany Ševčíkové se navíc představil ve světové premiéře. Její časosběrný dokument sleduje v průběhu pěti let faru, která funguje jako charita, komunitní centrum a částečně i jako odvykací stanice. Katolický kněz, jemuž úvodní text vykresluje doslova svatozář, není představován jen z pohledu nedoknutelné autority a navíc se ve snímku neobjevuje jako výlučný protagonista. Ševčíková dává prostor přibližně desítce postav vyprávět svůj příběh skrze kamerové zpovědi a sleduje jejich vývoj i po opuštění fary. Ne každý totiž souhlasí s velmi specifickým náhledem kněze na život a po ukončení 'skupinové terapie' je potřeba se postavit na vlastní nohy (nebo kolečkové křeslo). Neuspořádanost a přeskakování od záběrů, kde chybí velká část souvislostí nebo vcelku podstatný údaj o tom, kolik času vlastně uběhlo, vytváří iluzi, že všechny příběhy jsou vlastně stejné a splývají v jedno nevypovídající klubko. ()

Související novinky

Opři žebřík o nebe vítězem Ceny P. Kouteckého

Opři žebřík o nebe vítězem Ceny P. Kouteckého

18.06.2015

Cenu Pavla Kouteckého za nejlepší dokument získala režisérka Jana Ševčíková za film Opři žebřík o nebe o svérázném faráři Mariánu Kuffovi. Ten se na faře ve slovenské vesnici Žakovce pod Tatrami… (více)

49. MFF KV – záblesky ze soutěžních sekcí

49. MFF KV – záblesky ze soutěžních sekcí

05.06.2014

Po tiskové konferenci zaplavily web MFF KV v intervalu pouhých pár minut dlouho očekávané programové zprávy. Hlavní festivalový program přinese sedm světových a pět mezinárodních premiér. O… (více)

Reklama

Reklama