poster

Opři žebřík o nebe

  • anglický

    Lean a Ladder Against Heaven

  • Slovensko

    Opri rebrík o nebo

Dokumentární

Česko, 2014, 100 min

Scénář:

Jana Ševčíková

Kamera:

Jaromír Kačer

Hrají:

Marián Kuffa

Producenti:

Jana Ševčíková

Střih:

Eva Mesteková
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Offret
    ****

    Predchádzajúce dokumentárne filmy o kňazovi Mariánovi Kuffovi Kde končí naděje, začína peklo (2003) a Moje rómske deti (2014) (kino verziu Všetky moje deti (2013) som nevidel), ktoré nakrútil Ladislav Kaboš, boli v podstate bežné dokumentárne filmy, spoliehajúce sa na ilustráciu udalosti so zanedbateľnou snahou uviesť diváka do spirituálneho módu vnímania pomocou prostriedkov filmového štýlu. Opři žebřík o nebe (Jana Ševčíková, 2014), ďalší film o Kuffovi, sa v porovnaní s nimi posúva ďalej. Na jednej strane môžeme sledovať činnosti alebo prehovory sociálnych aktérov akcentujúce naturalistickým podtextom alebo každodennosťou. Väčšinou sú snímané s objektívom s kratšou (možno bežnou) ohniskovou vzdialenosťou, obraz získava veľkú hĺbku ostrosti, často sa zapája ručná kamera. Naproti tomu figurujú zábery výrazne estetizované, pri ktorých sa častokrát uplatňuje snímanie s objektívom s väčšou ohniskovou vzdialenosťou, statická kamera alebo plynulý pohyb rámu z kamerového žeriavu. Dominantou mizanscény je v nich príroda a jej rozličné elementy (nízke slnečné svetlo, sneh, dážď, vietor, kone, Tatry). Takáto nejednotnosť filmového štýlu vnáša do poetiky pnutie medzi realizmom a lyrikou, ktorá funkčne odkrýva podpovrchové, mystické významy. Nechcem tvrdiť, že realizmus sám o sebe nedokáže prezentovať takéto významy (napr. v niektorých filmoch talianskeho neorealizmu to funguje), avšak v prípade predchádzajúcich filmov o Kuffovi je to (čo do účinku filmového štýlu) nerozvinuté. Rovnako netvrdím, že Opři žebřík o nebe je ukážkový spirituálny film, ale v porovnaní s predchádzajúcimi menovanými sa v tomto zmysle posúva ďalej (v nich hodnotu podmieňuje prítomnosť Kuffu a ďalších sociálnych aktérov, ich poetika môže mať nanajvýš účinok veľmi implicitnej spirituality).(29.3.2015)

  • milancecil
    *****

    293. Nádherný, silný, odhodlaný, vírou prodchnutý dokumentární film o pomoci těm nejnuznějším, režimem a společností stigmatizovaným, všichni obrazně stejně odstrčení nebo dotlačení na úplný okraj propasti, jen krok od pádu, od jisté smrti, lidé, kteří nikdy nepoznali lásku, bez hřejivého domova, bez vlídných přátel, bez zázemí rodiny, sami, vytržení, odvržení, přesto stále lidské bytosti, plní bolesti, zranění, nemocní, přitom tak velkolepě zahrnutí díky faráři Mariánu Kuffovi boží milostí, bezpodmínečnou láskou, úchvatný příběh člověka na duchovní cestě, který sám nevyšel z uspořádaných rodinných vztahů, přesto díky matce nezůstal jen tím dalším bezcitným, k lidské bolesti lhostejným, soucitu odcizeným člověkem, jsem nadšený, plný tolika pozitivních pocitů, záchrana, pomoc bližním, křesťanství přesahující rámec jen stále opakovaných poučení, moudrost uplatňovaná v každém momentu vlastního života, i přes pochybnosti, přes řadu lákavých pokušení, přesto zůstat pevně, neoblomně, neochvějně, den co den postupovat s božím vedením, dílo provokující i povzbuzující k přemýšlení, s mnoha otázkami, na které není lehké jednoznačně či vůbec nějak odpovědět.(25.3.2015)

  • Sarkastic
    ****

    Mé první setkání s Mariánem Kuffou. Na jedné straně jsem k němu choval velký respekt, na druhé mě ovšem některými svými názory a postoji dost dráždil. A nejen pan farář, vůbec celý dokument. Z toho na mě dýchá především marnost. Zkoumaný vzorek obyvatel „přestupní stanice“ je velmi různorodý a snad všichni, kteří měli možnost mluvit na kameru, něčím zaujmou, ale u každého z nich si říkáte, že je stejně vlastně jedno, co hezkého povídá/dělá, protože odsud zkrátka neodejde jako znovu zrozený. V lepším případě dokáže (dočasně!) potlačovat své démony a nějakým způsobem žít na oné faře (což člověk musí považovat za úspěch, a to bez ironie), ale již nikdy se nedokáže vrátit do normálního života, „tam venku“ by byl ztracený a nejspíš by do „toho“ znovu spadl (ať už jde o cokoliv). Jistě, je tu i nějaká naděje (shodou okolností u toho, který mi už od prvního záběru nepřišel tak bez šancí jako ostatní a také jsem si ho nejvíc oblíbil), ale 1 jedinec z celého „stáda oveček“? I přes tu bezvýchodnost to za mě budou solidní 4*.(13.7.2016)

  • rikitiki
    *****

    Dokument můžem hodnotit podle zpracování a výběru tématu. Dokumentaristka zaznamenala příběhy lidí, kteří snad už ani nejsou na okraji společnosti, ale už přes něj přepadli a faráře, který se je sysifofsky snaží vrátit zpět. Tyhle mnohdy marné snahy prokládá záběry překrásné, velkolepé, ale odtažité krajiny. Stále se bude střídat jaro s létem, podzimem a zimou. Svět se neochvějně opakuje a pranic se neohlíží na to, jak my v něm prožíváme své krátké životy. Ale tenhle farář ano. Snaží se vzdorovat nevyhnutelnému. Pomáhá takovým, kteří si snad ani nedokáží uvědomit, co pro ně dělá, a jak se tím sám ničí. ___ Takže zpracování dokumentu je dobré, a i když není originální, funguje. Zato výběr tématu je neskutečný. Ten muž jakoby sem přišel z jiné doby, rozhodně žije jinými pravidly a morálními apely, než kterými se řídí dnešní doba. Takhle bych si představovala proroka. Pomoc zoufalcům, alkoholikům, feťákům, kriminálníkům a násilníkům ho evidentně rve kus po kuse, ale on přesto vytrvává. Možná jeden z deseti, možná jeden ze sta se dokáže díky jeho pomoci postavit na vlastní nohy. Ale i kdyby to byl jen jeden jediný: bylo by to málo? I kdyby to nebyl ani jeden, ale už to, že aspoň na nějaký čas dokáže přimět zoufalce, jichž se zříká i vlastní rodina, aby se o něco snažili, je přece zázrak. ____ Ostatně, když v některých případech vidíme, z jakých poměrů ti lidé pocházejí, kdo by měl mít tu odvahu je soudit? Příšerná, děsná scéná, kdy jde kdysi do děcáku odložená dcera navštívit svou matku do romské osady a matka jí nejenomže nepozná, nevzpomene si ani na její jméno a jediné, co ji zajímá, jestli by jí tahle dávno opuštěná dcera nedala nějaké peníze. Au. ___ Farář není jednoduchá svatouškovská osobnost. Evidentně ví, o čem je život. Sám žije s vlastními démony. A ano - je to sex. Nemyslím nějak lacině, podle všeho mu bolestně schází intimita s někým druhým. On není žádný bledolící éterický světec, je to zcela jasně pořádný chlap. Takže tohle ho musí přímo mučit, proto někdy jeho tak prudké až nenávistné odsudky, když se někteří z jeho schovanců sblíží. Když jsou to navíc osoby jednoho pohlaví, tak je jeho káravý projev přímo žumpa nechutností. On sám se toho musel vzdát, spíše odervat si z těla, takže se urputně snaží sex odsoudit jako něco odporného. Ach, pane faráři, tady byste měl mít víc pochopení. ___ Ale, kdo já jsem, abych soudila? Farář odevzdal sám sebe (on by asi řekl, že s pomocí boží) úkolu, který by si téměř nikdo na sebe dobrovolně nevzal. Je nadějí a možná i spásou pro ty, které se my snažíme ani nevidět. Jestli tohle není cesta následování Krista, tak už nevím, co jiného by to mohlo být.(31.3.2016)

  • RonaMidu
    ****

    přiznám se,že jsem nehodnotila zpracování,protože mne pohltilo to,co Marián Kuffa dělá...už jsem o něm něco viděla a opravdu obdivuju to,jak je někdo schopen obětovat se pro ostatní,i když ví,že o to třeba ani nestojí.....dokument o Člověku,o víře i nevíře(7.3.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace