poster

Opři žebřík o nebe

  • anglický

    Lean a Ladder Against Heaven

  • Slovensko

    Opri rebrík o nebo

Dokumentární

Česko, 2014, 100 min

Scénář:

Jana Ševčíková

Kamera:

Jaromír Kačer

Hrají:

Marián Kuffa

Producenti:

Jana Ševčíková

Střih:

Eva Mesteková
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Frajer42
    ***

    Dlouho jsem kolem filmu kroužil a ke zhlédnutí se definitivně rozhodl po udělení Českého lva, kterého si snímek vysloužil ve velice silné konkurenci. Moje pocity jsou po zhlédnutí značně rozporuplné. Na jednu stranu chovám k faráři Marošovi velký obdiv, za to, co všechno prakticky z ničeho vybudoval a za to, že zasvětil svůj život pomoci druhým. Na straně druhé jsou právě ti druzí. Marošův žakovský komplex na mě působí jako místo, kam se naprostá většina lidí jde zkrátka zašít. Většinu obyvatelstva tvoří naprosto vygumovaní tvorové, kteří mají s lidmi společnou jen velice vzdáleně podobu. Jako chápu, že odstartovat svůj život v dětském domově a celý život žít s tím, že o vás nestojí ani vlastní rodiče, nejsou zrovna růžové vyhlídky do budoucna, ale o to větší motivaci potom může takový člověk mít. V tomto dokumentu jsou k vidění z totálně valné většiny demotivované a zcela ztracené existence, kteří dovedou pouze natahovat ruky a brát. Snaha něco udělat na oplátku, nějak se živit, je naprosto nulová. I kdyby si takoví lidé nechali 10 let promlouvat Marošem do duše, tak se po návratu stejně budou chovat stejně jako dříve. Nějaká naděje na kvalitnější život je zcela nulová, protože je pro to obvykle třeba něco udělat. Nic nepřijde jen tak samo z nebes. Bylo by to krásné, ale nefunguje to tak. Osobně tedy nevidím nejmenší důvod takovým lidem pomáhat. Lidí, u kterých má tato Marošova pomoc nějaký smysl, je tam k vidění jen velice úzký okruh. Tato Marošova snaha mi hrozně připomíná čínské přísloví: "Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život." Zásadní problém je v tom, že tihle lidé ani při Marošově maximálním vypětí všech sil, se nikdy lovit nenaučí, ba dokonce se naučit lovit ani nechtějí. Zvykli si na Marošovu křesťanskou dobrosrdečnost a hlavně na to, že se mohou KDYKOLI vrátit zpět, že je Maroš zkrátka nevyhodí. Takže Maroš stále daruje ryby a podstata celého tohoto projektu mizí v nedohlednu. Dokument určitě není špatný. Je vypracován velice citlivě. Člověk si třeba uvědomí, co vše je v silách jednoho člověka a kolik životů dovede, bohužel jen dočasně, vylepšit. A především, pokud se vydáte lézt na nějaké hory, pořádně si zajistěte lano. Jinak se může stát, že si vybudujete vlastní Žakovce a nadosmrti budete Pánu Bohu splácet svůj život jako Maroš. Ten člověk z toho života nic nemá. Dost možná se bude až do konce života slepě hnát za tím dalším, potenciálně nekonečným, který by ho měl čekat hnedle po tomto, který máme zřejmě jen tak na zkoušku.(12.3.2016)

  • rikitiki
    *****

    Dokument můžem hodnotit podle zpracování a výběru tématu. Dokumentaristka zaznamenala příběhy lidí, kteří snad už ani nejsou na okraji společnosti, ale už přes něj přepadli a faráře, který se je sysifofsky snaží vrátit zpět. Tyhle mnohdy marné snahy prokládá záběry překrásné, velkolepé, ale odtažité krajiny. Stále se bude střídat jaro s létem, podzimem a zimou. Svět se neochvějně opakuje a pranic se neohlíží na to, jak my v něm prožíváme své krátké životy. Ale tenhle farář ano. Snaží se vzdorovat nevyhnutelnému. Pomáhá takovým, kteří si snad ani nedokáží uvědomit, co pro ně dělá, a jak se tím sám ničí. ___ Takže zpracování dokumentu je dobré, a i když není originální, funguje. Zato výběr tématu je neskutečný. Ten muž jakoby sem přišel z jiné doby, rozhodně žije jinými pravidly a morálními apely, než kterými se řídí dnešní doba. Takhle bych si představovala proroka. Pomoc zoufalcům, alkoholikům, feťákům, kriminálníkům a násilníkům ho evidentně rve kus po kuse, ale on přesto vytrvává. Možná jeden z deseti, možná jeden ze sta se dokáže díky jeho pomoci postavit na vlastní nohy. Ale i kdyby to byl jen jeden jediný: bylo by to málo? I kdyby to nebyl ani jeden, ale už to, že aspoň na nějaký čas dokáže přimět zoufalce, jichž se zříká i vlastní rodina, aby se o něco snažili, je přece zázrak. ____ Ostatně, když v některých případech vidíme, z jakých poměrů ti lidé pocházejí, kdo by měl mít tu odvahu je soudit? Příšerná, děsná scéná, kdy jde kdysi do děcáku odložená dcera navštívit svou matku do romské osady a matka jí nejenomže nepozná, nevzpomene si ani na její jméno a jediné, co ji zajímá, jestli by jí tahle dávno opuštěná dcera nedala nějaké peníze. Au. ___ Farář není jednoduchá svatouškovská osobnost. Evidentně ví, o čem je život. Sám žije s vlastními démony. A ano - je to sex. Nemyslím nějak lacině, podle všeho mu bolestně schází intimita s někým druhým. On není žádný bledolící éterický světec, je to zcela jasně pořádný chlap. Takže tohle ho musí přímo mučit, proto někdy jeho tak prudké až nenávistné odsudky, když se někteří z jeho schovanců sblíží. Když jsou to navíc osoby jednoho pohlaví, tak je jeho káravý projev přímo žumpa nechutností. On sám se toho musel vzdát, spíše odervat si z těla, takže se urputně snaží sex odsoudit jako něco odporného. Ach, pane faráři, tady byste měl mít víc pochopení. ___ Ale, kdo já jsem, abych soudila? Farář odevzdal sám sebe (on by asi řekl, že s pomocí boží) úkolu, který by si téměř nikdo na sebe dobrovolně nevzal. Je nadějí a možná i spásou pro ty, které se my snažíme ani nevidět. Jestli tohle není cesta následování Krista, tak už nevím, co jiného by to mohlo být.(31.3.2016)

  • milancecil
    *****

    293. Nádherný, silný, odhodlaný, vírou prodchnutý dokumentární film o pomoci těm nejnuznějším, režimem a společností stigmatizovaným, všichni obrazně stejně odstrčení nebo dotlačení na úplný okraj propasti, jen krok od pádu, od jisté smrti, lidé, kteří nikdy nepoznali lásku, bez hřejivého domova, bez vlídných přátel, bez zázemí rodiny, sami, vytržení, odvržení, přesto stále lidské bytosti, plní bolesti, zranění, nemocní, přitom tak velkolepě zahrnutí díky faráři Mariánu Kuffovi boží milostí, bezpodmínečnou láskou, úchvatný příběh člověka na duchovní cestě, který sám nevyšel z uspořádaných rodinných vztahů, přesto díky matce nezůstal jen tím dalším bezcitným, k lidské bolesti lhostejným, soucitu odcizeným člověkem, jsem nadšený, plný tolika pozitivních pocitů, záchrana, pomoc bližním, křesťanství přesahující rámec jen stále opakovaných poučení, moudrost uplatňovaná v každém momentu vlastního života, i přes pochybnosti, přes řadu lákavých pokušení, přesto zůstat pevně, neoblomně, neochvějně, den co den postupovat s božím vedením, dílo provokující i povzbuzující k přemýšlení, s mnoha otázkami, na které není lehké jednoznačně či vůbec nějak odpovědět.(25.3.2015)

  • mr.filo
    ***

    Už delší dobu mám otevřený Žebřík v záložce na DaFilmu ale až pobídnutí udělenym Lvem rozhoupalo k dokoukání. (222)(6.3.2016)

  • Offret
    ****

    Predchádzajúce dokumentárne filmy o kňazovi Mariánovi Kuffovi Kde končí naděje, začína peklo (2003) a Moje rómske deti (2014) (kino verziu Všetky moje deti (2013) som nevidel), ktoré nakrútil Ladislav Kaboš, boli v podstate bežné dokumentárne filmy, spoliehajúce sa na ilustráciu udalosti so zanedbateľnou snahou uviesť diváka do spirituálneho módu vnímania pomocou prostriedkov filmového štýlu. Opři žebřík o nebe (Jana Ševčíková, 2014), ďalší film o Kuffovi, sa v porovnaní s nimi posúva ďalej. Na jednej strane môžeme sledovať činnosti alebo prehovory sociálnych aktérov akcentujúce naturalistickým podtextom alebo každodennosťou. Väčšinou sú snímané s objektívom s kratšou (možno bežnou) ohniskovou vzdialenosťou, obraz získava veľkú hĺbku ostrosti, často sa zapája ručná kamera. Naproti tomu figurujú zábery výrazne estetizované, pri ktorých sa častokrát uplatňuje snímanie s objektívom s väčšou ohniskovou vzdialenosťou, statická kamera alebo plynulý pohyb rámu z kamerového žeriavu. Dominantou mizanscény je v nich príroda a jej rozličné elementy (nízke slnečné svetlo, sneh, dážď, vietor, kone, Tatry). Takáto nejednotnosť filmového štýlu vnáša do poetiky pnutie medzi realizmom a lyrikou, ktorá funkčne odkrýva podpovrchové, mystické významy. Nechcem tvrdiť, že realizmus sám o sebe nedokáže prezentovať takéto významy (napr. v niektorých filmoch talianskeho neorealizmu to funguje), avšak v prípade predchádzajúcich filmov o Kuffovi je to (čo do účinku filmového štýlu) nerozvinuté. Rovnako netvrdím, že Opři žebřík o nebe je ukážkový spirituálny film, ale v porovnaní s predchádzajúcimi menovanými sa v tomto zmysle posúva ďalej (v nich hodnotu podmieňuje prítomnosť Kuffu a ďalších sociálnych aktérov, ich poetika môže mať nanajvýš účinok veľmi implicitnej spirituality).(29.3.2015)

  • - O kňazovi Mariánovi Kuffovi z malej osady Žakovce pod Tatrami sa Jana Ševčíková v roku 2008 dočítala v Mladé frontě. (figliar)

  • - Prvý rozhovor s kňazom bol dohodnutý na 5 minút, no pretiahol sa na hodinu. Režisérka si následne predĺžila pobyt v Tatrách na 2 týždne, no do Žakovíc sa neskôr vracala po celý rok. (figliar)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace