Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh napsal filozof Denis Diderot podle skutečné události, která se odehrála v Paříži v letech 1757-60. Své dvacetileté i mladší dcery dávali tehdy rodiče do klášterů, aby je nemuseli živit a platit jejich věna. Oděny jako nevěsty byly dívky zasnoubeny s Kristem a v klášterech zůstávaly do své smrti. Suzanne se rozhodli rodiče dát do kláštera, aby její matka vykoupila svůj hřích. Byla nemanželské dítě. Museli za její přijetí hodně zaplatit, přesto byla za matčino selhání i zde považována za méněcennou. Pod nátlakem rodičů i řádových sester nakonec souhlasí a stane se jednou z nich. V klášteře je trestána za sebemenší prohřešek, mnoho dní stráví ve studené a vlhké kobce. Když se dozví, že její otec i matka zemřeli a jméno svého pravého otce nezná, je si jista, že zůstala na světě úplně sama. Přesto napíše tajně žádost o propuštění z řádu. Je však před tímto krokem varována advokátem i sestrami. Při výměně názoru s matkou představenou Suzanne ve vlně emocí vykřikne, že nechce řád ani víru, že chce být svobodná. Obvinění z toho, že je posedlá ďáblem, na sebe nenechá dlouho čekat. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (16)

tahit 

všechny recenze uživatele

Film jsem zhlédl v originále ve městě Clermont-Ferrand Francie, který na mě působil jako návštěva z temnot o marném boji proti pravidlům tehdejší světské i církevní moci. Ale pěkně od začátku, filmový tvůrce Jacques Rivetta, který proslul kvalitní řadou natočených filmů a tím se zapsal do paměti filmových fajnšmekrů, určitě patří k tomu nejlepšímu jádru francouzské nové vlny. Tímto filmem La Religieuse (JEPTIŠKA), ve kterém se podílel i na finálním scénáři s Jeanem Grualtem, vzbudil pozornost nejen divácké obce, ale hlavně katolické církve. Je zajímavé, že film byl po určitou dobu téměř po celé Francii stažen z kin a až po následném tlaku veřejnosti znovu uvolněn do distribuce. Povězme si proč? Protože se inspiroval či spíše dějově orientoval podle osvícenského románu Denise Diderota Jeptiška? Ano, hned od počátku vzbuzoval ve Francii ohromné protesty a pozdvižení v kruzích francouzské katolické církve a pohoršení pro silný antiklerikalismus, neosobnost, vypočítavost a také mystifikaci, to byl hlavní důvod protestů proti uvedení filmu do kin. Je také příznačné, že tento film uvedla v časech totality a normalizace Československá televize. (Hodilo se jim to tak zvaně do krámu). Věrojatnost filmového či románového zpodobnění nebo dokonce samotná pravdivost tohoto příběhu je drsná a krutá a téměř zde není místo pro jakoukoliv romantickou fabulaci s výjimkou několika pasáží. Herečka Anna Karina v hlavní roli postavy Zuzany Simoninové sice nepatří do kategorie filmových krásek, ale mimikou a vnějším vzhledem mi připomíná tvář mučednic ze starých zaprášených gotických obrazů. Vlastně tu roli hrálo už v divadle na nejslavnější ulici Paříže Avenue de Champs-Élysées také v režii Jacquese Rivetta. Přiznám se, že jsem byl šokován dějem, který je sice předvídatelný, ale tímto věcně platným a hlavně lidským bolestným obsahem určitě zaujme, že i v církvi jsou také lidé chybující a s emocemi, proto si myslím, že Zuzana Simoninová je nepochybně pro mě hrdinkou, ale zároveň i obětí zla a krutosti tohoto drsného příběhu. A ještě něco, zcela určitě a s naprostou jistotou mohu napsat a bez velkých úvah, že předčí v dramatičnosti mnoho filmů dnešní doby, které jsem v posledním čase viděl. Je zde sice mnoho divných věcí, které mají možnou dávku mystifikace, ale ať je obsah jakkoliv možná pravdivý, nelze opominout, že za svůj život jsem nepotkal špatnou nebo nějak jinak nepříjemnou, ale vždy velmi slušnou, sdílnou a ochotnou řádovou sestru, která vždy pomohla jak v Česku, tak v Německu i ve Francii, a z kterých zářilo vždycky jen to zvláštní láskyplné dobro. Nutno přiznat, že bych rád nepochybně film spatřil i u nás v Česku na DVD. ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Prvním zklamáním pro mě bylo už to, že je film barevný (těšil jsem se na černobílý). A samotný film - vlastně úplně o ničem. Jen o tom, jak je ta církev zlá (což by možná bylo zajímavé před půltisíciletím, ale dnes je to už spíš otravné). A dívka, která nechce být jeptiškou a je plná života, nakonec ve svobodném světě spáchá sebevraždu, neboť se nechce vyspat s mužem. Má-li tento film nějakou hlubokou myšlenku, tak mně zůstala utajena. Naopak Jean Renoir byl z tohoto díla nadšen : "Existuje skvělý film, v němž jsem našel ten druh přesnosti, jíž si vážím úplně nejvíc, je jím Rivettova Jeptiška. Tady je správné vše. Člověk je vtažen jak do dobové, tak i do klášterní atmosféry, a to díky hluboké preciznosti v jednotlivostech i v celkovém pojetí. A přitom je to film naplněný vážnou noblesou." ()

Reklama

dopitak 

všechny recenze uživatele

Utrpení svatého Pavla minutu po minutě. Kdyby se Zuzanin zapeklitý život v tomto filmu skládal z hodinky po klášterech, a pak hodinky dalšího žití necírkevního, neřeknu ani amen. Ale pozorovat dvouhodinovou přestřelku mezi pár hábitářkáma, kde se fakt neděje víc, než že nejdřív holku šikanujou, a pak by ji máter nejradši vobtáhla, to je moc i na zapřísáhlýho ateistu, kým jsem já. Zkratkovitost velmi zajímavé (a v porovnání s pobytem v klášterech nikoliv zanedbatelné) části Zuzanina života je trestuhodná, všechno to narvali asi do dvou minut. Ale sper to ďas, je to hlavně děsně nudné. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Trošku ořech, jak z hlediska hodnocení, tak vůbec uchopení Jeptišky. Předně musím zmínit, že jsem bohužel neměl jinou možnost než zhlédnout film s českým dabingem a obávám se, že ho hodně ovlivnil. Jeho vyznění je tak poněkud lehčí, komičtější a objektivně tak nemůžu posoudit, jestli by na mě stejně působil i originál (minimálně co se týče zpěvu hlavní postavy, který rozhodně nádherně z hrdla dabérky nepůsobil, spíše velmi úsměvně). Snímek se zpočátku jevil jako vážné drama o mladé nechtěné dívce, jejím nedobrovolném nástupu do kláštera a těžkostmi s ním spojenými. Velmi mi to připomnělo Příběh jeptišky, tedy s tím rozdílem, že tam hlavní hrdinka nastupovala dobrovolně a z přesvědčení. Divák se Suzanne (z počátku) cítil a doufal, že se jí podaří dostat pryč. Pak ale jakoby se něco zlomilo a drama vystřídala komedie či spíš (sebe) parodie, u které jsem já i celý sál sledujících takřka řinčel smíchy. Pořád si ale nejsem jistý, jestli to tvůrci takhle zamýšleli, nebo tak tento film vyznívá až současnému divákovi. V každém případě humor poté znovu vystřídalo drama a popravdě řečeno vzhledem k vývoji snímku trochu drsný konec. Hlavní hrdince jsem však už ke konci téměř nefandil ani ji nelitoval, přece jenom z toho původního pekla (které si však částečně způsobila i ona sama) se dostala opravdu do ráje, který jí však přesto nestačil. Celkově tedy nejistý průměr (určitý náběh ke 4* zde je, ale nakonec zaokrouhluju dolů). ()

hansel97 

všechny recenze uživatele

Jeptiška patří k mým nejoblíbenějším knihám, ale s její adaptací nejsem spokojený na 100%. Ono to vlastně fungovalo celkem dobře, z počátku jsem měl výtky pouze k tomu, že Rivette tolik neprodával šokující poměry a odhalení a celé dvě hodiny byly poměrně unylé. Ale od pěti hvězdiček dávám ruce pryč, protože mě zklamal příliš zkratkovitý a odbyty konec, na který mohlo být dáno více stopáže oproti lesbickému svádění v předchozím klášteře. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama