Obsah
-
Příběh napsal filozof Denis Diderot podle skutečné události, která se odehrála v Paříži v letech 1757-60. Své dvacetileté i mladší dcery dávali tehdy rodiče do klášterů, aby je nemuseli živit a platit jejich věna. Oděny jako nevěsty byly dívky zasnoubeny s Kristem a v klášterech zůstávaly do své smrti. Suzanne se rozhodli rodiče dát do kláštera, aby její matka vykoupila svůj hřích. Byla nemanželské dítě. Museli za její přijetí hodně zaplatit, přesto byla za matčino selhání i zde považována za méněcennou. Pod nátlakem rodičů i řádových sester nakonec souhlasí a stane se jednou z nich. V klášteře je trestána za sebemenší prohřešek, mnoho dní stráví ve studené a vlhké kobce. Když se dozví, že její otec i matka zemřeli a jméno svého pravého otce nezná, je si jista, že zůstala na světě úplně sama. Přesto napíše tajně žádost o propuštění z řádu. Je však před tímto krokem varována advokátem i sestrami. Při výměně názoru s matkou představenou Suzanne ve vlně emocí vykřikne, že nechce řád ani víru, že chce být svobodná. Obvinění z toho, že je posedlá ďáblem, na sebe nenechá dlouho čekat. (oficiální text distributora)
Příběh napsal filozof Denis Diderot podle skutečné události, která se odehrála v Paříži v letech 1757-60. Své dvacetileté i mladší dcery dávali tehdy rodiče do klášterů, aby je nemuseli živit a platit jejich věna. Oděny jako nevěsty byly dívky zasnoubeny s Kristem a v klášterech zůstávaly do své smrti. Suzanne se rozhodli rodiče dát do kláštera, aby její matka vykoupila svůj hřích. Byla nemanželské dítě. Museli za její přijetí hodně zaplatit, přesto byla za matčino selhání i zde považována za méněcennou. Pod nátlakem rodičů i řádových sester nakonec souhlasí a stane se jednou z nich. V klášteře je trestána za sebemenší prohřešek, mnoho dní stráví ve studené a vlhké kobce. Když se dozví, že její otec i matka zemřeli a jméno svého pravého otce nezná, je si jista, že zůstala na světě úplně sama. Přesto napíše tajně žádost o propuštění z řádu. Je však před tímto krokem varována advokátem i sestrami. Při výměně názoru s matkou představenou Suzanne ve vlně emocí vykřikne, že nechce řád ani víru, že chce být svobodná. Obvinění z toho, že je posedlá ďáblem, na sebe nenechá dlouho čekat. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(27.4.2006)
-
AngelAngie
Uživatel tahit napsal vynikající komentář, který jsem si ráda přečetla 3x a mé natěšení na film zesílil. Bohužel pak ono shlédnutí pro mě tolik silné nebylo. Ano, námět vynikající a režie opět úchvatná, jak to Rivette umí, ale čekala jsem trošku něco jiného.(23.11.2009)
-
tahit
Film jsem zhlédl v originále ve městě Clermont-Ferrand Francie, který na mě působil jako návštěva z temnot o marném boji proti pravidlům tehdejší světské i církevní moci. Ale pěkně od začátku, filmový tvůrce Jacques Rivetta, který proslul kvalitní řadou natočených filmů a tím se zapsal do paměti filmových fajnšmekrů, určitě patří k tomu nejlepšímu jádru francouzské nové vlny. Tímto filmem La Religieuse (JEPTIŠKA), ve kterém se podílel i na finálním scénáři s Jeanem Grualtem, vzbudil pozornost nejen divácké obce, ale hlavně katolické církve. Je zajímavé, že film byl po určitou dobu téměř po celé Francii stažen z kin a až po následném tlaku veřejnosti znovu uvolněn do distribuce. Povězme si proč? Protože se inspiroval či spíše dějově orientoval podle osvícenského románu Denise Diderota Jeptiška? Ano, hned od počátku vzbuzoval ve Francii ohromné protesty a pozdvižení v kruzích francouzské katolické církve a pohoršení pro silný antiklerikalismus, neosobnost, vypočítavost a také mystifikaci, to byl hlavní důvod protestů proti uvedení filmu do kin. Je také příznačné, že tento film uvedla v časech totality a normalizace Československá televize. (Hodilo se jim to tak zvaně do krámu). Věrojatnost filmového či románového zpodobnění nebo dokonce samotná pravdivost tohoto příběhu je drsná a krutá a téměř zde není místo pro jakoukoliv romantickou fabulaci s výjimkou několika pasáží. Herečka Anna Karina v hlavní roli postavy Zuzany Simoninové sice nepatří do kategorie filmových krásek, ale mimikou a vnějším vzhledem mi připomíná tvář mučednic ze starých zaprášených gotických obrazů. Vlastně tu roli hrálo už v divadle na nejslavnější ulici Paříže Avenue de Champs-Élysées také v režii Jacquese Rivetta. Přiznám se, že jsem byl šokován dějem, který je sice předvídatelný, ale tímto věcně platným a hlavně lidským bolestným obsahem určitě zaujme, že i v církvi jsou také lidé chybující a s emocemi, proto si myslím, že Zuzana Simoninová je nepochybně pro mě hrdinkou, ale zároveň i obětí zla a krutosti tohoto drsného příběhu. A ještě něco, zcela určitě a s naprostou jistotou mohu napsat a bez velkých úvah, že předčí v dramatičnosti mnoho filmů dnešní doby, které jsem v posledním čase viděl. Je zde sice mnoho divných věcí, které mají možnou dávku mystifikace, ale ať je obsah jakkoliv možná pravdivý, nelze opominout, že za svůj život jsem nepotkal špatnou nebo nějak jinak nepříjemnou, ale vždy velmi slušnou, sdílnou a ochotnou řádovou sestru, která vždy pomohla jak v Česku, tak v Německu i ve Francii, a z kterých zářilo vždycky jen to zvláštní láskyplné dobro. Nutno přiznat, že bych rád nepochybně film spatřil i u nás v Česku na DVD.(3.5.2009)
-
Ruut
odpad!Jako by sama o sobě nestačila vyčpělost a amaterismus samotného filmu. Totalitní krácený sestřih bez logiky likviduje zážitek definitivně.(16.3.2010)
-
MarJel
Největší kvalitou Rivettovy Jeptišky je samotná literární předloha od Diderota. Vizuálně je film sice nádherný, ale filmová řeč tady mnoho nedělá. Řekl bych, že skoro nic. Jen to tak sledujete-čtete.(8.11.2011)
-
radimartin
[Literární předloha: Denis Diderot - Jeptiška](21.10.2010)
