Země nikoho

Něco tak absurdního jsem už dlouho neviděl. Smát se v situaci, kdy na sebe dva lidi míří, sem tam po sobě vystřelí a třetí leží na mině? Klobouk dolů. Na druhou stanu samotný konflikt a jeho závažnost zde není nijak degradovaná a Země nikoho umí, a několikrát to dokáže, přitvrdit a říct: "Pozor, zase taková sranda to ale nebyla". Tanković opravdu bravurně ukazuje všechny typické rysy pro válku v Bosně - ať už jde o samotný fakt, že proti sobě v podstatě mnohdy stáli sousedé, ukazuje balkánskou mentalitu, ukazuje jak vlastně pomáhal UNIFOR a hlavně ukazuje absurdnost celého neuvěřitlně eskalovaného konfliktu. Skvělá věc za jasných pět hvězd. Neutrality does not exist in the face of murder. Doing nothing to stop it is, in fact, choosing. It is not being neutral. (27.02.2012)

Na jednoduché modelové situaci tří postav dokázal Danis Tanović perfektně vystihnout absurditu války. Navíc přidal i nesmyslné neutrálně-mírové „poslání“ jednotek UNPROFOR a sílu a moc médií v dnešním moderním světě. Ač se jedná o dost závažné téma, téměř celou dobu se to dá sledovat s úsměvem. Vynikající film! (28.10.2005)

Válka je absurdní věc sama o sobě. S tím snad každý souhlasí. Bosensko-srbský konflikt je jen dalším v řadě a jak všichni víme, tak není zdaleka posledním. Danis Tanovič se rozhodl natočit film o válce bez války. To se mu podařilo, což jen dokumentuje obdržená zlatá soška. Země Nikoho je okořeněna jemným, satirickým humorem, který se k filmu dokonale hodí. Tři vojáci znepřátelených stran, společně trávící čas mezi liniemi. Danis Tanovič svým filmem/scénářem dokonale potvrdil, jak byly jednotky UN zbytečné, také poukázal na obrovskou moc médií. Ve stejném roce o Oskara za nejlepší zahraniční film soutěžila i Amélie a já se musím postavit za Akademiky, IMHO zvolili toho správného. Herecké výkony jsou u všech představitelů na té nejvyšší úrovni. Musí vidět každý správný fanda světa filmu. (14.01.2006)

Páni kluci si hrají na válku, pobíhají po příkopech, hádají se, kdo počítá do deseti, pak se dohodnou a pokračuje se dál. Tady je sice na ty příkopy potřeba mapa Bosny a Hercegoviny, opravdové zbraně, jedna jednotka UNPROFOR, TV zpravodajství, někde nějaké to velitelství, ale nemohu si pomoct, kromě hraného komična v reálné nezáživné válečné zóně, to ve mě vyvolalo hlavně ony vzpomínky na atmosféru hrátek na vojáky. Tehdy jsme taky vedli vážné rozpravy. Někdo se zde podivoval nad Oscarem. Ani se nedivím, že se divil. Téma sice vážné, ale určitě ne díky této činohře. Satira o zbytečnosti a neshopnosti ano, ale taková nemastná neslaná, na ten poprask kolem. (až na úplně úplně poslední vzdalující se záběr filmu před titulky) (27.10.2005)

Jeden z najabsurdnejších príbehov, s najväčším čiernym humorom a vynikajúco vystihnutou situáciou občianskej vojny v Juhoslávii. Túto vojnu asi najlepšie vystihuje rozhovor dvoch znepriatelených vojakov vo vojenskom bunkri. S pištoľou namierenou na nepriateľa sa pýtajú dôležité otázky. Kto začal vojnu? Kto sa odtrhol a rozbil krajinu? Kto zničil naše obce a vyvraždil našich ľudí? Vaše televízie ukazujú naše zničené obce a tvrdia, že sú vaše! A mnoho iných nezabudnuteľných viet, ktoré vám vlastne ukážu, že vina je na všetkých stranách rovnako, pretože jedni sa odtrhli a druhí sa rozbitiu bránili silou a neskôr to prerástlo do nenávisti, odplát, vyhladzovania a bojom o územia. Jedna z najnezmyselnejších vojen, je opísaná v pasívnej vojenskej snímke. Zo začiatku sa zdá nudná a bez významu, ale neskôr zaujme tvrdou satirou, popísaním úlohy mierových jednotiek v tejto vojne, ktoré vlastne len rozdávali humanitárnu pomoc a nezabránili krviprelievaniu, starali sa skôr o imidž v médiách a najlepšie sa ukázala bezcitnosť tých veliteľov z UNPROFOR, keď nechali umrieť vojaka v zemi nikoho, zavolali veliteľov jednotlivých znepriatelených strán, oklamali ich, aby zaútočili na seba a ten vojak zomrel a oni tak zahladili stopy a zároveň ho nechali zomrieť, čím skôr. Jeho smrť, ktorá nie je ukázaná, je asi jedna z najkrutejších, ktoré sa mu mohli prihodiť a pridala sa k tomu ešte tá situácia, keď potreboval ísť na "veľkú potrebu". Nemožnosť úniku toho vojaka, je aj metaforou na situáciu ľudí v tej dobe, žijúcich tam. A rozprávanie o tej blondíne vlastne ukazuje, aká je tá krajina malá, opäť aké tie bratovraždy boli nezmyselné a aj to, že je za hranicami, vlastne ukazuje na stratu občanov, stratu lások, stratu rokov života. Na záver by som dodal, že pre niekoho možno pacifistický snímok, pre mňa však snímok s vysokou vnútornou a skrytou hodnotou a významom. Zároveň by som rád dodal, že ani to bombardovanie v roku 1999 nebolo správne a tu zabili skôr civilistov, išlo o niečo iné a to mám popísané v komentári k dokumentu Ulúpené Kosovo. Mierové jednotky zlyhali podľa mňa už v rokoch 1990 a 1991. Ak by sa Juhoslávia rozdelila dohodou alebo zostala celistvá, nemuseli sa stať masakre ako v Srebrenici, Vukovare, Sarajeve, srbskej Krajine, Kosove, Macedónsku, či mnohé iné, tiež by nemuselo mať Srbsko jedno z najmenších území vo svojej histórii a mnoho iných zlých vecí a vlastne hlavne nemuselo prísť o život toľko desiatok tisíc ľudí. Tvrde absurdné, čierne, silné a skvelé! (13.04.2012)