Reklama

Reklama

V tichu

  • Slovensko V tichu (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

V polovině 30. let byla v Mnichově vydána publikace Judentum und Musik s připojeným soupisem ABC židovských a neárijských hudebníků. Muzikanti a interpreti, jejichž jména byla v tomto seznamu otisknuta, měli být z rasových důvodů odstraněni z hudebního života. Hlavními postavami tohoto dramatu jsou baletka Alice Flachová, pianista, dirigent a všestranný hudebník Karol Elbert, skladatel, dirigent, hudební historik, klavírista a hudební ředitel drážďanské činohry Arthur Chitz, klavíristka Edith Kraus a vokální skupina Comedian Harmonists. (Artcam Films)

(více)

Recenze (37)

Psema 

všechny recenze uživatele

V týhle podobě si to umím představit jako knihu, dokument nebo polodokument. Ale jako drama je to disfunkční v podstatě ve všech ohledech, protože se nevypráví, ale jen černobile (metaforicky řečeno) zobrazuje, ikonizuje a pro hloupé i dovysvětluje skrze voiceovery. Koncipovat scénu tak, že na sebe dva Židé v koncentráku koukají a ve voiceroveru se líčí, jak se oba milují a chtějí přežít jen kvůli sobě, je podobný fail jako kdybyste šli do restaurace, objednali si pizzu a vrchnímu vysvětlovali, že si ji dáváte, protože ji máte rádi. Narative skill level: Captain Obvious. ()

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Druhá světová válka, Židé a příběh, který je tentokrát netradičně vyprávěn přes voiceovery, a ne dialogy. V úvodu to působí poměrně nepřirozeně, v pozdějších scénách, kde se stupňuje odtrženost jednotlivých postav od okolního světa, to už dává smysl o něco větší. Jenže největší originalita snímku je zároveň nejspíše i jeho největším problémem: o postavách se toho moc nedozvíte, interakci mezi nimi nevidíte. Výsledkem je tak emocionálně odtažitý, řemeslně však nesmírně povedený film. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Myslíte si, že téma Judentum und Musik vás nedokáže oslovit? Opak je pravdou. Tým Zdeňka Jiráského našel novou cestu jak vyprávět, jak oslovit, jak znovu oživit lidské příběhy, o kterých rozhodl zdánlivě banální seznam. Vyjmenovávat jednotlivé klady by byla marnost nad marnost. Na místě je pouze potlesk při otevřeném obraze. #finaleplzen ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Zdá se že loňský rok byl na dobré fimy mimořádně plodný. Naprosto nový pohled do minulosti už tolikrát přetřásané, tentokráte z pohledu židovských hudebníků. Vhodně zvolený formát deníkových záznamů provázené dokumentárně laděnými obrazy. Výborný kontrast ve veselosti předválečného prvorepublikového života a pozdějších temných událostí. Neskutečně dynymické i díky nakažlivě optimisticé hudbě. Doporučuji poslechnout si i další písně Comedian Harmonists (Ta použitá ve filmu se jmenuje Veronika, der Lenz ist da.) ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

[IFF 2014] Dávno som nevidel prázdnejší film. Už programové anotácie, upozorňujúce na vizuálnu pôsobivosť a výraznú hudobnú zložku dávali jasne vedieť, že pes bude zakopaný v dramatickom trojuholníku. Skutočnosť je taká, že tu vlastne takmer nie je. Jiráský sa sústredí na formu v snahe priniesť niečo nové a dávno vyčerpanú tému uchopiť odlišne, než väčšina tvorcov, ale zabúda pri tom na elementárne základy. A to si nemilosrdne vyberá svoju daň. Stvoril filmový ekvivalent koncentračného tábora, do ktorého násilím dovliekol diváka a nechal pretrpieť osemdesiatštyri minút v mukách, aké sa chvíľami takmer vyrovnajú tým, ktoré prežívajú jeho hrdinovia na plátne. Muži a ženy, ktorých osudy majú vzbudiť súcit, možno nie sú len číslami, ale viac než neznáme mená bez osobnosti neznamenajú. Epizodicky roztrieštený scenár s nálepkou "umenie" je len prostoduchým zlepencom nesúvislých scén, ktoré poskakujú medzi jednotlivými postavami. Kontrastné odlíšenie idylického predvojnového stavu a tragickej osudovej peripetie (ktorú spúšťa vydanie lexikónu židovských hudobníkov) pomocou svetložltých a tmavomodrých filtrov je dvojsečnou zbraňou - síce prispieva k nadpriemernej vizuálnej stránke a baladickosti, ktorú podnecuje aj umiestnenie role rozprávača výlučne do voiceoverov, ale naďalej splošťuje dej, ktorý hrá naproti obrazu len dvojicou farieb - čiernou a bielou. Nedokáže si ustriehnuť scénu a dobovej atmosfére s uchádzajúcou výpravou podlamujú nohy školácke chyby (tu a tam sa v zábere objaví socialistická budova s plastovými oknami, alebo zvolená hudba nie tak celkom sedí k danému roku). Herci sa do postáv nevciťujú a panoptikum ľudí, okusujúcich hrôzy nacizmu, nevyvoláva chladnosťou podania nijakú odozvu v diváckej empatii. V tichu je príznačný názov pre film, ktorý skrýva fakt, že nemá čo povedať, za uhladenú formu. Sám sa divím, že som ten nevyrovnaný, ťažkopádny a otupujúci prvoplánový útok na city pretrpel až do konca. Ak je toto predstava producentov o divácky úspešnom tuzemskom koprodukčnom blockbusteri, niečo je zle. Jedna hviezda za kameru a Judit Bárdos, ktorá akýmsi nevysvetliteľným spôsobom vnáša do každého filmu, nehľadiac na jeho kvalitu, svoje zvláštne kúzlo (a nemusí preto ani nijak výnimočne dobre hrať). 15% ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejrealističtějších filmů, zobrazující zvrácenou politiku nacistického režimu. Každý ví, co se odehrávalo v těchto místech, aby ne...toto (dnes již určitě) kýčovité srdcervoucí téma, plnilo po dlouhá léta kina na celém světě. Silně emotivní dramata, vyhnaná na maximum, dojímala diváky všech národností a určovala jakýsi povinný status toho tématu. Například děti - to je jistota, také jeden osud z milionu, předem jasný, ale zabírá. A když už je nutná serióznost, natočíme silně charakterní drama o záchraně pár stovek lidí. Klasická citová show může začít. Ovšem, co takhle podívat se na tuto zrůdnou dobu abstraktní formou. "Prožít" si to celé s nimi - jen s jejich myšlenkami. Ne se jen dívat, dát prostor vlastní fantazii, procítit každou situaci...skutečně pochopit, co jsem to vlastně viděl. Historii lidstva v nelidské podobě. Tento film nechce slzy, ale šokující uvědomění si. Fantastické prolínání dějové linie, režie na světové úrovni, střih, kamera, hlavní herci i komparz - všechno precizní a přesné. A hudba? Jen tajemné zvuky, dokreslující depresivní a skličující atmosféru. A v tom všem, nebeské tóny klavíru. Pro mě velmi silný a originálně pojatý snímek. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Prekvapuje ma pomerne vlažný ohlas tohoto filmu. Témou síce neprináša nič nové, avšak V tichu je film zameraný na formu. A tá je na tunajšie pomery vskutku výnimočná. Odhliadnuc od absencie dialógov tu máme skoky v čase, náhle zmeny nálad a postupné odcudzovanie sa publiku. Vrcholom je potom záverečná mozaika. Že to až tak divácky príťažlivé a emocionálne silné nie je, je druhá vec. ()

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Po skvělých Poupatech je míra zklamání téměř hmatatelná. Film nemá děj a je jen sledem scének z koncentračních a pracovních táborů, kterým předcházely přesvětlené a naivně hřejivé scény z doby před válkou, kdy všichni byli šťastní, usmívali se a všechno bylo optimistické a veselé. Ten asi půltucet Židů, jejichž osudy sledujeme, nemá téměř žádnou expozici (lupnout vedle nich titulek se jménem a s popisem zaměstnání opravdu nestačí) a film je ještě zcizuje tím, že ani jeden z nich za celou dobu nevydá ani hlásku - kromě křiku a zpěvu se veškeré dialogy a monology odehrávají výhradně v rámci voiceoverů. Stejně jako se na začátku tiskne lexikon židovských umělců, tak Zdeněk Jiráský předkládá ve svém filmu lexikon všech možných utrpení, kterými si lidé v koncentráku prošli, ale činí tak neskutečně lacině (je tu opravdu všechno, včetně oběšence, plačící holčičky, vraždy novorozence, smutných psích očiček...) a ve své úporné snaze vymáčknout z diváka slzu selhává na celé čáře. ()

leila22 

všechny recenze uživatele

Obávam sa, že nie som celkom schopná objektívne ohodnotiť tento film. Pre mňa znamená niečo viac ako pre diváka, čo ho len vzhliadne v kine, či doma. Mala som možnosť byť chvíľku jeho súčasťou, bola som pri natáčaní, zúčastnila som sa aj ako komparzistka a srdcom som vnímala celý proces formovania sa krásneho, no zároveň smutného príbehu. Bolo to náročné, fyzicky aj psychicky, ale zároveň detailistické, emocionálne... Sledovala som prvé reakcia od uvedenia filmu v Karlovych Varoch, kritiky boli rôzne a aj práve preto som na slovenskú premiéru nešla s príliš veľkými očakávaniami. V tichu sa často vyčíta, že nejde o klasickú formu a príbeh je vyrozprávaný prakticky len prostredníctvom voiceoverov. Mne to po tejto stránke vôbec neprekážalo, aj napriek tomu som si dokázala bez väčších problémov k postavám nájsť cestu. V prvej časti filmu sledujeme ich život predtým ako sa z nich stali len čísla, ich šťastnú etapu, ich radosť zo života a obrovský talent. Celú tú eufóriu však kazia občasné strihy na tlačiaci sa lexikón pre židovských umelcov. Druhá časť je už smutnejšia, odohráva sa v rôznych táboroch a sledujeme jednotivé hlavné postavy a ich pasovanie sa s novým životom a krutými podmienkami na prežitie. Filmov so židovskou tematikou je už spústa, no napriek tomu ma film od Zděnka Jirásku potešil, nejde o konkrétny príbeh, ide o životy umelcov, ktorý len chceli byť šťastní a venovať sa svojim vášniam. V tichu možno vidieť nádej a lásku,hľadanie dobra a viery aj v tých najťažších chvíľach a toto podanie sa mi páči. Aj keď opäť opakujem, snažila som sa odosobniť, ale stopercente mi to asi nevyšlo :) ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Citově prázdný experiment. Nakonec mě z toho zaujalo jen, že předobrazy těch plakátových postav skutečně žily. Pokud jste viděli jediný film o Židech za druhé světové války, stěží vám tento snímek přinese něco nového. Navíc jsou všude místo dialogů komentáře, které to všechno ještě více odcizují, takže nakonec jediným světlým bodem je účast krásných dívek před kamerou (z nich zřejmě jen Judit Bárdos předvádí i nějaký herecký výkon). Fakt už jsem dlouho neměl z filmu takový pocit zbytečnosti a vyhozených peněz. ()

Willy Kufalt

všechny recenze uživatele

Osudy slovenských židovských umelcov v oblasti hudby, ktorí si prešli koncentračným táborom. Veľmi zaujímavá téma vo formálne originálnom spracovaní na hranici hraného a dokumentárneho filmu. Klasické dialógy sa objavujú veľmi zriedkavo, nahrádzajú ich vnútorné monológy hlavných protagonistov a samozrejme, hudobné skladby a dobová atmosféra. Po krásnej mozaike trochu rozmarných epizodiek z hudobného i každodenného života atmosféra v prvej republiky tiesnivo hustne a v druhej polovici sa presunie do prostredia v koncentračnom tábore, kde sa kruté životné podmienky konfrontujú s pomerne depresívnou filozofiou nad životom. V tejto časti filmu to na mňa pôsobilo trochu zdĺhavo, aj keď chápem, že je potreba si aj tieto okamihy histórie stále pripomínať... a tento cieľ film splnil dokonale. Ako celok veľmi silné, zaujímavé a prínosné. (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Žánrově se film nachází na pomezí dokumentu a hraného filmu, takže můžete mít pocit, že postavy moc neznáte zvlášť když toho vlastně moc nenamluví. Vypravuje se zde hlavně obrazově. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Osud Židov v umeleckom a stále takom nepríjemnom až mrazivom zobrazení, kde trhá uši stále hrajúci klavír, aspoň teda po začiatku, no a potom je to klasická cesta holocaustom. Kde aj málo slov vypovie veľa. ()

d.beseda 

všechny recenze uživatele

Chce to vždy odvahu ztvárnit tohle téma a přijít přitom s něčím novým. Na tomto snímku mě nejvíce zaujala absence dialogů díky čemuž se výrazně umocnily některé scény, velice působivě natočené obrazy a také citlivě zvolená hudba Martina Hasáka. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Dráma V tichu, ktorej pracovný názov bol Denník Agáty Schindlerovej. Vychádza totiž z bádateľskej práce tejto slovenskej muzikologičky žijúcej v Drážďanoch, ktorá sa dve desaťročia venuje pátraniu po osudoch nežiadúcich židovských hudobníkov, ktorých nacizmus chcel vymazať definitívne z histórie. Zo širokej plejády nežiaducich židovských umelcov film hovorí o štyroch. Najznámejší na Slovensku je klavirista, skladateľ evergreenov a dirigent bratislavskej Novej scény Karol Elbert. Kvarteto dopĺňa baletka Alica Flachová, neskoršia primabalerína SND, nemecký skladateľ a hudobný riaditeľ drážďanskej činohry Arthur Chitz a viedenská klaviristka Edith Kraus. Okrajovo sa spomína aj najpopulárnejšia nemecká vokálna skupina Comedian Harmonists. Film je postavený na dvoch rovinách, prvá je z obdobia pred holokaustom a druhá z koncentračných táborov kde sa z nich stali bezvýznamné čísla. Film vychádza z dokumentárnych faktov, ale na konci filmu som o hlavných aktéroch nevedel o nič viac ako na začiatku. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Tenhle příběh bych si dokázala představit jako hraný dokument nebo ještě lépe jako knihu. Trošku déle mi trvalo do filmu proniknout, protože je vyprávěn zvláštním způsobem, skrze již zmiňované voiceovery. Připadala jsem si, že sedím hlavním postavám přímo v hlavě. Jejich myšlenkové a pocitové pochody byly hodně dovysvětlující. Prožívala jsem to všchno s nimi, ale zároveň si od nich z nějakého důvodu držela odstup. ()

LaRhette 

všechny recenze uživatele

Téma z historie nejopakovanější – Židé. Jiráský to chtěl pojmout dojmově, proto využil jako jediný hlas voiceovery. Přímo v obrazech se zde nikdy nemluví, což však z filmu vytváří vypravěčskou hru na city. Vzhledem k tomu, že film je vyprávěním hned několika židovských umělců, největším problémem pro mě bylo, že je dostatečně neexponoval. Nemají jména, nevíme o nich skoro nic a stávají se odcizenými, součástí davu, dokud nás film nedostane na samotný konec. Do té doby víme fakticky pouze to, že jsou Židé a muzikanti a skončili v koncetračním táboře, což je docela předpokládatelné. V průběhu filmu se někteří z nich úplně vytratí pod záplavou dojmů jejich kolegů. Až těsně před titulkami sou odhaleny jejich identity. Na začátku jsou využity dobové záběry a celé to vypadá nadějně (například scéna v tramvaji), časem se ale ztratíte pod náplavou vyprávěných pocitů hlavních hrdinů, nepronikajících pod povrch. Ani zeď fotografií na konci filmu nedává velký smysl, jakožto změť starých a na první pohled moderních fotografií. Abych pouze nehanila, za povedenou považuji výpravu filmu, kostýmy i prostředí. ()

Joges 

všechny recenze uživatele

Divím se průměrnému hodnocení. Že by šlo vážně o citově prázdný experiment? Filmy s Charlie Chaplinem byly rovněž citově prázdné, přesto s němým filmem slavil úspěch. „V tichu“ jde prostě jen o jiný druh filmu - je to připomínka, a jak je vidět, není pro každého. Nejde sice o filmový zázrak, ale když se na snímek díváte jinýma očima ... Fakt je ale také ten, že kdyby za kamerou stála například Agnieszka Holland, byl by film jistě o třídu lepší. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

„Všechno to možno brať na vedomí, citovo sa to ale človeka nedotkne.“ Ač bylo tohle zpracování tématu židovského utrpení za 2. světové vláky opravdu velmi originální, a už jen za tu originalitu si film zaslouží ocenit, emoce z něho ke mě moc nedolehly. Sama vizuální stránka snímku je hodně silná (ač bych si tu část snímku odehrávající se v koncentračním táboře uměl představit kratší), všechny ty vnitřní monology jednotlivých aktérů však na člověka působí víc jako paleta zažloutlých vzpomínek než jako emotivní výpověď konkrétních osob. Byť to právě o konkrétních a hlavně skutečných osobách (židovských hudebníků) celé vlastně je. Moc pěkný je určitě samotný závěr, kdy kamera najíždí z velkého tabla fotek bezejmenných židů na detail tváří jednotlivých aktérů tohoto snímku a na malý okamžik ty tváře nechá rozpohybovat. ()

Stegman 

všechny recenze uživatele

Vytvořit film z hraných pasáží dokumentu doplněných o vnitřní hlas postav je velmi originální nápad a rozhodně to stojí za zhlédnutí. Můj šálek čaje to ale přece jen není. Nerušil mě ani tak voice-over nebo roztříštěnost děje, jako spíš určitá všeprostupující didaktičnost. - Kdybych chtěl získat informace, pustím si pravý dokument, no ne? :) À propos, dokument: takový snímek Král Velichovek (rovněž příběh na pozadí dějin) obsahuje (vypravěčský!) voice-over taky, ale celkově vyznívá o dost silněji a zkrátka líp. ()

Reklama

Reklama