Angelika, markýza andělů

Knihu "Angelika, markíza anjelov" napísala v roku 1956 manželská dvojica Anne Golon a Serge Golon. Je to precízne spracovaný historicko-romantický román, z ktorého som sa o živote bežných ľudí i intrigách mocných vo Francúzskom kráľovstve v sedemnástom storočí dozvedel omnoho viac ako na hodinách dejepisu. V roku 1964 natočil režisér Bernard Borderie výbornú filmovú adaptáciu tejto kvalitnej literárnej predlohy. Stal sa z toho kultový romantický film, ktorý má však aj historicky presnú linku. **** (05.05.2017)

Ve správném rozpoložení mi Angelika ani nepřijde trapná. To je na slušný komentář hodně málo, že?;) Nuže vězte, že nesnadné nacházení cesty dvou duší k sobě je v tomto filmu podáno, zvláště díky úžasnému Robertu Hosseinovi, excelentním způsobem...ale i přesto ani na okamžik nezapomenete, že je to červená knihovna toho nejtěžšího kalibru. (23.09.2005)

Limonáda, ale chutná. Angeliku jsem dodnes neviděl, ovšem věděl jsem, že ji předchází pověst nebývalého erotického dusna... Samozřejmě tedy nebývalého v roce 1964. A tak jsem byl zvědav, co mi může nabídnout dnes. Překvapivě to bylo opět ono dusno, ačkoliv ne nijak intenzivní. Atmosféra snímku je přesto příjemně lechtivá, Michèle Mercier to sluší v šatech i bez nich, Robert Hossein sice není bůhvíjak charismatický, ale to potřebné "něco" v sobě také má, no a suverénně nejlepší herecký výkon podává sympaťák Jean Rochefort. Také kostýmy jsou skvělé, souboje mají šťávu, Magneho hudba je krásná, tak proč ne.___P.S. Opět vynikající československý dabing. (11.04.2015)

Tak Angelika, markýza andělů.. Hmmm.. Anděl zatracenců, mnou zatracený po celá dlouhá léta mého dospívání a vzdoru všemu romanticko-historickému. Kostýmy?? Bléé :) Až teď jsem prvně viděla Angeliku celou, od začátku do konce. A? Dojetí, samozřejmě. Vzpurnost Angeličina, překrásně tvarované rty Joffreyovy a ta láska, ta láska..! Ty pohledy umocněné gradující hudbou.. A do toho všeho neustále se do mé mysli vtírající obraz rozněžnělé ŠKOPKOVÉ. Nádhera. (11.07.2008)

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)