Angelika, markýza andělů

Klap klap, klapy klap.. Jeoffrey de Peyrac se blíží, Anglice se už pomalu svírá hrdlo.. Klenot červené knihovny je tu – předlouhé záběry, hluboké pohledy, přepjatá gesta, velká slova, k tomu výborná hudba a zrnitý obraz a dnešní divák ohrnuje nos, jenže ženám ročník 1970 a starším vlhnou nejenom kapesníky. (17.07.2012)

Už přes dva týdny se mi nepodařilo nic zhlédnout a nic vyhodnotit... Proč? Protože, beruška, tedy vlastně olympiáda. No a proč to všechno píšu do komentáře k Angelice? Protože právě během olympiády se mi podařilo se dostat k šestidílné knize o Angelice v brožovaném vydání a u různých sportů jako parkur nebo házená, pozemní hokej či volejbal (u atletiky a basketu by to asi nešlo) ji celou přečíst. ;-) Výsledek? Tristní (tedy smutný)... Nelíbila se mi kniha, no a nenadchly mě ani filmy natočené podle ní, no prostě olympiáda mě nadchla mnohem víc. :-)) Ale zpátky ke knize a filmům. Nevím, zda ona kniha byla pouhý výtah, ale evidentně jí filmy moc neodpovídaly. Jakž takž se mi líbily první dva díly, ve třetím už bylo na mě příliš mnoho politiky a příliš málo Angeličina bratrance a druhého manžela, francouzského maršála Filipa du Plessis-Belliére ("užila" jsem si ho aspoň v knize), takže díl zachraňoval vizuálně princ Rákoczi (v knize mimochodem chyběl) a po ostatních stánkách bývalý advokát a tajný rada Desgréz. No a protože od čtvrtého dílu chyběl i ten (v knize se vrací v díle pátém, v La Rochelle) a protože z mladinkého admirála de Vivonne (bratra královy mnoholeté milenky Athénais de Montespan) tvůrci filmu udělali, co udělali, nebylo se už na co koukat... Ale ano, Angelice to po celou ságu moc slušelo a kostýmně to taky šlo, ale její sexuální apetýt byl pro mě až asexuální, a tak jsem nedokázala pochopit poselství o její velké lásce k prvnímu manželovi, panu de Peyrac, kterým se mě snažily zavalit jak kniha, tak i filmy. O kolik lepší byla v téže době natočená Paní z Monsoreau z doby kralování Jindřicha III. z Valois. Navázat na to, jak se mi sága o krásné markýze líbila před dvaceti lety, se nyní nepodařilo a zcela se ztotožňuji s flankerem.27 ohledně oslího můstku na Růžičkovou alias Škopkovou ve Slunce, seno... (15.08.2012)

Ale jo. I když na to koukám bez zvuku, protože poslouchám hudbu, je se na co dívat. Dobře natočená historická romanťárna, nad kterou jsem v prostopášném mládí ohrnovala čumáček, však s věkem někdy přichází i moudrost. Dost mi prospěl i remake, u kterého jsem procitla a uznala, že původní verze je vážně moc pěkná. (04.08.2019)

Angelika - největší konkubína Francie 17. století. V každém díle chrápala s někým jiným, i když stále svého Žofriho milovala. Já mám pro tuto sérii už od dětství slabost, na videu jsem ji tenkrát viděl opravdu mnohokrát. Překrásná Michele Mercier, dobová Francie druhé poloviny sedmnáctého století, krásné kostýmy, výprava, intriky, souboje, bitky a kolikrát kruté vraždy, nezapomenutelná hudba a hlavně český dabing, který považuji za jeden z nejlepších, který tenkrát u nás vznikl, co herec nebo herečka, to hlas nejlepších tehdejších našich hereckých es. Tohle všechno patří k Angelice a proto pro mě zůstává navždy kultovní. (03.08.2019)

Nezapomenutelná, krásná, romantická Francie 17. století a s ním dobrodružný příběh neohrožené, samostatné, vynalézavé a vždy schopné bojovnice na vícero způsobů ... hraběnky Angeliky de Peyrac. Ne vážně ... film sice připomíná frašku a Angeliku jako VIP slečnu na jednu noc, ale i přesto všechno mám na tyhle její filmy nostalgické vzpomínky a pokud ho budou někdy dávat v televizi, tak se na něj opravdu ráda podívám :-) (23.05.2013)