Angelika, markýza andělů

Tak na tu romantiku já nikdy moc nebyl, tohle jsou spíš ženský filmy, ale i po letech musím uznat, že nějakou tu filmařskou kvalitu Angelika rozhodně má. Pravda první polovina není žádnej zázrak, ta love story mě taky zrovna nezaujala, ale od druhý půlky se to pěkně rozjede. Proces z Peyracem je pak celkem dobře a realisticky natočenej a ukazuje co nastane, když se dá moc do rukou hloupým a závistivým lidem. V tomhle mi film trochu připomenul můj oblíbený kousek Kladivo na čarodějnice.55% (20.03.2015)

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)

Vše už tu bylo napsáno. Angelika je královnou romantických historických filmů ze staré Francie. Je to sladké, místy kýčovité, naivní, dámy vnadné, zápletky často překombinované a přesto se to dá vidět s odstupem času znovu a znovu... Angelika je i vtipná, velmi mne pobavilo jak po stížnosti Michele Mercier Jeanu Rochefortovi, že se jí v královském paláci pokusili zabít ji odvětil: Když oni se v té barabizně tak nudí :-)) ! * * * (15.07.2012)

Angelika - největší konkubína Francie 17. století. V každém díle chrápala s někým jiným, i když stále svého Žofriho milovala. Já mám pro tuto sérii už od dětství slabost, na videu jsem ji tenkrát viděl opravdu mnohokrát. Překrásná Michele Mercier, dobová Francie druhé poloviny sedmnáctého století, krásné kostýmy, výprava, intriky, souboje, bitky a kolikrát kruté vraždy, nezapomenutelná hudba a hlavně český dabing, který považuji za jeden z nejlepších, který tenkrát u nás vznikl, co herec nebo herečka, to hlas nejlepších tehdejších našich hereckých es. Tohle všechno patří k Angelice a proto pro mě zůstává navždy kultovní. (03.08.2019)

Limonáda, ale chutná. Angeliku jsem dodnes neviděl, ovšem věděl jsem, že ji předchází pověst nebývalého erotického dusna... Samozřejmě tedy nebývalého v roce 1964. A tak jsem byl zvědav, co mi může nabídnout dnes. Překvapivě to bylo opět ono dusno, ačkoliv ne nijak intenzivní. Atmosféra snímku je přesto příjemně lechtivá, Michèle Mercier to sluší v šatech i bez nich, Robert Hossein sice není bůhvíjak charismatický, ale to potřebné "něco" v sobě také má, no a suverénně nejlepší herecký výkon podává sympaťák Jean Rochefort. Také kostýmy jsou skvělé, souboje mají šťávu, Magneho hudba je krásná, tak proč ne.___P.S. Opět vynikající československý dabing. (11.04.2015)