Angelika, markýza andělů

Pominu-li dva nespřátelé tábory, které tyto filmy odmítají - čtenáře předlohy a odpůrce nikdy nekončících repríz - přikloním se k těm, kteří ocení celou pentalogii jako dobré dobrodružné filmy. Tyto získávají plus hlavně díky barevnému širokoúhlému kinu, výtečné hudbě a samozřejmě - díky bezchybné chemii mezi Mercierovou a Hosseinem. (06.02.2009)

Nemohu oddělit Angeliku, markýzu andělů od svých vzpomínek. Vybaví se mi krásně slunné léto na pláži Máchova jezera. Náhle jsem jí uviděl jen tak osamělou, vypadající skoro jako ona, ano krásná Angelika. A tak jsem tam stál a díval se na ni, jak byla nádherná, a tak nějak opravdově jsem s ní prožil krásné léto. Nakonec, smutek v mých snech, zakoukala do kamaráda a vše odvál čas a tím skončila i má filmová láska a zůstala jen vzpomínka na krásnou Angeliku. (14.01.2022)

Angelika - největší konkubína Francie 17. století. V každém díle chrápala s někým jiným, i když stále svého Žofriho milovala. Já mám pro tuto sérii už od dětství slabost, na videu jsem ji tenkrát viděl opravdu mnohokrát. Překrásná Michele Mercier, dobová Francie druhé poloviny sedmnáctého století, krásné kostýmy, výprava, intriky, souboje, bitky a kolikrát kruté vraždy, nezapomenutelná hudba a hlavně český dabing, který považuji za jeden z nejlepších, který tenkrát u nás vznikl, co herec nebo herečka, to hlas nejlepších tehdejších našich hereckých es. Tohle všechno patří k Angelice a proto pro mě zůstává navždy kultovní. (03.08.2019)

Natočit červenou knihovnu, u které by se člověk nezblil, není zas tak snadná záležitost. Důkazem budiž Troškův nudný paskvil "Andělská tvář". Naproti tomu Angelika, to je jiná. Vyznavači filmového umění, klidně se mi smějte, ale mně se Angelika líbí. Nejhorší na tom je, že vlastně ani nevím proč. Mám rád kostýmní velkoprodukce, MM je hezká ženská a Jean Rochefort skvělý herec. Tak asi proto. (04.01.2003)

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)