Pokračování filmu ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ se realizuje ve zjednodušeném časovém rozmezí, než Anne Golon (autorka původní knižní Angeliky) popsala... Poté co byl hrabě de Peyrac na základě králova příkazu zatčen za čarodějnictví a posledního lednového dne roku 1661 upálen na Place de Gréve, mladá vdova Angelika najde své místo mezi ostatními opovrženými, tj. u pařížského Dvora Zázraků, místa, kde bandy lupičů a žebráků mají svůj domov. Zde potkává svého přítele z dětství v Poitou - Nicolase, který se stal vůdcem pařížských lupičů. Nicolas je však během jedné rvačky žebráků zabit. Angelika s nalezenými syny začíná ... (zobrazit celý text)
Přestože děj příběhů Angeliky se dá směle označit za plytkou záležitost a láska k de Peyracovi za pouhou zástěrku a chabou nit, která upachtěně tmelí celou sérii, poněvadž Angelika je ve skutečnosti neukojená nymfomanka (o důvod víc jí fandit :o)) ), budu hodně milosrdný. I přes skutečnost, že je velmi těžké vžít se do osudů hlavní protagonistky, protože, přiznejme si, Angelika je vypočítavá mrcha, která jde přes mrtvoly, touží dle jejích vlastních slov po moci a spravedlivou pomstu smrti mladého chlapce raději vymění za konfesi na výrobu čokolády. No ale čert to vem. Na filmy s Angelikou se hezky dívá, tahle staromilská kostýmní vyprávění jsou mojí velkou slabůstkou, na Michéle Mercier je hezký pohled, hudba je v některých pasážích přímo božská a můj oblíbenec Jean Rochefort je "pan Charisma", herecký ďábel, který si každou svojí scénu krade vysloveně pro sebe, už jenom svou pouhou přítomností a jeho dvojznačná postava šéfa tajných služeb je velmi příjemným osvěžením. Zkrátka - HODNĚ SUBJEKTIVNÍ 4* a níž nepůjdu ani za noc s markýzou de Peyrac :o)
Jean Rochefort se svého času divil, jaktože Michel Galabru mohl vzít roli ve filmu Četník ze Saint Tropez. Považoval to asi za něco podřadného. Vůbec nechápu proč, když on sám hrál v tomhle :-(
Angelika podruhé, opět výpravná, opět rozvláčná, opět s nulovým přínosem, opět plná patosu a "romantiky". Je to zoufalství či profesionální deformace, že mi jako nejsympatičtější figura přijde Jean Rochefort?:)
Ne, tak tohle neberu. Absolutně mě v tom filmu chyběla záplekta, dobrodružství, romantika prostě všechno. Navíc ten film beru jako urážku mužské rasy. V létě jsem se toulal po naší krásný zemi a na našich zámícch jsem viděl obrazy všech těch šlechtičen z historie a kdyby průvodce neřekl že je to žena, myslel bych si že koukám na ropuchu. Mám tedy pochopení, když tenkrát "ženská smetánka", vypadala tak jak vypadala, že když ti paprdové uviděli Angeliku, měli bouli mezi nohama sotva se ukázala, ale aby se všichni chovali tak iracionálně a a poslouchali Angeliku na slovo jako v tomhle díle, to je úplně směšný. Jediný pozitivum filmu je Jean Rochefort. Vždycky když se objevil ten pes - nějaký bojový plemeno bez košiku, tak se za chvíli po něm objevil i Jean Rochefort a dalo se na to koukat, pak odešel a nastala zase příběhová monotónost, kdy Angelika rozkazovala chlapům na potkání a ty by jí snad poslechly i kdyby jim řekla, aby vychlastali za hodinu celej Tichej oceán a já jen čekal, až se tam objeví zase ten čokl a za ním Jean Rochefort. Uznejte, že tenhle opakující se cyklus jednoho časem omrzí. Takže jedna hvězda za Jean Rocheforta a druhá, ne za báječnou Angeliku, ale za báječnou hudbu z dílny Michela Magneho, která mě koukání na tu příběhovou bezradnost, dělala snesitelnější.
Znáte tu hádanku: "Je to film, všichni tam chtějí vlézt hlavní hrdince mezi stehna a není to porno?" Angelika, no jistě. Jenže která? Pokud bychom chtěli odpověď Báječná Angelika, je modifikace hádanky snadná: "Je to film, všichni tam chtějí vlézt hlavní hrdince mezi stehna, většině se to opravdu povede a není to porno?"
Opět změť nelogických událostí v jinak nepatrném ději. Hloubka postav připomíná ...louži. Na úvod se objeví zidealizovaná osobnost obyčejného sedláka Nicolase, nyní vůdce ze Dvora zázraků, dělá tu dojem hrdiny. Pak umírá, takže překvapivé setkání ve Středomoří bylo zrušeno... Obraz spodiny Paříže v okolí Pont-Neuf a věži Nesle je až pohádkově ideální. Kam zmizela realita? Sama Angelika působí ještě povrchněji než doposud. Pak následuje příliš rychlý skok v ději, kdy se Angelika ze dne na den stává hospodskou a pak obchodnicí s čokoládou. To všechno jako by nic. Vypuštěna byla setkání s princem de Condé, přátelství s Ninon de Lenclos, Mme de Sevigné atd. ani návštěvy u preciózek se nekonají, o čokoládovém období ani nemluvě. To tolik důležité období, na které děti v Kanadě po mnoha letech vzpomínají každý rok na Hromnice... Také vztah k Philippovi je tu naprosto snadný, prostý, růžový... Opět pouze pěkné kostýmy a hudba...dýchají z nich sice spíš šedesátá léta než 17. století, ale to už k filmové Angelice zkrátka patří a je úžasně okouzlující sama o sobě... více a úplně jinak viz www.angelique.cz
Toto je asi jedina cast, ktora ma zo vsetkych zaujala najmenej a niekedy sa pytam, ci vobec mala zmysel. Jedine stretnutie s Nicolasom stalo za to, aby som vedel, ako sa bude dej uberat dalej... 14.12.2008 ____ Michele Mercier - (Angelika) +++ Jean Rochefort - (Desgrez) +++ Claude Giraud - (Philippe de Plessis-Bellieres) +++ Giuliano Gemma - (Nicolas) +++ Jean-Louis Trintignant - (Básnik Špina) +++ Hudba: Michel Magne +++
Prvoplánové milostné aférky a neskrotná Angelikina túžba po chlapovi, ktorý by ju vyslobodil z útrob samoty, čím sa vhupla do typickej skazenej francúzskej spoločnosti. Absencia Robertovho šarmu podkopáva moje hodnotenie na priemer, z ktorého ho nevytiahne ani Angelikina vyzdvihovaná krása.
Dějová linie je o hodně víc přeslazená než v "Markýze andělů", avšak nechybí romantické pohodové až naivní chvíle střídané s drsností a krutostí té doby. Zvláště scény mezi Pařížskou lůzou a v hořící hospodě s úchylným královým bratrem. Co se týče hereckých výkonů, Michéle Merciérová, Claude Giraut a Jean Rochefort předvedli svůj standart. Celkově film tak za tři. Avšak mě zaujal mladý Jean-Louis Trintignant v roli charismatického básníka Špíny. Kvůli němu si to zaslouží o tu jednu hvězdičku navíc.
Myslím, že to je o špetku lepší než jednička. Jak ale říkám, knihy o Angelice jsem nečetl, takže nemohu srovnat, kdo jak byl vykreslen. Ale mě se to líbilo.
Skvělá bitka na nože mezi Calambredénem a Rodogonem. Oblíbená postava Francois Desgrez a jeho pes Sorbon. Angelika již v druhém díle více intrikuje a chytračí. Zkrátka už to není zcela ono.
