Godzilla II Král monster

V předchozím počinu zacházel Edwards s odkazem TOHO filmů mnohem šikovněji. Fikaně napínal náznaky, a na konci předvedl přehlednou akci s několika ikonickými momenty. Ale tohle? Tenhle sequel má fantastický, vzrušující trailer, s nádherným hudebním motivem ´Somewhere Over The Rainbow´, který namlsá. Samotný film ale bohužel není ani fantastický a vzrušující už vůbec. V každém z 27 godzillích filmů, které jsem dosud viděl (Emmerichovu srágoru, která nemá s KAIJU nic společného, nepočítám), jsem se bavil více, než tady, a to včetně nejhoršího dílu, infantilního ´Son of Godzilla´, který byl alespoň příjemným guilty-pleasure. Tenhle film je jenom guilty, pleasure ani náhodou. Postavy, které mají plnou hubu rodinných hodnot, vás nezajímají, vizuálně to taky není žádné terno. Do zlatova barevné tónování je vysloveně hnusné a akce je NEPŘEHLEDNÁ, s rozklepanou kamerou, často je to jen takový shluk pixelů, který vám je lhostejný. Má to pár momentů, pár referencí na TOHO předchůdce, které potěší (žena je tady také katalyzátorem dějových zvratů, asi třikrát zazní notoricky známý motiv příchodu Godzilly, který známe z japonských kaiju), ale to nemůže stačit ani těm nezarytějších TOHO/Godzilla fandům, mezi které se počítám. Je to zklamání, které ještěrce doufám nezlomí do budoucna vaz. (31.05.2019)

Pět let čekání je otravné, ale dostávat to každý rok, tak bych to už asi nedával. Godzilla 2 je ukázkovým příkladem digibordelu od Legendary, vpravdě ale na rozdíl od komornější jedničky podstatně velkolepější, výpravnější a epičtější. Být mi 13 let, je to pravděpodobně můj nejoblíbenější film, takhle mě ty bojůvky mezi Godžirou a ostatními Kaiju vlastně dost vyčerpávaly. A navíc je to tmavé jak pes v boudě, těším se, až si dám doma bluray bez 3D. Překvapilo mě, jak se tvůrci snažili v rámci tupého popcornového blockbusteru rozvíjet mytologii a machinace kolem zániku světa, samozřejmě ale bez účinku a jen to zbytečně nafukuje stopáž. Všechny lidské postavy, a že se tu najde pár slavných jmen, tu nejenže hrají druhé housle, ale jsou kompletně nezajímavé a některé zemřou překvapivě brzy a bez hlubších emotivních reakcí. Tady má hlavní roli Godzilla a myslím si, že přesně tak to chtěli fandové vidět a tak se toho taky dočkali. V pokladnách to pravděpodobně pohoří, ale King vs Godzilla je již v postprodukci, takže se příští rok můžeme snad těšit na ještě velkolepější zakončení. A vlastně jsem na to po dvojce o to více zvědav. (31.05.2019)

Kdo nejde do kina s tím, že chce dostat pořádnou nálož digitálního šílenství, bude dost pravděpodobně většinu věcí kritizovat. Nová Godzilla se totiž nesnaží o nic jiného, než být monstrózní a vizuálně opulentní záležitostí. Je tedy otázkou, jestli ji člověk přijme jako atrakci, nebo bude hledat ve filmu něco víc. "Záporná strana" tady sice pracuje s podobnou motivací, jakou měl svého času Thanos, ale podobně jako Monarch hraje jen druhé housle, které v rámci možností sekundují rozkolu mezi Titány. Nejzajímavější je určitě trio Ghidorah, Mothra a samozřejmě Godzilla. Přiznám se, že vzhledem k propracovanému traileru, který lákal na parádní akční sekvence jsem dokonce poprvé zvolil formát 4DX a musím uznat, že v tomto případě jde opravdu o nadstandard, který posune šílenství na plátně do divácky úplně jiných rozměrů (pokud neodoláte, doporučuji zvolit kino, které disponuje i efektem deště). Nebýt toho, asi bych kvůli mírně přestřelené stopáži šel o hvězdu níž. Takhle budu na projekci moc rád vzpomínat, a pokud se objeví podobně stavěný snímek, možná se vrátím i na 4DX (a to jsem počítal s tím, že dnes jdu poprvé a naposledy). (30.05.2019)

Ty jo mě to nebavilo. Jako že strašně strašně strašně moc. Na druhé Godzille je vidět, že stála hodně peněz a samotné bitky monster jsou celkem fajn, minimálně ta finální, kde se chytře pracuje s měřítkem a střídají se velkolepé záběry na dva soupeřící titány s akcí s lidskými hrdiny pobíhajícími u jejich nohou. Ale to je vlastně všechno. Nová Godzilla má asi patnáct lidských postav, avšak najít mezi nimi jedinou, která by byla alespoň trošku zajímavá nebo sympatická, byl úkol nad moje síly. Pár hodin po projekci si vlastně pamatuju jména asi dvou hrdinů. Potíž je v tom, že i přes veškeré deklamování a jisté pokusy pojmout Godzillu II trošku jinak to je nakonec do velké míry právě o těch lidských hrdinech, kteří ovšem svou tupostí, plochostí a absolutní neochotou brát se alespoň trošku s nadhledem (je to film, v němž se rve obří ještěr s ještě větším trojhlavým drakem sakra!) zprvu nudí, aby pak začali být vlastně jen otravní. Velkolepost a elegance, kterou slibovaly upoutávky, tu nakonec není a ačkoliv se na bitky kouká dobře, ten zbytek se fakt nepovedl. Popravdě o další film pojatý tímhle způsobem už jako divák doopravdy nemám zájem. (30.05.2019)

Tenhle monsterverse je zatím raritní ukázkou variabilních filmařských postupů, které jednotlivé filmy vzájemně značně diferencují. Godzilla (2014) byl možná nejosobitější blockbuster dekády, který chytře vázal dění na vizuální perspektivu postav a bezvýslednost jejich konání, Kong: Ostrov lebek zase nabídl přímočaré a formálně nadnesené dobrodružství s důrazem na lidské činy (které vše obrací k horšímu). Třetí pokračování s ohnivou ještěrkou v hlavní roli se vydává někam mezi - z jedničky si bere seriózní snahu o osudovost a zobrazení nicotnosti lidských aktérů, od Konga zase přebírá vypravěčský drajv, větší prostor pro střetnutí monster (nebo s monstry) a aktivnější lidskou účast v partii Titánů. A asi nemusím oddalovat tvrzení, že oscilace mezi dvěma takto různými přístupy vytváří dost neosobní přístup a často poněkud zjednodušuje, možná až oslabuje jednak charakter monstrózních střetnutí, jednak úděl a motivace lidských hrdinů. Katalyzátorem děje je totiž skupinka lidí, jejíž význam však postupně slábne a nakonec zcela ustupuje protlačovaným rodinným poutům a oné bezbrannosti tváří v tvář všemocným titánům. Kladné postavy se zase snaží celou dobu aktivně jednat, jenže svými činy (které ale naštěstí většinou nejsou hloupé ani naivní, naopak srozumitelně motivované) jen naplňují potřebnou funkci oddalování vyvrcholení (na rozdíl od jedničky, kde se postavy na vyvrcholení jen snažily připravit). Na druhou stranu vyprávění náramně odsýpá a rytmicky zasazuje monumentální akční sekvence do příběhu, který systematicky přešlapuje mezi subjektivním sledováním všech hrůz a škody monstry napáchaných a mezi obdivováním Godzilly, jejíž ikonický obraz film rozvíjí a stupňuje. A jednotlivé zvraty na sebe plynule navazují a v podstatě dávají smysl, byť je často zjednodušuje šíleně rychlé přesouvání prostorem a samozřejmě ona nerozhodnost, jakým dominantním směrem se vydat. Jednotlivé scény a jejich inscenace jsou sami o sobě skvělé a je velká škoda, že se kolem nich úplně nepovedlo uzavřít soudržnější dějový oblouk. Rozhodně ale pořád zajímavě řešený přístup k rozsáhlé mytologii světa, na nějž si někdy rád posvítím znovu. 70% (08.06.2019)